1Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných – útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů – útěcha nikde!2Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu.3Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem!4Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem!5Hlupák do klína složí ruce a potom sžírá se.6Lepší špetka klidu než náruč námahy a honba za větrem!
Dvěma je lépe
7Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem:8Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez příbuzných. Jeho pachtění ale nemá konce, není spokojen se svým bohatstvím. „Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí?“ I to je marnost a bídné úsilí.9Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu:10Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?!11Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se, jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám?12Je-li napaden jeden, dva spolu odolají; trojitý provázek se těžko přetrhne!13Lepší je chudý a moudrý mladík než starý a pošetilý král, který si ani nenechá poradit.14Bývalý vězeň se může stát králem, rozený král zase chudákem.15Viděl jsem, že všichni, kdo žili pod sluncem, drželi s oním mladíkem, který nastoupil po králi.16Stanul v čele nespočetných zástupů, těm, kdo přišli potom, se ale nelíbil. Ano, i to je marnost a honba za větrem.
Nespěchej mluvit
17Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu. Přicházej raději naslouchat než přinášet oběť hlupáků – ti ani nevědí, jak špatně jednají!