1Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina:2„Vstaň a jdi do hrnčířova domu. Tam ti oznámím svá slova.“3Odešel jsem tedy do hrnčířova domu a hle, právě pracoval na hrnčířském kruhu.4Nádoba, kterou z hlíny tvaroval, se mu ale pod rukama zkazila, a tak začal znovu a dělal z ní jinou nádobu, která by se mu líbila.5Tehdy jsem dostal slovo Hospodinovo:6„Nemohu snad s vámi naložit jako tento hrnčíř, dome Izraele? praví Hospodin. Hle, jste v mé ruce, jako je hlína v ruce hrnčíře, dome Izraele.7Kdykoli mohu prohlásit o národu nebo království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím;[1]8pokud se však ten národ, o kterém jsem mluvil, odvrátí od svého zla, pak i já upustím od zla, jež jsem zamýšlel proti nim.9Jindy zas mohu prohlásit o národu nebo království, že je vybuduji a zasadím;10pokud však budou páchat, co je v mých očích zlé, a nebudou mě poslouchat, pak i já upustím od dobra, jež jsem jim slíbil prokázat.11Teď tedy řekni lidu Judy a obyvatelům Jeruzaléma: ‚Tak praví Hospodin: Hle, chystám proti vám něco zlého, vymýšlím na vás plán! Odvraťte se proto každý od své zlé cesty; napravte své cesty a své jednání.‘12Oni však na to řekli: ‚Marné řeči! Budeme žít podle svých vlastních plánů, každý se budeme řídit svým zarputilým a zlým srdcem.‘“13A proto tak praví Hospodin: „Ptejte se mezi národy – Kdo kdy co takového slyšel? Panna izraelská provádí tu nejhroznější věc!14Mizí snad z pole kamení nebo z Libanonu sníh? Vysychají snad mezi horami[2] chladné bystřiny?15Můj lid však na mě zapomněl, pálí kadidlo marnostem! Na svých cestách klopýtli, na stezkách odvěkých, a odešli jinou pěšinou, cestou neupravenou.16Jejich země proto bude budit děs, navždy se nad ní bude syčet úžasem. Každý, kdo tudy půjde, se zhrozí a hlavou potřese.17Jakoby větrem východním je před protivníkem rozpráším. V den, kdy přijde jejich bída, ukážu jim záda, a ne tvář.“[3]
Spiknutí proti Jeremiášovi
18Oni však na to řekli: „Pojďme, musíme na Jeremiáše něco vymyslet! Zákon se knězi nikdy neztratí, stejně jako rada mudrci a slovo prorokovi. Pojďme, ubijme ho tedy jazykem a na jeho slova vůbec nedbejme!“19Všimni si mě, Hospodine, slyš hlas mých odpůrců!20To se má odplácet dobro zlem, že na mě kopou jámu? Pamatuj, jak jsem se stavěl před tebe a přimlouval se za ně, abych od nich odvracel tvůj hněv.21Na jejich děti proto dopusť hlad, vydej je meči napospas! Ať jejich ženy ovdoví a přijdou o děti, jejich muži ať propadnou smrti, jejich mladíci ať padnou mečem v boji!22Z jejich domů ať se nářek ozývá, až na ně náhle přivedeš útočníka – vždyť mi vykopali jámu, aby mě lapili, mé nohy chtěli chytit do pasti.23Hospodine, ty sám víš o všech jejich plánech, aby mě zabili. Neodpouštěj jim jejich viny, nepřehlížej jejich hřích! Jen ať se před tebou skácejí; v čase svého hněvu zakroč proti nim!