1Prvního dne dvanáctého měsíce dvanáctého roku[1] jsem dostal slovo Hospodinovo:2„Synu člověčí, zpívej žalozpěv nad faraonem, králem Egypta, a řekni mu: Považuješ se za lva národů? Připomínáš spíš mořskou obludu! Brouzdáš se svými řekami, nohama plácáš do vody a čeříš bahno v potocích.[2]3Tak praví Panovník Hospodin: Roztáhnu na tebe svoji síť a sejdou se mnohé národy, aby tě mou sítí vytáhly.4Pohodím tě pak na souši a budeš ležet jen tak na zemi. Přivedu na tebe veškeré ptáky a všechnu zvěř tebou nasytím.5Rozházím tvé maso po kopcích a tvou zdechlinou zaplním údolí.6Napojím zemi tvojí kaluží, tvá krev dosáhne až k pohořím, budou tě plné všechny rokliny!7Až zdechneš, nebe zakryji a hvězdy na něm zatemním; slunce ukryji za mraky a měsíc nevydá svůj svit.8Všechna světla, jež září na nebi, kvůli tobě zatemním a tvoji zem ponořím do tmy, praví Panovník Hospodin.9Mnohé národy znepokojím v srdci, až tvé kusy roznesu mezi pohany, do zemí, o nichž netušíš.10Mnohé národy tebou vyděsím; jejich králům vstanou hrůzou vlasy, až jim zamávám mečem před tváří. Strachy o život se bude třást bez ustání jeden každý z nich v den tvé záhuby.11Tak totiž praví Panovník Hospodin: Meč babylonského krále se chystá na tebe!12Nechám tu tvoji hordu padnout mečem hrdinů – nejukrutnějších ze všech pohanů, kteří rozdrtí pýchu Egypta a celá jeho horda bude zničena.13Vyhubím i všechen jeho dobytek na březích velkých řek. Už je nerozčeří noha člověka, nezkalí je ani zvířecí kopyta.14Tehdy ty jejich vody ustálím a nechám je plynout podobné oleji, praví Panovník Hospodin.15Až Egypt zcela zpustoším a zbavím tu zemi všeho v ní, až pobiji všechny, kdo v ní bydleli, tehdy poznají, že já jsem Hospodin.16Toto je žalozpěv určený k truchlení. Ať jej zpívají dcery národů! Ať jej zpívají nad Egyptem a všemi jeho hordami, praví Panovník Hospodin.“
Farao v podsvětí
17Patnáctého dne téhož měsíce dvanáctého roku[3] jsem dostal slovo Hospodinovo:18„Synu člověčí, truchli spolu s dcerami vznešených národů nad egyptskými hordami. Pošli je do podsvětí k těm, kdo klesli do jámy:19‚Jsi snad lepší než ostatní? Dolů! K neobřezaným ulehni!‘20Padnou uprostřed mečem pobitých. Meč je tasen; Egypt už odvádějí i se všemi jeho hordami.21Mocní hrdinové o něm a jeho spojencích promluví zprostřed záhrobí: ‚Už jsou dole! Ulehli k neobřezancům pobitým mečem!‘22Bude tam Asýrie a celá její armáda – jejich hroby všude dokola! Ti všichni padli a mečem pobiti23pohřbeni byli do jámy nejhlubší. Kolem jejího hrobu všude dokola leží její armáda. Ti, kdo šířili hrůzu v zemi živých, padli, mečem pobiti.24Bude tam Elam a celá jeho horda – kolem jeho hrobu všude dokola! Ti všichni padli a mečem pobiti sestoupili neobřezaní do podsvětí. Ti, kdo šířili hrůzu v zemi živých, teď snášejí hanbu s těmi, kdo klesli do jámy.25Ustlali mu lůžko mezi padlými – celá jeho horda má hroby všude dokola! Všichni ti neobřezanci byli mečem pobiti, protože šířili hrůzu v zemi živých, a tak teď snášejí hanbu s těmi, kdo klesli do jámy. Jsou uloženi mezi padlými.26Bude tam i Mešek, Tubal a celá jeho horda – jejich hroby všude dokola! Všichni ti neobřezanci byli mečem pobiti, protože šířili hrůzu v zemi živých.27Neleží ale mezi dávnými[4] hrdiny, kteří sestoupili do podsvětí ve válečné zbroji, s hlavou položenou na meči a se štítem,[5] jenž přikrýval jejich kosti tenkrát, když se země živých děsila před těmi hrdiny.28Ty však budeš ležet zmrzačen mezi neobřezanci pobitými mečem.29Bude tam i Edom se svými králi a knížaty. I přes svou udatnost byli uloženi k mečem pobitým. I oni leží s neobřezanci, s těmi, kdo klesli do jámy.30Budou tam všichni severní vladaři spolu se všemi Sidonci. Přes hrůzu, již budili svou udatností, sestoupili i oni s hanbou k pobitým. Teď leží neobřezaní mezi mečem padlými a snášejí hanbu s těmi, kdo klesli do jámy.31Až je farao s celým svým vojskem uvidí, dojde útěchy nad všemi svými hordami pobitými mečem, praví Panovník Hospodin.32Pustím totiž svou hrůzu do země živých a farao se všemi svými hordami bude položen mezi neobřezance padlé mečem, praví Panovník Hospodin.“