1Ortel nad Týrem: Zámořské lodi, kvílejte – váš domov zničen je! Cestou ze země kyperské poznali, jak to je.2Zmlkněte, obyvatelé pobřeží, vy, kupci sidonští, kteří jste z námořnictví zbohatli!3Přes velké vody jste vozili zrno Šíchoru,[1] z úrody Nilu jsi, Týre, tyl, byl jsi tržištěm národů.4Zastyď se, Sidone, mořská pevnosti, neboť moře promluví: „Nerodím, nemám bolesti, nevychovávám dívky ani mladíky.“5Jakmile se o tom dozvědí v Egyptě, zachváceni budou bolestí nad Týrem.6Uprchněte někam za moře,[2] obyvatelé pobřeží, kvílejte!7Tohle že je to vaše město hýření, jež má tak dávné dějiny, jež jeho nohy zavedly osídlit dálné krajiny?8Kdo takto rozhodl o Týru, jenž uděloval vládcům korunu, jehož obchodníci byli velmoži a kupci slavní všude na zemi?9Hospodin zástupů to rozhodl, aby potupil všechnu pyšnou nádheru a aby ponížil všechny slavné na zemi.10Obdělávej[3] svou zem jako Nil, mořská flotilo – vždyť už tu ani molo nezbylo!11Hospodin vztáhl ruku na moře, aby otřásl královstvími; přikázal ohledně Fénicie, aby byly zničeny její pevnosti.12Řekl: „Nebudeš se už radovat, zprzněná panno, Dcero sidonská!“ Vzhůru! Na Kypr vydej se! Ani tam ale pokoj nenajdeš.13Jen se podívej na zemi Chaldejských,[4] na lid, jenž byl a není víc. Asyřané ji zanechali pouštní havěti, obléhací věže vztyčili proti ní, její paláce zbořili, zbyly hromady rozvalin.14Zámořské lodi, kvílejte – vaše útočiště je zničené!15V ten den se na Týr zapomene na sedmdesát let, na dobu jednoho královského života. Po sedmdesáti letech to s Týrem bude jako v té písničce o nevěstce:16Vezmi si loutnu, město obcházej, zapomenutá nevěstko! Hraj líbezně, zpívej, zpívej, ať si na tebe vzpomenou!17Po sedmdesáti letech Hospodin znovu navštíví Týr. Ten se však vrátí ke svému řemeslu a bude smilnit se všemi královstvími světa na celém zemském povrchu.18Výdělek a zisk Týru však bude zasvěcen Hospodinu. Jeho zisk nebude hromaděn ani ukládán, ale připadne těm, kdo žijí před Hospodinovou tváří, aby mohli jíst do sytosti a nosit krásné šaty.