1Toto je požehnání, které Boží muž Mojžíš před svou smrtí udělil synům Izraele.2Řekl: „Hospodin přišel ze Sinaje, ze Seíru, jako když slunce vychází, tak jim z pohoří Paran zazářil. S nesčíslnými tisíci kráčel od Kádeše, oheň Zákona vzešel z jeho pravice.3Ó, jak miluješ lidi! Všechny své svaté v ruce máš. Oni se k tvým nohám přivinuli, aby přijímali slova tvá –4Zákon, jenž Mojžíš vydal nám, dědictví shromáždění Jákobova.5Ješurunovi[1] stal se králem, vůdcové lidu když sešli se společně s kmeny Izraele.6Ruben ať žije, ať nikdy nevymře, ač jeho mužů jen hrstka je!“7O Judovi řekl: „Vyslýchej, Hospodine, hlas Judův, k jeho lidu jej zpět přiváděj. Když bojuje svou vlastní rukou, proti nepřátelům mu pomáhej.“8O Levim řekl: „Kéž tvé urim a tumim,[2] Hospodine, připadne muži tobě věrnému! Zkusils jej onou zkouškou v Masse, přel ses s ním u vod sváru v Meribě.9O otci i matce řekl: ‚Nehledím na ně!‘ Na vlastní bratry nebral zřetel a ke svým dětem neznal se.[3] Ano, tvé slovo zachovali, tvou smlouvu budou střežit levité.10Jákoba budou tvým pravidlům učit a Zákonu tvému Izrael. Kadidlo před tebe budou klást, zápaly přinášet ti na oltář.11Požehnej, Hospodine, jeho síle, v díle jeho rukou zalíbení měj. Jeho protivníky udeř do slabin, aby jeho nepřátelé už nikdy nevstali!“12O Benjamínovi řekl: „Hospodinův miláček to je – kéž zůstává u něj v bezpečí! On jej ochraňuje každý den, vždyť odpočívá v jeho náručí.“13O Josefovi řekl: „Jeho zemi ať žehná Hospodin nejlepší rosou z nebe nahoře, prameny sahajícími dolů do hloubky,14nejlepšími dary slunce, nejlepší úrodou všech měsíců,15největší chloubou hor odvěkých, nejlepšími dary věčných pahorků,16nejlepším ze země a její plnosti! Přízeň Toho, jenž přebývá v keři,[4] na hlavě Josefově nechť spočine, na temeni vyvoleného z bratří!17Jak prvorozenému býku čest mu náleží, jeho rohy jsou rohy buvolí; národy ze všech zemských končin on těmi rohy porazí. Takové ať jsou desetitisíce Efraimovy, takové tisíce Manasesovy!“18O Zabulonovi řekl: „Raduj se, Zabulone, kdykoli vycházíš, a ty, Isachare, v stanech svých!19Na horu svolají různé národy, tam budou přinášet pravé oběti. Budou sytit z mořského bohatství, z pokladů v písku ukrytých.“20O Gádovi řekl: „Požehnán buď Ten, jenž Gáda rozšiřuje! Gád uložil se jako lvice, s ramenem i hlavu utrhne!21To nejlepší si nechal pro sebe, díl, jenž je velitelům vyhrazen. V čele lidu totiž směle šel a Hospodinovu spravedlnost prováděl, jeho rozhodnutí pro celý Izrael.“22O Danovi řekl: „Dan je mladý lev, z Bášanu vyskakuje!“23O Neftalímovi řekl: „Přízní jsi nasycen, Neftalíme, požehnání Hospodinova jsi pln, jezero i s jižní stranou opanuj!“24O Ašerovi řekl: „Nad jiné syny požehnán je Ašer, mezi bratry ať je oblíben, své nohy ať smáčí olejem!25Z železa a bronzu ať jsou tvé závory, po všechny své dny žij v bezpečí.26Nikdo není jako Bůh, Ješurune![5] Na pomoc tobě spěchá nebem, brázdí oblaka ve slávě své!27Odvěký Bůh je tvým útočištěm, věčné náručí tě podepře. Tvé nepřátele před tebou žene a říká: ‚Vyhlaď je!‘[6]28Izrael proto bydlí v bezpečí, Jákobův příbytek[7] nikdo neruší v zemi obilí a vína, kde z nebe padá rosa.29Jak jsi, Izraeli, blažený! Kdo je ti podobný, lide, jejž Hospodin zachránil! On je štítem tvé ochrany a mečem tvého vítězství. Ať se tví nepřátelé před tebou krčí a ty ať jim šlapeš po šíji!“