Marek 8 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Sedm chlebů a pár rybek

1 V těch dnech se znovu sešlo veliké množství lidí. Když jim pak došlo jídlo, Ježíš svolal své učedníky a řekl jim: 2 „Je mi jich líto. Jsou se mnou už tři dny a nemají co jíst. 3 Když je pošlu domů hladové, padnou na cestě vyčerpáním. A někteří přišli zdaleka.“ 4 „Jak by tu někdo mohl ty lidi nakrmit? namítli učedníci. „Vždyť je tu pustina!“ 5 „Kolik máte chlebů?“ zeptal se jich. „Sedm,“ odpověděli. 6 Nechal tedy zástup posadit na zem, vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali. Ti je pak předložili zástupu. 7 Měli také pár malých rybek. Ježíš je požehnal a řekl, ať předkládají i je. 8 A tak se najedli do sytosti a ještě nasbírali sedm košů nalámaných kousků, které zbyly. 9 Bylo tam tehdy okolo čtyř tisíc lidí. Když je Ježíš propustil, 10 ihned nastoupil s učedníky na loď a přijel do dalmanutského kraje.

Farizejský kvas

11 Tehdy přišli farizeové a začali se s ním hádat a pokoušet ho. Chtěli od něj nějaké znamení z nebe. 12 „Proč toto pokolení žádá znamení?“ zasténal Ježíš v duchu. „Amen, říkám vám, že toto pokolení žádné znamení nedostane!“ 13 Opustil je, nastoupil zase do lodi a odplul na druhou stranu. 14 Zapomněli ale vzít chléb a neměli s sebou na lodi víc než jeden bochník. 15 Ježíš jim zdůrazňoval: „Pečlivě se varujte kvasu farizeů a kvasu Herodova.“ 16 Začali se tedy mezi sebou dohadovat, že nemají chleba. 17 Ježíš to ale věděl, a tak jim řekl: „Proč se dohadujete, že nemáte chleba? Ještě nechápete a nerozumíte? Ještě máte tvrdé srdce? 18 Máte oči, a nevidíte? Máte uši, a neslyšíte?^[1] Už si nevzpomínáte? 19 Když jsem nalámal pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?“ „Dvanáct,“ odpověděli. 20 „A co těch sedm chlebů pro čtyři tisíce? Kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?“ „Sedm,“ odpověděli. 21 Na to jim řekl: „Ještě nerozumíte?“

Vidíš něco?

22 Když přišli do Betsaidy, přivedli k němu slepce a prosili ho, aby se ho dotkl. 23 Vzal slepce za ruku a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“ 24 On vzhlédl a řekl: „Rozeznávám lidi – vidím něco jako chodící stromy.“ 25 Znovu mu vložil ruce na oči, a když vzhlédl, byl uzdraven. Viděl všechno jasně i na dálku. 26 Ježíš ho pak poslal domů se slovy: „Do vesnice ale nechoď.“

Ty jsi Mesiáš

27 Ježíš a jeho učedníci pak vyšli do vesnic kolem Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: „Za koho mě mají lidé?“ 28 Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.“ 29 „A za koho mě máte vy?“ zeptal se. „Ty jsi Mesiáš!“ odpověděl mu Petr. 30 On je ale přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. 31 Tehdy je začal učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých. 32 Protože ty věci říkal otevřeně, Petr ho vzal stranou a začal ho kárat. 33 Ježíš se ale obrátil, podíval se na své učedníky a okřikl Petra: „Odejdi ode mě, satane! Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“ 34 Potom svolal zástup se svými učedníky a řekl jim: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. 35 Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí, ale kdokoli by ztratil život pro mě a pro evangelium, ten jej zachrání. 36 Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? 37 Co dá člověk na oplátku za svůj život? 38 Kdo by se v tomto cizoložném a hříšném pokolení styděl za mě a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“

Slovo na cestu

Ježíš sytí čtyři tisíce

1 Opět se kolem Ježíše shromáždilo velké množství lidí. Byli s ním tak dlouho, že dojedli své zásoby. Ježíš si svolal učedníky, aby se o tom poradili. 2 „Je mi líto těch lidí,“ řekl. „Jsou zde již tři dny a nemají co do úst. 3 Když je pošlu domů bez jídla, cesta je vyčerpá. Vždyť někteří bydlí daleko.“ 4 „Chceš snad, abychom jim tady v té pustině sháněli něco k jídlu?“ ulekli se učedníci. 5 „Kolik chlebů máte?“ zeptal se Ježíš. „Sedm,“ odpověděli. 6 Nato řekl všem shromážděným, aby se posadili na zem. Vzal těch sedm chlebů, děkoval za ně Bohu, ulamoval z nich a dával svým učedníkům, kteří je rozdělovali všem ostatním. 7 Měli ještě několik malých ryb, za které Ježíš také Bohu poděkoval a dal je učedníkům, aby je opět roznesli. 8-9 Všichni se dosyta najedli; bylo jich tentokrát asi čtyři tisíce. Když potom posbírali zbytky nalámaných chlebů, naplnili jimi sedm košů. Pak Ježíš poslal lidi domů 10 a sám se svými učedníky nastoupil na loďku a přeplavili se k městečku Magdala.

