1Toho dne Ježíš vyšel z domu a posadil se na břehu jezera.2Sešly se k němu tak veliké zástupy, že nastoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu3a on jim v podobenstvích vyprávěl o mnoha věcech. Řekl: „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.4A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je.5Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku.6Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla.7Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je.8Ještě jiná však padla na dobrou půdu a vydala úrodu – některé stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou.9Kdo má uši, slyš!“10Tehdy k němu přistoupili učedníci a ptali se: „Proč s nimi mluvíš v podobenstvích?“11„Vám je dáno znát tajemství nebeského království,“ odpověděl jim, „ale jim to dáno není.12Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.13Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí.14Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví: ‚Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte, zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.15Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo; ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli, jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.‘[1]16Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší.17Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, co vy vidíte, ale neviděli a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.18Poslechněte si tedy význam podobenství o rozsévači:19Ke každému, kdo slyší slovo o Království a nerozumí, přichází ten Zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto do jeho srdce. To je ten, u koho bylo zaseto podél cesty.20Na skalnaté zemi je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a hned je s radostí přijímá,21ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Jakmile kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadá.22Do trní je zaseto u toho, kdo slyší Slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným.23Do dobré země je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou.“
Jiná podobenství o Království
24Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno.25Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel.26Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol.27Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?‘28Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘29Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici.30Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“31Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli.32To zrnko je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom, takže ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích.“33Vyprávěl jim ještě další podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky,[2] až nakonec všechno zkvasilo.“34To všechno Ježíš zástupům vyprávěl v podobenstvích. Jinak než v podobenství k nim vůbec nemluvil.35Tak se naplnilo slovo proroka: „Otevřu svá ústa v podobenstvích, budu vyprávět věci skryté od stvoření světa.“[3]36Tehdy propustil zástupy a šel domů. Tam za ním přišli jeho učedníci a žádali: „Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.“37Odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka,38pole je tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho Zlého.39Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé.40Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa.41Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo,42a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.43Spravedliví tehdy zazáří v království svého Otce jako slunce. Kdo má uši, slyš!44Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole.45Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly46najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.47Nebeské království je jako síť spuštěná do moře, která nabírá všechno možné.48Když se naplní, rybáři ji vytáhnou na břeh, sednou si a to, co je dobré, vyberou do kádí; to, co je špatné, ale vyhodí.49Totéž se bude dít na konci světa: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých50a vhodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.51Pochopili jste to všechno?“ „Ano,“ odpověděli mu.52Na to jim řekl: „Každý učitel Písma, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci.“
Prorok beze cti
53Když Ježíš dokončil tato podobenství, šel odtud.54Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze tak, že žasli a říkali: „Odkud má tenhle takovou moudrost a zázračné schopnosti?55Není to snad syn toho tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?56Nejsou snad všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má všechny tyto věci?“57A tak se nad ním pohoršovali. Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti a ve svém domě.“58A kvůli jejich nevíře tam nevykonal mnoho zázraků.