1Následujte lásku, horlete po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali.2Kdo mluví v jazycích, nemluví totiž k lidem, ale k Bohu. Je puzen Duchem, ale nikdo mu nerozumí; co říká, zůstává tajemstvím.3Ten, kdo prorokuje, však mluví k lidem, aby je posílil, povzbudil a potěšil.4Kdo mluví v jazycích, posiluje sám sebe, ale kdo prorokuje, posiluje církev.5Chtěl bych, abyste všichni mluvili v jazycích, ale ještě více, abyste prorokovali. Proroctví je totiž cennější než mluvení v jazycích, ledaže by je někdo vykládal pro posílení církve.6Co kdybych k vám, bratři, přišel a mluvil v jazycích? K čemu vám budu, pokud vám neřeknu nějaké zjevení, poznání, proroctví či učení?7Podobné je to s neživými hudebními nástroji, jako je flétna nebo lyra: pokud nevydají jasné tóny, jak má kdo poznat, co se hraje?8A pokud polnice vydá nezřetelný zvuk, kdo se bude chystat do boje?9Stejné je to s vámi: nevydá-li váš jazyk srozumitelné slovo, jak má kdo poznat, co se říká? Vždyť budete mluvit do větru!10Na světě je koneckonců tolik různých řečí a žádná z nich není beze smyslu.11Mluví-li však někdo řečí, které nerozumím, zůstaneme jeden druhému cizincem.12Stejné je to s vámi. Když jste tedy tak horliví po duchovních darech, snažte se v nich vyrůst pro posílení církve.13Kdo mluví v jazycích, ať se proto modlí, aby je mohl vykládat.14Když se totiž modlím v jazycích, modlí se můj duch, ale má mysl zahálí.15Co s tím? Ano, budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí. Budu zpívat duchem, ale budu zpívat i myslí.16Kdybys totiž dobrořečil jen duchem a byl by přítomen někdo nezasvěcený, jak řekne „Amen“ ke tvému díkůčinění, když neví, co říkáš?17Děkuješ sice krásně, ale druhým to nepomáhá.18Děkuji Bohu, že mluvím v jazycích více než vy všichni;19v církvi bych ale pro poučení druhých raději promluvil pět slov srozumitelně než tisíce slov v jazycích.20Bratři, přestaňte myslet jako malé děti. Pokud jde o zlo, buďte jako nemluvňata, myšlením však buďte dospělí.21V Zákoně je psáno: „Cizími jazyky, cizími rty k tomuto lidu promluvím, ani tak mě však neposlechnou,“[1] praví Hospodin.22Jazyky tedy nejsou znamením pro věřící, ale pro nevěřící; proroctví naopak není pro nevěřící, ale pro věřící.23Co kdyby na společném shromáždění církve všichni mluvili v jazycích? Když tam přijdou nezasvěcení nebo nevěřící, neřeknou snad, že blouzníte?24Když ale budou všichni prorokovat a přijde někdo nevěřící nebo nezasvěcený, bude tím vším přesvědčován a usvědčován.25Až vyjde najevo, co skrývá v srdci, padne na kolena, pokloní se Bohu a vyzná: „Opravdu, Bůh je mezi vámi!“
Pořádek při shromáždění
26Co s tím, bratři? Když se scházíte, každý něco přináší – někdo píseň, někdo vyučování, někdo zjevení, někdo jazyk a někdo výklad. Ať se to všechno děje k vzájemnému posílení.27Chce-li někdo mluvit v jazycích, ať mluví postupně dva nebo nejvýše tři a někdo ať vykládá;28když tam ale nebude, kdo by to vykládal, pak ať ve shromáždění zmlkne a mluví jen pro sebe a pro Boha.29Proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní ať to rozsuzují.30Dostane-li zjevení někdo jiný z přítomných, pak ať ten první zmlkne.31Můžete přece jeden po druhém prorokovat všichni, aby se všem dostalo poučení a povzbuzení.32Proroci mohou své puzení ovládat;33Bůh přece není Bohem zmatku, ale pokoje – tak je tomu všude, kde se shromažďují svatí.34(Vaše ženy ať při shromážděních zmlknou. Nemají povídat, ale být poslušné, jak ostatně říká i Zákon.35Když jim něco není jasné, ať se ptají doma svých manželů. Je to přece ostuda, když žena při shromáždění povídá.)[2]36Vyšlo snad Boží slovo od vás? Dorazilo snad jen k vám?37Kdo si myslí, že je prorok nebo duchovní, měl by poznat, že to, co vám píšu, je Pánovo přikázání.38Kdo to neuznává, nebude uznán.[3]39Nuže, bratři moji, horlete po proroctví a nebraňte mluvit v jazycích.40Ve všem ať panuje slušnost a pořádek.