1K zlým lidem nechovej žádnou závist, po jejich společnosti nedychti.2V srdcích přemýšlejí o násilí, svými rty mluví, aby trápili.3Moudrost dovede postavit dům, šikovnost jej umí upevnit.4Poznání pak jeho pokoje plní majetkem vzácným a překrásným.5Moudrý zmůže víc než velký silák, ten, kdo má znalosti, sílu přemáhá.6Svůj boj vyhraješ dík dobrým radám, ve množství rádců je záchrana.7Hlupák na moudrost nedosáhne, ve shromáždění obce musí pomlčet.8Kdo stále vymýšlí, jak by škodil, toho pojmenují Úskočný.9Výmysly hlupáků jsou vlastně hřích, drzoun je každému odporný.10Pokud se budeš v těžký den hroutit, tvá síla za moc nestojí.11Zachraňuj ty, kdo jsou vlečeni k smrti, ujmi se těch, jež vedou k popravě!12Copak chceš říci: „My jsme to nevěděli“? Tomu, jenž zkoumá srdce, vše jasné je! Strážce tvé duše o všem ví, každému jeho skutky odplatí!13Jez med, můj synu, vždyť je tak dobrý, plástev je sladká na patře.14Právě tak zachutná tvé duši moudrost – najdeš-li ji, budoucnost patří tobě, tvá naděje tě nezklame!15Nečíhej, ničemo, u bytu spravedlivého, neodvažuj se škodit jeho příbytku!16Spravedlivý vstane, i kdyby sedmkrát padl, jediné sklouznutí ale zničí ničemu.17Neraduj se, když tvůj nepřítel padne, nejásej v srdci nad jeho klesnutím.18Hospodinu by se nelíbil ten pohled, mohl by od něj odvrátit svůj hněv.19Kvůli zlosynům se nemusíš zlobit, darebákům nemáš co závidět.20Budoucnost nečeká lidi zlé, svíce darebáků uhasne!21Cti Hospodina, synu, a také krále, nezačínej si s buřiči.22Vždyť jejich zkáza přijde nenadále; jak budou oba trestat, kdo to ví?
Další slova mudrců
23Zde jsou další slova mudrců: Stranit někomu u soudu není vůbec dobré.24Kdo omilostní darebáka, bude proklínán lidmi, takovému budou spílat národy.25Žalobci však bývají oblíbeni, takoví se jen chvály dočkají.26Upřímná odpověď – na rty polibek.27Zvládni svou práci venku, o své pozemky se postarej, potom si můžeš stavět dům.28Nesvědč proti bližnímu pro nic za nic; chceš snad oklamávat svými rty?29Neříkej: „Zachovám se k němu jak on ke mně, každému jeho skutky oplatím!“30Jednou jsem šel kolem lenochova pole, kolem vinice někoho, kdo přišel o rozum –31všechno bylo zarostlé trním, všechno pokrývaly kopřivy, kamenná zídka celá zbořená!32To, co jsem viděl, jsem si vzal k srdci, z onoho pohledu jsem se poučil:33Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a poležíš;34najednou tě jak tulák navštíví nouze, bída tě přepadne jako loupežník!