1Kdo se může poměřovat s moudrým, kdo umí vyložit každou věc? Moudrost člověku rozjasňuje tvář, i jeho tvrdé rysy obměkčí.2Já ale říkám: Královské rozkazy dodržuj s ohledem na Boží přísahu.3Neopouštěj ho ukvapeně, nepřipojuj se ke vzpouře – vždyť může učinit, co si zamane!4Za královským slovem je jeho moc. Kdo se ho zeptá: Co to provádíš?5Kdo plní přikázání, neokusí nic zlého, moudrý ví v srdci kdy, jak a co.6Vše má svůj správný čas, jistě. Člověk má ale tu velikou potíž,7že nikdy neví, co se bude dít. Kdo jen mu prozradí, co chystá budoucnost?8Nikdo neovládne vítr, aby jej lapil, dnem svojí smrti nikdo nevládne. Nikdo nemá úniku z té bitvy, zlosyn se nezachrání ani zločinem.
Nikdo nemůže pochopit
9To všechno jsem viděl, když jsem uvažoval o všem, co se odehrává pod sluncem v čase, kdy člověk panuje nad člověkem k jeho záhubě.10Viděl jsem, jak se strojí pohřby zlosynům, kteří opustili svatyni; na ty, kdo konali dobro, si ale ve městě nikdo nevzpomněl. I to je marnost!11Zlé činy nejsou trestány rychle, proto má lidské srdce chuť páchat zlo.12Hříšník páchá zlo třeba nastokrát, žije však stále dál a dál. Ano, vím: Dobře se povede bohabojným, neboť žijí v bázni před Bohem.13Zlosynu se však dobře nepovede, nedlouhý život mu prchne jako stín, neboť se Boha nebojí.14Na zemi se však děje ta marnost, že spravedlivým se vede, jako by páchali zločiny, zatímco zlosynům se vede, jako by jednali spravedlivě. Říkám: I to je marnost.15Proto, ať žijí radovánky! Vždyť člověk nemá pod sluncem jiné štěstí než jíst a pít a přitom se radovat. Jen to mu totiž zbývá při jeho pachtění v těch pár dnech života, které mu pod sluncem Bůh dal.16Rozhodl jsem se poznat moudrost a ve dne v noci nezamhouřit oka, dokud neprohlédnu dění na zemi.17Tehdy jsem viděl: Vše je Boží dílo! Člověk nepochopí, co se děje pod sluncem. Jakkoli se za tím pochopením pachtí, nikdy je ale nemůže postihnout. I kdyby mudrc tvrdil, že to ví, ani on to nemůže nikdy pochopit.