1Patnáctého roku vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judeu a Herodes[1] byl tetrarchou Galileje, jeho bratr Filip tetrarchou na území Itureje a Trachonitidy a Lysaniáš tetrarchou Abilény,2za velekněze Annáše a Kaifáše, dostal Jan, syn Zachariášův, na poušti Boží slovo.3Procházel pak celým krajem kolem Jordánu a kázal křest pokání na odpuštění hříchů,4jak je to popsáno v knize výroků proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Napřimujte jeho stezky!5Každé údolí bude vyplněno a každá hora a pahorek budou sníženy. Křivé věci budou přímé, hrbolaté cesty budou hladké6a veškeré lidstvo uvidí Boží spasení.“[2]7Zástupům lidí, kteří se k němu hrnuli, aby se dali pokřtít, říkal: „Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před přicházejícím hněvem?8Raději neste ovoce odpovídající vašemu pokání, než abyste říkali: ‚Máme otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh může Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení!9Ke kořeni stromů už dopadá sekera. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a vhozen do ohně!“10„Co máme dělat?“ ptaly se ho zástupy.11„Kdo má dvě košile, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádnou,“ odpověděl jim, „a kdo má jídlo, ať udělá totéž.“12Dokonce i výběrčí daní se přicházeli nechat pokřtít. „Mistře,“ ptali se ho, „co máme dělat?“13„Nevybírejte víc, než máte nařízeno,“ odpověděl jim.14„A co máme dělat my?“ ptali se vojáci. „Nikoho nezastrašujte ani nevydírejte,“ odpověděl jim. „Spokojte se se svým žoldem.“15Lid byl plný očekávání a všichni si o Janovi v srdci říkali, jestli to snad není Mesiáš.16Jan ale dal všem tuto odpověď: „Jistě, já vás křtím vodou, ale přichází někdo silnější než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.17Už drží v ruce lopatu, aby pročistil svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“18Takto i mnoha jinými slovy napomínal lid a ohlašoval radostnou zprávu.19Když ale káral tetrarchu Heroda za jeho sňatek s Herodiadou, manželkou jeho bratra, a za všechno zlo, které napáchal,20Herodes k tomu všemu přidal ještě to, že Jana vsadil do vězení.
Milovaný Syn
21Zatímco se křtil všechen lid, byl pokřtěn i Ježíš. Když se modlil, otevřelo se nebe22a Duch svatý na něj sestoupil v tělesné podobě jako holubice. Z nebe tehdy zazněl hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si oblíbil.“[3]23Když Ježíš začínal své působení, bylo mu asi třicet let. Byl to (jak se myslelo) syn Josefa, syna Elího,24syna Matatova, syna Leviho, syna Melchiova, syna Janaje, syna Josefova,25syna Matatiáše, syna Amosova, syna Nahuma, syna Chesliho, syna Nogaha,26syna Machatova, syna Matatiáše, syna Šimeiho, syna Josecha, syna Jojadova,27syna Jochanana, syna Réšy, syna Zerubábela, syna Šealtielova, syna Neriho,28syna Melchiho, syna Idova, syna Kosamova, syna Elmadamova, syna Erova,29syna Ješuy, syna Eliezerova, syna Jorimova, syna Matatova, syna Leviho,30syna Šimeonova, syna Judy, syna Josefova, syna Jonamova, syna Eliakimova,31syna Meleova, syna Menamova, syna Mataty, syna Nátanova, syna Davidova,32syna Jišajova, syna Obédova, syna Boázova, syna Salmonova, syna Nachšonova,33syna Aminadaba, syna Ramova,[4] syna Checrona, syna Peresova, syna Judy,34syna Jákobova, syna Izáka, syna Abrahamova, syna Teracha, syna Náchorova,35syna Seruga, syna Reúova, syna Pelega, syna Hebera, syna Šelacha,36syna Kainana, syna Arpakšada, syna Semova, syna Noemova, syna Lámechova,37syna Matuzaléma, syna Enochova, syna Járeda, syna Mahalalelova, syna Kénanova,38syna Enoše, syna Setova, syna Adamova, syna Božího.