1Je vlastně zbytečné, abych vám psal o této službě svatým.2Znám přece vaši ochotu, díky níž se mohu chlubit Makedoncům, že Řecko[1] je připraveno už od loňska. Vaše horlivost zatím podnítila mnohé.3Posílám tedy zmíněné bratry, aby se ukázalo, že naše chlouba vámi nebyla v tomto ohledu prázdná, ale že jste připraveni, jak jsem říkal.4Nerad bych, abychom se za tu chloubu museli stydět (o vás ani nemluvě), kdyby se mnou přišli Makedonci a zjistili, že nejste připraveni.5Proto jsem považoval za nutné požádat tyto bratry, ať k vám jdou napřed a připraví tento váš dávno slíbený dar, aby se ukázalo, že jde právě o dar, a ne o něco vynuceného.6Říkám vám, že kdo skoupě rozsévá, bude skoupě sklízet, ale kdo rozsévá štědře, bude sklízet štědře.7Každý ať dává, jak se v srdci rozhodl, ne s lítostí anebo z povinnosti. Vždyť Bůh miluje ochotného dárce.8Bůh je schopen rozhojnit k vám veškerou milost, abyste vždycky a ve všem měli veškerý dostatek a mohli se štědře účastnit každého dobrého díla.9Je přece psáno: „Rozdělil štědře, chudým dal, jeho spravedlnost navždy zůstává.“[2]10Ten, který dává zrno k rozsévání i chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá dozrát plodům vaší spravedlnosti.11Budete obohaceni v každém ohledu k bezvýhradné štědrosti, která pak naším prostřednictvím působí vděčnost Bohu.12Zprostředkování této oběti totiž nejenže naplňuje potřeby svatých, ale také rozhojňuje vděčnost mnoha lidí Bohu.13Přesvědčeni upřímností této vaší pomoci budou oslavovat Boha za vaši jednomyslnou poddanost Kristovu evangeliu a za vaše štědré sdílení s nimi i se všemi lidmi.14Budou se za vás modlit a toužit po vás pro tu nesmírnou milost, kterou vám Bůh dal.15Díky Bohu za jeho nepopsatelný dar!