1Když aradský král, Kanaánec sídlící v Negevu, uslyšel, že Izrael přichází atarimskou cestou, napadl Izrael a některé z nich zajal.2Izrael tehdy složil slib Hospodinu: „Vydáš-li tento lid do našich rukou, zničíme jejich města jako proklatá.“[1]3Hospodin Izrael vyslyšel, vydal mu Kananejce a Izrael je i s jejich městy vyhladil jako proklaté. To místo pak nazvali Chorma, Klatba.
Bronzový had
4Aby se vyhnuli edomské zemi, táhli od hory Hór směrem k Rudému moři. Lid ale na cestě ztratil trpělivost5a začal Bohu a Mojžíšovi vyčítat: „Proč jste nás odvedli z Egypta? Abychom zemřeli na poušti? Není tu chléb, není tu voda a ten mizerný pokrm se nám už hnusí!“6Hospodin tedy na lid poslal jedovaté hady. Na jejich uštknutí mnoho lidí v Izraeli zemřelo.7Lid pak přišel k Mojžíši se slovy: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, ať nás zbaví těch hadů!“ A tak se Mojžíš za lid modlil.8Hospodin řekl Mojžíšovi: „Udělej si jedovatého hada a připevni ho na kůl. Každý, kdo se na něj podívá, bude žít.“9Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na kůl. Když někoho uštkl had a on se podíval na toho bronzového hada, zůstal naživu.
Cesta Zajordáním
10Synové Izraele pak táhli dál a utábořili se v Obotu.11Z Obotu táhli dál a utábořili se v Ije-abarimu na poušti, která na východě sousedí s Moábem.12Odtud táhli dál a utábořili se v údolí Zered.13Odtud táhli dál a utábořili se na druhé straně řeky Arnon, na poušti, která vybíhá z emorejského území. (Arnon totiž tvoří hranici mezi Moábem a Emorejci.)14Kniha Hospodinových bojů se o něm zmiňuje: „Vaheb v Sufě a údolí Arnonu,15svahy údolí, jež se táhne ke vsi Ar a k moábské hranici se přimyká.“16Odtud pak táhli do Beéru; to je ta studna, kde Hospodin řekl Mojžíšovi: „Shromáždi lid a dám jim vodu.“17Tehdy Izrael zpíval tuto píseň: „Tryskej, studnice! Prozpěvujte o ní:18Vůdcové kopali studnici, přední z lidu ji hloubili žezlem a svými holemi.“ Z pouště pak táhli do Matany,19z Matany do Nachalielu, z Nachalielu do Bamotu20a z Bamotu ke strži v moábském kraji při vrcholu Pisgy tyčící se nad pustinou.
Porážka Sichona a Oga
21Izrael vyslal posly k emorejskému králi Sichonovi se slovy:22„Chtěl bych projít tvou zemí. Neodbočíme do polí ani do vinic, nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou, dokud nepřejdeme tvé území.“23Sichon ale Izraeli nedovolil projít svým územím. Shromáždil všechen svůj lid a vytáhl proti Izraeli na poušť. Když dorazil do Jahcy, napadl Izrael.24Ten jej však porazil ostřím meče a obsadil jeho zem od Arnonu po Jabok, až k území Amonců (hranice Amonců byla totiž opevněná).25Tak Izrael zabral všechna emorejská města a usadil se v nich, včetně Chešbonu a všech jeho vesnic.26Chešbon byl městem emorejského krále Sichona, který bojoval s dřívějším králem Moábu a vzal mu všechnu jeho zem až po Arnon.27Proto vypravěči říkají: „Jen jděte do Chešbonu, zkuste ho vystavět, zkuste opevnit město Sichonovo!28Z Chešbonu totiž vyšlehl oheň, z města Sichonova plamen, jenž pohltil Ar Moábský, obyvatele arnonských návrší.29Běda tobě, Moábe! Kemošův[2] lide, zahyneš! Ze svých synů učinil běžence, ze svých dcer zajatkyně Sichona, krále Emorejců.30Svrhli jsme je, zničeno vše od Chešbonu až k Dibonu; plenili jsme jej až k Nofachu, oheň plál až k Medebě.“31Tak se Izrael usadil v zemi Emorejců.32Mojžíš poslal vyzvědače do Jaezeru. Dobyli jeho vesnice a vyhnali Emorejce, kteří tam bydleli.33Potom se obrátili a vydali se vzhůru směrem k Bášanu. Bášanský král Og však proti nim s celým svým lidem vytáhl a utkal se s nimi u Edrei.34Hospodin Mojžíšovi řekl: „Neboj se ho! Vydal jsem ho do tvých rukou s celým jeho lidem i s jeho zemí. Naložíš s ním, jako jsi naložil s emorejským králem Sichonem, který bydlel v Chešbonu.“35A tak jej pobili i s jeho syny a s celým jeho lidem, až z nich nikdo nezůstal naživu, a obsadili jeho zem.