Matouš 27 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Třicet stříbrných

1 Ráno se všichni vrchní kněží a starší lidu usnesli, že Ježíš musí zemřít. 2 Spoutali ho, odvedli a vydali ho římskému prokurátoru Pilátovi. 3 Když jeho zrádce Jidáš uviděl, že Ježíš byl odsouzen, vyčítal si to a vrátil těch třicet stříbrných vrchním kněžím a starším. 4 „Zhřešil jsem!“ zvolal. „Zradil jsem nevinnou krev!“ „Co je nám do toho?“ odpověděli. „To je tvoje věc!“ 5 On pak ty peníze zahodil v chrámě, vyběhl ven a šel se oběsit. 6 Vrchní kněží mince posbírali, ale potom si řekli: „Nemůžeme je dát do pokladny, jsou to přece krvavé peníze.“ 7 Dohodli se tedy, že za ně koupí Hrnčířské pole, aby sloužilo k pohřbívání cizinců. 8 Proto se mu až dodnes říká Krvavé pole. 9 Tehdy se naplnilo slovo proroka Jeremiáše: „Vzali třicet stříbrných, cenu za Převzácného, na kterou ho ocenili synové Izraele, 10 a dali je za hrnčířovo pole, jak mi uložil Hospodin.“^[1]

Před Pilátem

11 Ježíš zatím stanul před prokurátorem. Ten se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“ „Sám to říkáš,“ odpověděl mu Ježíš. 12 Na žaloby vrchních kněží a starších pak ale vůbec neodpovídal. 13 „Neslyšíš, z čeho všeho tě obviňují?“ zeptal se ho Pilát. 14 Ježíš ale k prokurátorovu velikému překvapení vůbec na nic neodpovídal. 15 Prokurátor měl ve zvyku propouštět o svátcích na přání lidu jednoho vězně. 16 Tehdy tam měli významného vězně jménem Barabáš.^[2] 17 Když se sešly zástupy, Pilát se jich zeptal: „Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, nebo Ježíše zvaného Mesiáš?“ 18 (Věděl totiž, že mu ho vydali z pouhé zášti.) 19 Zatímco Pilát předsedal soudu, jeho žena mu poslala vzkaz: „Neměj nic do činění s tím spravedlivým! Dnes jsem kvůli němu měla hrozné sny.“ 20 Vrchní kněží a starší ale navedli dav, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše aby nechali zemřít. 21 Prokurátor se jich zeptal: „Kterého z těch dvou vám mám propustit?“ „Barabáše!“ zvolali. 22 „A co mám udělat s Ježíšem zvaným Mesiáš?“ ptal se Pilát. „Ukřižovat!“ zvolali všichni. 23 „Co udělal zlého?“ ptal se dál. Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižovat!“ 24 Když tedy Pilát viděl, že nic nezmůže a že je stále jen větší a větší rozruch, vzal vodu a před zástupem si umyl ruce. „Nejsem vinen krví tohoto muže,“ řekl. „Je to vaše věc!“ 25 A všechen lid zvolal: „Jeho krev na nás a na naše děti!“ 26 Tak jim tedy propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal ho k ukřižování. 27 Prokurátorovi vojáci vzali Ježíše do paláce, kde se k němu sešla celá posádka. 28 Svlékli ho a přehodili mu rudý plášť. 29 Upletli trnovou korunu, nasadili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali hůl. Pak před ním klekali a posmívali se mu: „Ať žije židovský král!“ 30 Plivali na něj a vzali tu hůl a bili ho do hlavy. 31 Když se mu dost naposmívali, svlékli mu ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli k ukřižování.

Golgota

32 Když vyšli, potkali jednoho člověka z Kyrény jménem Šimona a přinutili ho nést mu kříž. 33 Když dorazili na místo zvané Golgota (což znamená Lebka), 34 dali Ježíšovi napít octa smíšeného se žlučí.^[3] Jakmile to okusil, nechtěl to pít. 35 Když ho ukřižovali, losovali o jeho šaty. 36 Pak tam seděli a hlídali ho. 37 Nad hlavu mu dali nápis s jeho proviněním: TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL. 38 Spolu s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici a druhý po levici. 39 Kolemjdoucí pokyvovali hlavami 40 a posmívali se mu: „Hej, když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit, zachraň sám sebe! Jestli jsi Boží Syn, slez z kříže!“ 41 Podobně se mu vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma a staršími: 42 „Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže! Jestli je král Izraele, ať teď sleze z kříže, a uvěříme v něj! 43 Spoléhal na Boha, tak ať ho teď vysvobodí, jestli o něj stojí!^[4] Říkal přece: ‚Jsem Boží Syn‘!“ 44 A tak podobně ho hanobili i zločinci, kteří byli ukřižováni s ním. 45 V poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin.^[5] 46 Okolo třetí pak Ježíš hlasitě vykřikl: „Eli, Eli, lema sabachtani?“ to je: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“^[6] 47 Když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: „Ten člověk volá Eliáše!“ 48 Jeden z nich rychle odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na prut a dával mu napít. 49 Ostatní říkali: „Nech ho, uvidíme, jestli mu přijde na pomoc Eliáš!“ 50 Ježíš znovu hlasitě vykřikl a vypustil duši. 51 V té chvíli se chrámová opona roztrhla vedví odshora až dolů, země se třásla, skály pukaly, 52 hroby se otvíraly a těla mnoha zesnulých svatých vstala. 53 Ti pak po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, přišli do svatého města a ukázali se mnoha lidem. 54 Když setník a ti, kdo hlídali Ježíše s ním, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se vyděsili a říkali: „Opravdu to byl Boží Syn!“ 55 Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které Ježíše doprovázely z Galileje a pomáhaly mu. 56 Mezi nimi také Marie Magdaléna, Marie, matka Jakubova a Josefova, a matka Zebedeových synů.

