1„Bože našich otců, Pane milosrdenství, ty jsi svým slovem všechno učinil2a člověka jsi uzpůsobil ve své Moudrosti, aby panoval nad tvými tvory,3aby spravoval svět ve svatosti a spravedlnosti a konal soud s poctivou myslí.4Dej mi Moudrost, jež tvému trůnu přísedí, a nevylučuj mě z počtu svých sloužících.5Jsem přece tvůj otrok, syn tvé děvečky, slabý člověk s krátkým životem, který jen málo chápe právo a zákony.6Vždyť i kdyby někdo z lidí byl dokonalý, bez tvé Moudrosti by nebyl nic.7Tys mě ustanovil králem svého lidu a soudcem nad svými syny a dcerami.8Řekls, ať postavím chrám na tvé svaté hoře a oltář ve městě, kde přebýváš, aby byl obrazem svatostánku, který jsi od počátku připravil.9S tebou je Moudrost, která zná tvá díla a byla při tom, když jsi tvořil svět. Ona ví, co se líbí tvým očím a co je správné podle tvých příkazů.10Sešli ji ze svatého nebe, od trůnu své slávy ji pošli sem, aby mi pomáhala při mém úsilí a abych poznal, v čem máš zalíbení.11Ona vše ví a všemu rozumí, a tak mě moudře povede v mém jednání a svou slávou mě ochrání.12Tehdy ti mé skutky budou příjemné, tvůj lid budu soudit spravedlivě a budu hoden trůnu svého otce.13Kdo z lidí pozná Boží plány? Kdo pochopí, co chce Hospodin?14Myšlenky smrtelníků jsou bídné a naše záměry vrtkavé.15Neboť duši zatěžuje pomíjivé tělo a ustaranou mysl tíží zemský stan.16Jen stěží chápeme, co je na zemi, s námahou nacházíme, co máme na dosah – kdo tedy prozkoumá, co je na nebi?17Kdo pozná tvé plány, dokud ho neobdaříš Moudrostí, dokud mu nepošleš svého svatého ducha shůry?18Jedině tak se cesty pozemšťanů napřímily, lidé poznali, v čem máš zalíbení, a byli spaseni tvou Moudrostí.“