1Mé moudrosti dopřej pozornost, synu, nakloň své ucho k mým úsudkům;2tak, abys prozíravost opatroval, tvé rty aby byly strážci vědění:3Rty svůdkyně sice oplývají medem, její ústa jsou jemná nad olej,4pak ale zhořkne jako pelyněk, jak dvojsečný meč se zabodne.5Její nohy míří k hlubinám smrti, její kroky vedou do pekel.6O stezku života se nijak nezajímá, vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam.7Proto mne poslyšte, synové moji, neuhýbejte od mých výroků!8Daleko od ní ať vede tvá cesta, k jejímu vchodu chraň se přiblížit!9Svou důstojnost jinak necháš druhým, svá léta ukrutníku odevzdáš.10Z tvého úsilí budou žít jiní, tvá dřina skončí v domě cizího.11Nakonec bolestí řvát budeš, tvůj život, tvé tělo až bude zmařeno:12„Proč jen jsem nenáviděl poučení, proč domlouváním pohrdlo srdce mé!13Proč jsem neposlouchal svoje učitele, proč jsem vychovatelům sluchu nedopřál!14Jak rychle jsem se octl v nejhorší bídě na očích všem, uprostřed obce své!“
Pij vodu z vlastní studny
15Pij vodu z vlastní nádrže, vodu prýštící ze tvé studnice.16Mají tvé prameny téci na ulice? Mají se náměstím řinout řeky tvé?17Tobě ať patří, jen tobě jedinému, nikomu cizímu je neponech.18Požehnané ať je tvé zřídlo, v manželce svého mládí potěšení měj!19Ta milostná laň, ta přelíbezná srna! Jejími ňadry se stále opájej, v jejím milování se věčně utápěj!20Proč by ses, synu, utápěl v cizí ženě, proč bys měl spočívat v náručí svůdkyně?21Hospodin vidí všechny lidské cesty, každý jejich krok pozorně sleduje.22Darebáka lapí jeho nepravosti, v provazech vlastního hříchu uvázne.23Nedal se poučit, a tak zemře, v množství své bláhovosti ztratí se!