Hrob ve skále

57 V podvečer přišel bohatý člověk z Arimatie jménem Josef, který se také stal Ježíšovým učedníkem. 58 Šel Piláta požádat o Ježíšovo tělo a Pilát mu nechal tělo vydat. 59 Josef tělo vzal, zavinul do čistého plátna 60 a pochoval do svého nového hrobu, který si vytesal ve skále. Dveře hrobu zavalil velkým kamenem a odešel. 61 Naproti hrobu seděla Marie Magdaléna a ta druhá Marie. 62 Nazítří, po dni příprav, se vrchní kněží a farizeové sešli u Piláta. 63 „Pane,“ řekli mu, „vzpomněli jsme si, že když ten bludař ještě žil, řekl: ‚Po třech dnech vstanu.‘ 64 Nařiď tedy, ať je hrob hlídán až do třetího dne, aby snad nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu: ‚Vstal z mrtvých!‘ To by byl ještě horší blud, než ten první!“ 65 „Máte stráž,“ odpověděl jim Pilát. „Jděte a hlídejte, jak umíte.“ 66 A tak šli, zapečetili kámen a obsadili hrob strážnými.

Slovo na cestu

Židovská rada soudí Ježíše

1 Ráno se opět sešli členové židovské velerady a domlouvali se, jak by přiměli Římany, aby potvrdili rozsudek smrti. 2 Potom poslali spoutaného Ježíše k římskému místodržiteli Pilátovi.

Jidášova sebevražda

3 Když Jidáš viděl, že Ježíše odsoudili k smrti, hnulo se v něm svědomí, že ho zradil. Vzal třicet stříbrných, které dostal za zradu, a chtěl je vrátit představitelům velerady: 4 „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinného člověka!“ Oni však lhostejně odpověděli: „Do toho nám nic není, to je tvoje věc!“ 5 Jidáš odhodil peníze v chrámu, vyběhl ven a oběsil se. 6 Velekněží dali peníze sebrat a řekli si: „Co s nimi? Pro chrámovou pokladnu se nehodí. Lpí na nich krev!“ 7 Dohodli se tedy, že za ně koupí pozemek, kde si dříve hrnčíři kopali hlínu, a že tam budou pohřbívat cizince, kteří zemřou v Jeruzalémě. 8 A tak se tomu místu až dodnes říká „Krvavé pole“. 9 Tím se splnilo staré proroctví: „Vzali třicet stříbrňáků – náhradu za život otroka, na kterou ho Izrael ocenil, 10 a dali je podle Božího rozkazu za hrnčířovo pole.“

Ježíš je souzen Pilátem

11 Ježíš byl předveden před římského místodržitele Piláta. Ten se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“ „Když tomu tak říkáš, budiž,“ odpověděl mu Ježíš. 12 K dalším žalobám židovské velerady se však nevyjádřil.

Pilát vydává Ježíše k ukřižování

13 „Neslyšíš, z čeho tě obviňují?“ ptal se Pilát. 14 Ale k jeho velkému údivu Ježíš mlčel, nehájil se. 15 Bývalo zvykem, že místodržitel o velikonočních svátcích propouštěl jednoho vězně podle přání lidu. 16 Tehdy právě Římané měli ve vězení zvlášť pověstného zločince jménem Barabáš. 17 Když se lid toho jitra shromáždil před Pilátovým domem, zeptal se jich místodržitel: „Koho vám mám propustit – Barabáše, nebo Ježíše Krista?“ 18 Věděl, že Ježíše udali velekněží, protože mu záviděli jeho popularitu. 19 V té chvíli dostal Pilát na soudcovském křesle vzkaz od své ženy: „Ruce pryč od toho nevinného člověka! Kvůli němu mne v noci pronásledovaly strašné sny.“ 20 Zástupci velerady zatím přesvědčovali lid, aby žádal svobodu pro Barabáše a pro Ježíše smrt. 21 Když se Pilát znovu zeptal, koho z těch dvou má propustit, ozval se pokřik: „Barabáše!“ 22 „A co mám udělat s Ježíšem Kristem?“ zeptal se Pilát. Dav křičel: „Ukřižuj ho!“ 23 Pilát ještě namítl: „Vždyť se ničeho zlého nedopustil.“ Ale křik davu se stupňoval: „Na kříž! Na kříž!“ 24 Pilát viděl, že jeho snaha zachránit Ježíše je marná a že napětí davu roste, umyl si přede všemi ruce a řekl: „Jsem čistý od krve toho člověka. Je nevinný, odpovědnost je na vás!“ 25 Nato dav volal: „Jeho krev na nás i na naše děti!“ 26 Barabáše jim tedy propustil, Ježíše nechal zbičovat a svolil, aby byl ukřižován.

