1„Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne.2V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.3Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.4Víte, kam jdu, a cestu znáte.“5„Pane, nevíme, kam jdeš,“ přerušil ho Tomáš. „A jak můžeme znát cestu?“6„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.7Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce.[1] Od nynějška už ho znáte a viděli jste ho!“8„Pane,“ řekl mu Filip, „stačí, když nám ukážeš Otce.“9„Filipe,“ odvětil Ježíš, „tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mě? Kdo viděl mě, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘?10Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od sebe. To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky.11Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně, už jen kvůli těm skutkům věřte.12Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci.13O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu.14Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“
Jiný Utěšitel
15„Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání.16Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky,17totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás.18Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám.19Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, budete žít i vy.20V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás.21Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat.“22Juda (ne ten Iškariotský) mu řekl: „Pane, proč se chceš dát poznat nám, a ne světu?“23Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a zůstaneme u něj.24Kdo mě nemiluje, nezachová moje slova. A slovo, které slyšíte, není mé, ale Toho, který mě poslal, Otcovo.25To vše jsem vám říkal, dokud jsem žil u vás.26Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.27Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach.28Slyšeli jste mě říci: ‚Odcházím a zase k vám přijdu.‘[2] Kdybyste mě milovali, byli byste rádi, že jdu k Otci, neboť můj Otec je větší než já.29Řekl jsem vám to teď, předtím než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili.30Už s vámi nebudu dlouho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Nemá na mně nic,31ale přichází, aby svět poznal, že miluji Otce a že jednám, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odsud.“