Náboženští vůdcové žádají znamení z nebe

11 Když se o Ježíšově příchodu dověděli tamější farizejové, přišli k němu a začali na něj dotírat: „Udělej nějaký zázrak! Prokaž se nějakým božským znamením, a pak ti uvěříme.“ 12 „Kolik zázraků a znamení byste ještě chtěli?“ povzdechl si Ježíš. „Stejně byste ani potom neuvěřili.“

Ježíš varuje před falešným učením

13 Nechal je, nastoupil s učedníky znovu do loďky a pluli jinam. 14 Protože se zapomněli postarat o doplnění zásob, měli s sebou jen jednu chlebovou placku. 15 Během plavby jim Ježíš vážně kladl na srdce: „Dejte si pozor na farizejský a herodovský kvas!“ 16 Tu si uvědomili, že nemají dost chleba. Neřešitelná situace! 17 Ježíš zaslechl, co je znepokojuje. „Co se staráte o jídlo? Ještě pořád vám nic nedošlo? To jste tak nechápaví? 18 ‚Oči mají a nevidí, uši mají a neslyší.‘ Cožpak si nic nepamatujete? 19 Co těch pět tisíc, které jsem nasytil pěti chleby? A kolik košů jste nasbírali?“ „Dvanáct,“ odpověděli. 20-21 „A když jsem nasytil čtyři tisíce pouhými sedmi chleby, kolik ještě zbylo? Vzpomínáte si?“ „Sedm plných košů,“ přiznali. „Tak vidíte – ještě vám to nestačí?“

Ježíš vrací zrak slepému muži

22 Když dorazili do Betsaidy, přivedli k němu slepce s prosbou, aby ho svým dotekem uzdravil. 23 Ježíš ho vzal za ruku a vyvedl za vesnici. Tam se nasliněnými prsty dotkl očí slepce a zeptal se: „Vidíš něco?“ 24 Muž se rozhlédl a zvolal: „Ano, vidím lidi, ale nejasně; vypadají jako chodící stromy!“ 25 Ježíš se ještě jednou dotkl jeho očí. Když se muž znovu podíval kolem sebe, viděl všechno jasně; jeho oči byly uzdraveny. 26 Ježíš ho poslal domů se slovy: „Přes vesnici raději nechoď a nikomu to neříkej.“

Petr vyznává, že Ježíš je Mesiáš

27 Potom Ježíš se svými učedníky opustil Galileu a procházel vesničkami v okolí Césareje Filipovy, na úpatí pohoří Hermonu. Cestou se svých učedníků zeptal: „Za koho mne lidé považují?“ 28 „Někteří se domnívají, že jsi Jan Křtitel, jiní říkají, že jsi Elijáš nebo jiný velký prorok.“ 29 „A za koho mne považujete vy?“ otázal se dále. „Ty jsi ten zaslíbený král – Kristus,“ zvolal Petr.

Ježíš poprvé předpovídá svou smrt

30 Nato jim přikázal, aby to nikomu neříkali, 31 a začal jim vykládat, co ho čeká, než uskuteční své poslání. Bude muset velmi trpět, velekněží, učitelé zákona i židovští předáci ho odsoudí, bude zabit, ale třetí den vstane z mrtvých. 32 Mluvil s nimi naprosto otevřeně. Petr si ho vzal stranou a chtěl mu to rozmluvit. 33 Ježíš se však obrátil k učedníkům a před nimi Petra pokáral: „Mlč, pokušiteli! Díváš se na to z lidského hlediska, a ne z Božího.“ 34 Ke svým učedníkům přizval ještě další lidi a kladl jim na srdce: „Kdo mě chce následovat, musí odložit své vlastní zájmy, nést kříž svých nesnází a utrpení a ve všem následovat můj příklad. 35 Kdo si život a jeho radosti chce zachovat za každou cenu, ten přijde o všechno. Kdo se však všeho zřekne pro mne a moji nabídku, najde pravý a věčný život. 36 Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, a pravý život promarní? 37 Dostane snad ještě jednou takovou příležitost? 38 Jestli se někdo stydí za mne a za má slova před nevěřícími a hříšnými lidmi, za toho se také já budu stydět, až se vrátím se svatými anděly v slávě svého Otce.