Římští vojáci se vysmívají Ježíšovi

27 Římští vojáci jej nejprve odvedli do vládní budovy a svolali k němu celou četu. 28 Svlékli ho a přes ramena mu přehodili rudý plášť. 29 Z trní upletli korunu, narazili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali prut místo žezla. Pak před ním klekali a posměšně volali: „Ať žije židovský král!“ 30 Plivali na něj a tím prutem ho bili po hlavě. 31 Když se dost pobavili, vyměnili mu zase plášť za jeho šaty a vedli ho na popraviště.

Ježíš je ukřižován

32 Cestou popadli jednoho muže a přinutili ho, aby nesl Ježíšův kříž. Byl to Šimon z Kyrény. 33 Došli až na pahorek zvaný Golgota – Lebka. 34 Tam mu nabídli zkyslé víno s hořkou přísadou. Když ochutnal, odmítl. 35 Ukřižovali ho a pak mezi sebou losovali o jeho šaty. Tím se splnilo jedno z proroctví: „Rozebrali si můj oděv, o mé šaty losovali.“ 36 Pak se posadili a drželi stráž. 37 Nad hlavou mu připevnili nápis s označením viny: „Ježíš, král Židů.“ 38 Současně s ním byli po obou stranách ukřižováni dva zločinci. 39 Kolemjdoucí se Ježíšovi pošklebovali 40 a vysmívali: „Tak chrám jsi chtěl zbořit a za tři dny znovu postavit. Teď ukaž svou moc a zachraň sám sebe. Když jsi Boží Syn, sestup z kříže!“ 41-42 K nim se přidali i členové velerady: „Podívejte se na zachránce! Sám se zachránit neumí. Židovský král – visí na kříži! Sestup dolů a uvěříme ti. 43 Dovolával se Boha, říkal, že je Boží Syn. Ať ho tedy Bůh vysvobodí!“ 44 Podobná slova se ozvala i z vedlejších křížů.

Ježíš umírá na kříži

45 V poledne se nad celým krajem setmělo a tma trvala až do tří hodin. 46 Pak Ježíš hlasitě zvolal: „Eli, Eli, lema sabachtani?“ což znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ 47 Někteří z těch, co stáli poblíž, se domnívali, že volá proroka Elijáše. 48 Jeden z nich běžel pro houbu, namočil ji v tom kyselém nápoji, nastrčil na prut a podával Ježíšovi k ústům. 49 Ostatní ho okřikovali: „Jen ho nech, ať vidíme, jestli mu přijde Elijáš na pomoc!“ 50 Potom Ježíš znovu vykřikl a zemřel. 51 V tom okamžiku se v chrámu roztrhla opona, zakrývající vstup do svatyně. Tak bylo naznačeno, že úloha bohoslužeb je Kristovou obětí naplněna a končí. Země se chvěla, skály pukaly 52-53 a hroby se otvíraly. Když pak Ježíš vstal z mrtvých, mnozí v Jeruzalémě dosvědčovali, že viděli vzkříšené z těch hrobů. Byli předzvěstí toho, že Ježíš zvítězil nad smrtí a jednou vzkřísí všechny své věrné. 54 Když velitel s popravčí četou viděli zemětřesení a všechno, co se dělo, padla na ně hrůza a říkali: „On to byl opravdu Boží Syn!“ 55 Z povzdálí přihlíželo také mnoho žen, které přišly s Ježíšem až z Galileje a staraly se o něj a jeho učedníky. 56 Mezi nimi byla i Marie Magdaléna, Marie – matka Jakuba a Josefa, a matka Jakuba a Jana Zebedeových.

Ježíš je pohřben

57 Když nastal večer, přišel jeden bohatý muž z Arimatie, jménem Josef, jeden z Ježíšových následovníků. 58 Dal se ohlásit u Piláta a prosil, aby mu vydal Ježíšovo tělo. Pilát mu vyhověl. 59 Josef zavinul Ježíšovo tělo do čistého plátna 60 a uložil do hrobu, který si dal před nedávnem vytesat ve skále. Vchod do hrobky dal po pohřbu uzavřít těžkým balvanem. Pak odešel. 61 Dvě Marie – jedna z nich Marie Magdaléna – přihlížely pohřbu.

Ke hrobu je postavena stráž

62 Druhý den v sobotu šli velekněží a farizejové k Pilátovi 63 a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník svého času řekl: ‚Třetího dne opět vstanu k životu.‘ 64 Dej tedy aspoň tři dny hlídat hrob, nebo přijdou jeho učedníci, ukradnou ho a pak budou lidem namlouvat, že vstal z mrtvých. A to by k tomu bludu ještě chybělo!“ 65 „Dobře,“ řekl Pilát, „postavte tam stráž, jak myslíte.“ 66 Oni šli, postavili tam stráž a dokonce zapečetili vstupní kámen.