1Toto praví Hospodin: Kde je rozlukový list vaší matky, se kterým jsem ji odehnal? Komu jsem se tak zadlužil, že bych mu vás musel odprodat? To svými hříchy jste byli zaprodáni, vaše matka zahnána je vašimi vinami!2Proč když přicházím, nikdo tu není? Proč nikdo neodpovídá na mé volání? Což je má ruka krátká k vykoupení? Nemám k vysvobození dost sil? Hle, vysušuji moře pouhým napomenutím a řeky v pouště obracím; ryby v nich páchnou, když není dost vody a žízní lekají.3Nebesa oblékám do temnoty, zahaluji je pláštěm pytlovým.
Kdo mě odsoudí
4Panovník Hospodin mi dal jazyk učených, abych uměl znaveného slovem posílit. Ráno za ránem mě probouzí, probouzí mé uši, abych slyšel jako učedník.5Panovník Hospodin mi uši otevřel a já se nevzpouzel, neodvracel jsem se zpět.6Nastavil jsem svá záda bijícím a líce rvoucím za vousy; tvář jsem si nechránil před nadávkami a plivanci.7Panovník Hospodin pomáhá mi, a proto nedojdu potupy; tvář jako z křemene proto nastavuji, nebudu zahanben, to vím.8Blízko je Ten, který mě hájí. Kdo mě chce obvinit? Pojďme se vedle sebe postavit! Kdo chce proti mně vznášet žaloby? Ať ke mně přistoupí!9Hle, Panovník Hospodin pomáhá mi. Kdo mě odsoudí? Hle, všichni se obnosí jako šaty, od molů budou sežráni!10Kdo mezi vámi ctí Hospodina a jeho služebníka poslouchá? Kdo chodí v tmách bez paprsku světla, ten ať v Hospodinově jménu doufá, na svého Boha ať spoléhá.11Ale vy všichni, kdo rozděláváte oheň a pořizujete si pochodně, choďte si ve světle vlastního ohně, s loučemi, které zapálili jste. Z mé ruky se vám toho dostane, že ulehnete v bolestech!