1„Zpívej žalozpěv nad izraelskými vládci,2zpívej: Kdo byla tvá matka? Lvice mezi lvy! Léhala mezi šelmami se svými lvíčaty.3Když odchovala jedno z nich, dravý lev se z něho stal. Trhat kořist se naučil, i lidi požíral!4Když o něm uslyšeli mezi národy, ulovili ho do pasti; za háky ho do Egypta odvlekli.5Když lvice viděla, že se nedočká, její naděje že zhynula, vzala jiné ze svých lvíčat, udělala z něj dravého lva.6Vykračoval si mezi šelmami, dravý lev se z něho stal. Trhat kořist se naučil, i lidi požíral!7Jejich pevnosti bořil[1] a pustošil jejich města. Země i všichni, kdo žili v ní, se děsili, když řval.8Z národů se pak na něj vypravili, ze zemí v celém okolí. Roztáhli na něj svoji síť, ulovili ho do pasti.9Za háky do klece ho dovlekli, k babylonskému králi přivedli a uvrhli do vězení, aby už neznělo jeho řvaní nad izraelskými horami.10Tvá matka jak réva na tvé vinici[2] zasazená byla u vody, plodná a s množstvím ratolestí dík dostatku vody.11Vyrostly na ní silné větve vhodné pro žezla vladařů, tyčila se vysoko nad porostem, nápadná výškou a hustou korunou.12Zuřivě však byla vyvrácena, k zemi sražena! Východní vítr ji vysušil, její plody byly servány, její silné větve uschly a pohltily je plameny.13Teď je přesazena do pouště, do země suché a vyprahlé.14Z jejích větví vyšlehl oheň a její plody pohltil. Nezůstala jí žádná silná větev vhodná pro žezlo vladaře. Toto je žalozpěv a je určen k truchlení.“