1Běda těm, kdo hledají pomoc v Egyptě, spoléhají se na koně, doufají ve vozy, že jich tolik je, a jezdců že je bezpočet, k Svatému izraelskému ale nehledí, Hospodina hledat nechtějí.2I on je však moudrý! Způsobí neštěstí, svá slova nezmění: Povstane proti domu bídáků, proti pomocníkům zločinců.3Egypťané jsou jen lidé, a ne Bůh, jejich koně pouhé tělo, a ne duch. Jakmile Hospodin rukou pohrozí, zhroutí se pomocník, padne i ten, jemuž měl pomoci – všichni společně budou zničeni!4Toto mi řekl Hospodin: Jako lev vrčící, jako král zvířat nad svou kořistí – i když se na něj sběhnou pastýři, jejich křiku se neděsí a jejich hluk ho neplaší – právě tak sestoupí Hospodin zástupů, aby bojoval o horu Sion a její návrší.5Jako se ptáci vznášejí nad hnízdem, tak Hospodin zástupů zaštítí Jeruzalém; zaštítí jej a vysvobodí, ušetří jej a zachrání.6Synové Izraele, vraťte se k Tomu, od něhož jste tak hrozně odpadli!7V ten den každý zavrhnete své stříbrné i zlaté modly, které jste si vlastnoručně vyrobili – vždyť je to hřích!8Asýrie padne, ale ne mečem člověka, jiný než lidský meč je spolyká.[1] Před oním mečem budou utíkat a jejich mladíky čeká robota.9Jejich pevnost se hrůzou rozpustí, jejich velitelé se zděsí před mou korouhví, praví Hospodin, který má na Sionu oheň a v Jeruzalémě pec.