1Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí.2Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých.3Mějte se na pozoru! Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.4Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,‘ musíš mu odpustit.“5Apoštolové Pánu řekli: „Dej nám víc víry.“6„Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko,“ odpověděl Pán, „řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás.7Kdo z vás by svému služebníkovi hned po jeho návratu z orby nebo pastvy řekl: ‚Pojď ke stolu‘?8Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi večeři, vezmi si zástěru a obsluhuj mě; až se najím a napiji, můžeš jíst a pít i ty‘?9Děkuje snad tomu služebníku, že udělal, co mu bylo nařízeno?10Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‚Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako služebníci splnili svou povinnost.‘“
Deset malomocných
11Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje.12Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál13a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“[1] A jak šli, byli očištěni.15Jakmile jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě chválil Boha.16Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. Ten muž byl Samaritán.17„Copak jich nebylo očištěno deset?“ zeptal se Ježíš. „Kde je těch zbylých devět?18Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?“19Potom mu řekl: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.“
Kdy přijde Království
20Když se ho jednou farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází zjevně.21Nebude možné říci: ‚Je tu!‘ anebo: ‚Je tam.‘ Boží království už je přece mezi vámi!“22Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte.23Když vám tehdy řeknou: ‚Je tu,‘ anebo: ‚Je tam,‘ nikam nechoďte a za nikým se nežeňte.24Jako když blesk ozáří krajinu od jednoho konce oblohy až po druhý, tak se objeví Syn člověka ve svůj den.[2]25Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být zavržen tímto pokolením.26Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka:27Jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila.28Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli,29ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil.30Právě tak to bude v den, kdy se objeví Syn člověka.31Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral; a také kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.32Pamatujte na Lotovu ženu!33Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí. Kdokoli by jej ztratil, ten jej zachová.34Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán.35[36] Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána.“[3]37„Kde, Pane?“ zeptali se ho. „Kde je mrtvola, tam se slétnou supi,“ odpověděl.