1Tehdy k Ježíši přišli znalci Písma a farizeové z Jeruzaléma.2„Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších?“ říkali. „Vždyť si před jídlem neumývají ruce!“3„A proč vy kvůli své tradici přestupujete Boží přikázání?“ odpověděl jim Ježíš.4„Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘[1] a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘[2]5Vy ale říkáte, že kdokoli by řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, jsem daroval Bohu,‘6ten už nemusí svého rodiče nijak uctít. A tak jste kvůli své tradici zrušili Boží slovo.7Pokrytci, Izaiáš o vás správně prorokoval:8‚Tento lid mě ctí svými rty, srdcem je mi však vzdálený.9Nadarmo mě ale uctívají, když učí lidské nauky a příkazy.‘“[3]10Pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte a rozumějte.11Člověka nešpiní to, co mu vchází do úst, ale to, co mu z úst vychází.“12Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli ta slova?“13„Každá sazenice,“ odpověděl, „kterou nesázel můj nebeský Otec, bude vykořeněna.14Nechte je, jsou to slepí vůdcové slepých. Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy.“15„Vysvětli nám to podobenství,“ požádal ho Petr.16„Vy jste ještě tak nechápaví?“ řekl Ježíš.17„Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do žumpy?18Co ale z úst vychází, jde ze srdce a špiní to člověka.19Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví, urážky.20Tyto věci špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to člověka nešpiní.“
Víra pohanské ženy
21Ježíš pak odtud odešel a odebral se do okolí Týru a Sidonu.22Jedna kanaánská žena z toho kraje šla za ním a křičela: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem.“23On jí však neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, když za námi pořád křičí.“24Odpověděl jí tedy: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu Izraele.“25Ona však přistoupila a klaněla se mu se slovy: „Pane, pomoz mi.“26„Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům,“ odvětil.27Ona však řekla: „Ano, Pane, ale i psi jedí zbytky ze stolu svých pánů.“28„Jak velikou máš víru, ženo!“ odpověděl jí na to Ježíš. „Ať se ti stane, jak toužíš.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.
Sedm chlebů a pár rybek
29Ježíš se pak odtud vrátil ke Galilejskému jezeru, vystoupil na horu a posadil se tam.30Tehdy k němu přišlo veliké množství lidí. Měli s sebou chromé, slepé, němé, zmrzačené a mnohé jiné. Pokládali mu je k nohám a on je uzdravoval.31Když lidé viděli, jak němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí, užasli a vzdali slávu Bohu Izraele.32Potom Ježíš svolal své učedníky a řekl: „Je mi těch lidí líto. Jsou se mnou už tři dny a nemají co jíst. Nechci je poslat pryč hladové, vždyť by cestou padli vyčerpáním.“33„Kde v téhle pustině vezmeme tolik chleba?“ namítli učedníci. „Jak bychom mohli nasytit takový zástup?“34„Kolik máte chlebů?“ zeptal se Ježíš. „Sedm – a pár malých rybek,“ odpověděli.35Ježíš tedy nechal zástupy posadit na zem,36vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.37A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: sedm plných košů.38Jedlo tam tehdy čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.39A když propustil zástupy, nastoupil na loď a připlul do magadanského kraje.