1Vidění Abdiášovo. Toto praví Panovník Hospodin o Edomu. Od Hospodina jsme slyšeli zprávu, že byl vyslán posel k národům: „Vzhůru! Do útoku! Válčete proti Edomu!“[1]2Hle, činím tě nepatrným mezi národy, budeš v největším opovržení!3Pýcha tvého srdce tě oklamala, tebe, jenž bydlíš v rozeklaných skalách. Myslíš si ve výšce svého obydlí: „Kdo by mě k zemi porazil?“4I kdyby ses vznášel jako orel a postavil sis hnízdo mezi hvězdami, i odtamtud bych tě srazil, praví Hospodin.5Přepadnou-li tě v noci lupiči, vezmou jen to, co budou chtít. Přijdou-li na tvé hrozny česáči, nechají aspoň paběrky.[2] Jaké však bude tvé neštěstí!6Jak jen Ezaua vyplení! Jak vyloupí jeho poklady!7Všichni tví spojenci tě poženou až k hranicím; ti, s kterými žiješ v pokoji, tě podvedou a porazí; ti, kteří tvůj chléb jídali, na tebe léčku nastraží – nebudeš mít ani ponětí!8Toho dne, praví Hospodin, vyhubím z Edomu mudrce, na Ezauově hoře rozum nezbude!9Tví hrdinové, Temane, zděsí se – na Ezauově hoře každý zahyne! Kvůli vraždění,10kvůli násilí na Jákobovi, tvém bratrovi, budeš zahalen do ostudy, vyhlazen budeš navěky!11V ten den ses stranou postavil – v den, kdy jeho vojsko zajali cizinci, kdy do jeho bran vešli barbaři, kdy o Jeruzalém losem házeli – tehdys byl jako jeden z nich!12Nekochej se nad bratrem svým v den jeho neštěstí! Neraduj se nad judskými syny v den jejich záhuby! Nevychloubej se tolik v den soužení!13Nevcházej do brány mého lidu v den jejich pohromy! Nekochej se jeho trápením v den jeho pohromy! Nesahej po jeho jmění v den jeho pohromy!14Nestav se na rozcestí, abys hubil ty, kdo utekli! Nevydávej ty, kdo přežili, v den soužení!
Hospodinův den
15Blízko je Hospodinův den proti všem národům.[3] To, co jsi dělal, se stane tobě, tvé činy se ti vrátí na hlavu.16Jako jste pili na mé svaté hoře, tak budou věčně pít všechny národy. Budou pít a pít až k zalknutí, až zmizí, jako by nebyly.17Na hoře Sion však bude záchrana a ta hora bude svatá. Dům Jákobův pak získá zpět svůj dědičný majetek.18Dům Jákobův pak bude ohněm a Josefův dům plamenem, dům Ezauův však bude strništěm. Sežehnou ho a stráví jej – v Ezauově domě nikdo nezbude! Tak promluvil Hospodin.19Obyvatelé Negevu získají Ezauovu horu, obyvatelé podhůří pak filištínský kraj; získají také kraj Efraim a Samaří, Benjamín pak získá Gileád.20Vojsko izraelských vyhnanců obsadí Kanaán až po Sareptu a Jeruzalémští vyhnanci v Sefaradu obsadí města v Negevu.21Zachránění[4] vystoupí na horu Sion, aby vládli nad Ezauovou horou. A nastane království Hospodinovo.