1V antiochijské církvi byli proroci a učitelé: Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Menachem, vychovaný společně s tetrarchou Herodem, a Saul.2Jednou, když uctívali Pána a postili se, Duch svatý řekl: „Oddělte mi Saula a Barnabáše pro dílo, k němuž jsem je povolal.“3Po půstu a modlitbě na ně tedy vložili ruce a propustili je.
Kypr
4Oni pak, vysláni Duchem svatým, přišli do Seleukie, odkud odpluli na Kypr.5Když dorazili do Salaminy, kázali Boží slovo v židovských synagogách; také Jan[1] byl s nimi, aby jim pomáhal.6Procestovali ten ostrov až do Páfu, kde narazili na jednoho čaroděje, židovského falešného proroka jménem Bar-Jesus,7který se vetřel do přízně místního prokonzula Sergia Pavla. Tento rozumný muž si Barnabáše a Saula nechal zavolat, protože toužil slyšet Boží slovo.8Onen Elymas (neboli čaroděj, jak se jeho jméno překládá) jim však odporoval a snažil se prokonzulovi zabránit ve víře.9Saula, zvaného také Pavel, naplnil Duch svatý. Podíval se mu zpříma do očí10a řekl: „Ty ďáblův synu plný přetvářky a podlosti! Ty nepříteli vší spravedlnosti! Nepřestaneš podvracet Hospodinovy přímé cesty?11Hle, ruka Hospodinova tě teď raní slepotou! Bude to trvat, než zase uvidíš slunce!“ Vtom na Elymase padla temná mlha, takže tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.12Když prokonzul uviděl, co se stalo, uvěřil, ohromen Pánovým učením.
Antiochie Pisidská
13Pavel a jeho společníci pak odpluli z Páfu a dorazili do Perge v Pamfylii. Jan je však opustil a vrátil se do Jeruzaléma.14Pokračovali tedy z Perge sami, až dorazili do Antiochie Pisidské. V sobotu šli do synagogy a posadili se.15Když skončilo čtení Zákona a Proroků, představení synagogy je vyzvali: „Bratři, pokud máte pro lid nějaké slovo povzbuzení, mluvte.“16Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: „Izraelité a všichni Boží ctitelé, slyšte:17Bůh tohoto lidu, Izraele, vyvolil naše otce. Pozdvihl tento lid, když pobýval v Egyptě, a vyvedl jej odtud svou vztaženou paží.18Po čtyřicet let snášel jejich způsoby[2] na poušti,19a když vyhladil sedm národů v zemi Kanaán, rozdělil jim jejich zem losem.20To vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Až do proroka Samuele jim dával soudce.21Když pak žádali o krále, Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z pokolení Benjamínova. Po čtyřiceti letech22jej však zavrhl a pozdvihl jim za krále Davida, o němž vydal toto svědectví: ‚Našel jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce; on mi vyplní všechna přání.‘[3]23Z jeho semene Bůh vzbudil Izraeli zaslíbeného Spasitele – Ježíše,24před jehož příchodem kázal Jan všemu lidu Izraele křest pokání.25Ke konci své cesty Jan říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte – hle, on přichází po mně! Jemu nejsem hoden ani rozvázat obuv na nohou.‘[4]26Bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kdo ctíte Boha spolu s nimi, vám bylo posláno toto slovo spásy.27Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho však nepoznali. Odsoudili ho, a tak naplnili hlasy Proroků, kteří se čtou každou sobotu.28Ačkoli nenašli nic, za co by zasloužil smrt, vyžádali si na Pilátovi jeho popravu.29Když naplnili všechno, co o něm bylo psáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu.30Bůh jej ale vzkřísil z mrtvých!31On se pak po mnoho dní ukazoval těm, kdo s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma, a ti teď o něm vydávají svědectví lidem.32Přinášíme vám tedy radostnou zprávu: Zaslíbení daná našim otcům33Bůh splnil nám, jejich potomkům, když vzkřísil Ježíše. Tak je to popsáno ve druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým!‘[5]34A že ho vzkřísil z mrtvých, aby nikdy nepodlehl zkáze, řekl takto: ‚Dám vám svatá zaslíbení učiněná Davidovi.‘[6]35Proto na jiném místě říká: ‚Svého svatého nevydáš rozkladu.‘[7]36David ve svém pokolení zajisté posloužil Boží vůli. Když však zesnul a byl připojen ke svým otcům, podlehl rozkladu.37Ten, kterého Bůh vzkřísil, však rozklad nepoznal.38Bratři, oznamuji vám, že skrze něj se vám zvěstuje odpuštění hříchů.39Skrze něj je každý věřící ospravedlněn od všeho, od čeho vás Mojžíšův zákon ospravedlnit nemohl.40Dejte si však pozor, aby se vám nestalo, co je psáno v Prorocích:41‚Pohleďte, pohrdavci, podivte se a zhyňte: Já konám dílo ve vaší době, dílo, jemuž neuvěříte, i kdyby vám o něm někdo vyprávěl!‘“[8]42Když pak odcházeli ze synagogy, místní je prosili, aby jim o těch věcech vyprávěli příští sobotu.43Jakmile bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí Židé i zbožní proselyté[9] šli za Pavlem a Barnabášem. Ti je pak v rozhovoru nabádali, ať zůstávají v Boží milosti.44Příští sobotu se ke slyšení Božího slova sešlo skoro celé město.45Když Židé uviděli ty davy, naplnila je závist a začali rouhavě popírat, cokoli Pavel řekl.46Pavel a Barnabáš jim směle odpověděli: „Vy jste měli Boží slovo slyšet jako první. Protože ho však odmítáte, a považujete se tak za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům!47Tak nám to totiž přikázal Hospodin: ‚Učinil jsem tě světlem národů, abys dal spásu celému světu.‘“[10]48Když to pohané uslyšeli, začali se radovat a oslavovat Pánovo slovo a všichni, kdo byli předurčeni k věčnému životu, uvěřili.49Pánovo slovo se pak šířilo po celém kraji.50Židovští vůdci ale poštvali bohabojné[11] a vážené ženy i přední muže města, aby proti Pavlovi a Barnabášovi rozpoutali pronásledování a vyhnali je ze svého kraje.51Ti však na ně setřásli prach z nohou[12] a přišli do Ikonia.52Učedníci pak byli plní radosti a Ducha svatého.