Marek 11 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Král na oslíku

1 Když se přiblížili k Jeruzalému – k Betfagé a Betanii u Olivetské hory, poslal dva ze svých učedníků 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned jak do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo nikdy neseděl. Odvažte ho a přiveďte. 3 Kdyby se vás někdo ptal: ‚Co to děláte?‘ řekněte: ‚Pán ho potřebuje,‘ a hned ho sem pošle.“ 4 Odešli tedy, a když našli oslátko přivázané u dveří venku na ulici, odvázali je. 5 Někteří z kolemstojících jim řekli: „Co to děláte? Jak to, že odvazujete oslátko?“ 6 Když jim ale odpověděli, jak jim Ježíš řekl, nechali je. 7 Potom to oslátko přivedli k Ježíši, přikryli je svými plášti a on si na ně sedl. 8 Mnozí prostírali na cestě své pláště, jiní pak ratolesti, které nařezali v polích. 9 Ti, kdo šli napřed, i ti, kdo šli za ním, volali: „Hosana!“^[1] „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“^[2] 10 „Požehnané království našeho otce Davida!“ „Hosana na výsostech!“ 11 Tak dorazil do Jeruzaléma a do chrámu. Když si všechno prohlédl, byl už večer, a tak se Dvanácti odešel do Betanie.

Doupě lupičů

12 Když druhého dne vycházeli z Betanie, Ježíš dostal hlad. 13 Zdálky uviděl fíkovník s listím, a tak šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. Když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků. 14 Řekl mu: „Ať už z tebe nikdy nikdo nejí ovoce!“ A jeho učedníci to slyšeli. 15 Tak přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v chrámě prodávali i kupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic 16 a nikomu nedovoloval ani přenášet zboží přes chrámové nádvoří. 17 Potom je vyučoval: „Není snad psáno, že ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy jste z něj ale udělali ‚doupě lupičů‘!“^[3] 18 Když to uslyšeli vrchní kněží a znalci Písma, začali hledat způsob, jak ho zničit, protože se ho báli. Všechen zástup totiž žasl nad jeho učením. 19 Večer pak znovu odešli z města.

Boží víra

20 Když pak šli ráno zase kolem toho fíkovníku, uviděli, že od kořenů uschl. 21 Petr se tehdy rozpomněl a zvolal: „Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!“ 22 Ježíš jim na to řekl: „Mějte Boží víru. 23 Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to. 24 Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít. 25 [26] Když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud něco proti někomu máte, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám.“^[4]

Jakým právem

27 Tak znovu přišli do Jeruzaléma. Když se procházel v chrámu, přistoupili k němu vrchní kněží, znalci Písma a starší lidu 28 se slovy: „Jakým právem to všechno děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“ 29 „Také se vás na něco zeptám,“ řekl jim Ježíš. „Odpovězte mi a já vám pak řeknu, jakým právem to dělám. 30 Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.“ 31 Začali se mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ 32 Když ale řekneme, že z lidí…“ Báli se totiž zástupů, protože všichni měli Jana za opravdového proroka. 33 Nakonec mu řekli: „Nevíme.“ „Ani já vám tedy nepovím, jakým právem to dělám,“ řekl jim Ježíš.

Slovo na cestu

Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslátku

1 Když se blížili k Jeruzalému a stoupali na Olivovou horu, uviděli Betfage a Betanii. Ježíš poslal dva ze svých učedníků napřed 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice tamhle před námi. Na kraji vesnice uvidíte u plotu uvázané oslátko, na kterém ještě nikdo nejel. To mi přiveďte. 3 A kdyby se vás někdo ptal, co to děláte, odpovězte krátce: Pán ho potřebuje a brzy ho vrátí.“ 4 Učedníci šli a skutečně našli u jednoho domu přivázané oslátko. 5 Když ho odvazovali, někteří z kolemjdoucích se ptali, proč to dělají. 6 Odpověděli tak, jak jim poradil Ježíš, a lidé je nechali zvíře odvést. 7 Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště, Ježíš se na ně posadil a vydali se na cestu. 8 Lidé ze zástupu, který ho provázel, se začali předhánět v pozornostech; prostírali před ním své pláště, jiní lámali větve a zdobili jimi cestu. 9 Za ním i před ním se utvořil průvod a všichni volali: „Ať žije král! Sláva! 10 Jde v Božím jménu! Ať žije Davidovo království! Nebe jásá s námi!“ 11 Tak vstoupil Ježíš do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Všechno si tam pozorně prohlédl, a protože byl již večer, odešel se svými dvanácti na noc do Betanie.

Ježíš opět čistí chrám

12 Druhý den cestou z Betanie dostal Ježíš hlad. 13 Z dálky uviděl fíkovník obalený listím a šel se podívat, zda nemá nějaké ovoce. Když pak přišel až ke stromu, zjistil, že kromě listí na něm nic neroste; první úroda byla pryč a na novou strom ještě nenasadil. 14 Učedníci slyšeli, jak říká stromu: „Nikdo už z tebe nebude jíst ovoce!“ 15 Vrátili se do Jeruzaléma a Ježíš šel do chrámu. Když na nádvoří chrámu uviděl stánky s obětními zvířaty a pulty směnárníků, zpřevracel je a obchodníky vyhnal. 16 Nedovolil ani, aby si někdo tamtudy krátil cestu s vodou od studny. 17 „Cožpak nevíte,“ horlil, „že je napsáno v Písmu: ‚Můj chrám je určen k tomu, aby se v něm všechny národy modlily?‘ Vy jste však z něho udělali lupičské doupě.“ 18 Slyšeli to i velekněží a učitelé zákona a přemýšleli, jak by se Ježíše zbavili. Měli z něho strach, protože lid byl jeho učením nadšen. 19 Večer Ježíš s učedníky opustil město.

Ježíš říká učedníkům, že mohou prosit o cokoliv

20 Když šli ráno zase kolem toho fíkovníku, viděli, že je úplně suchý. 21 Petr si vzpomněl na včerejší příhodu. „Mistře, ten fíkovník, který jsi odsoudil, uschl!“ 22 „To vás překvapuje?“ usmál se Ježíš. „Boží moc je daleko větší. 23 Když budete věřit Bohu – a myslím to smrtelně vážně – a řekli byste této hoře: ‚Zvedni se a padni do moře,‘ ta hora to udělá. Musíte jen věřit bez nejmenší pochybnosti. 24 Pamatujte si: budete-li za něco prosit ve svých modlitbách s pevnou vírou, že vaše prosba bude naplněna, pak se tak určitě stane. 25 Ale když se modlíte, odpusťte nejdříve tomu, proti komu něco máte, aby i váš nebeský Otec mohl odpustit vám. 26 Jestliže ve vás zůstane hněv, ani Bůh vám nepromine vaše provinění.“

Židé se přou o Ježíšovu autoritu

27 Přišli zase do Jeruzaléma. Když Ježíš procházel chrámem, zastavili ho zástupci představenstva chrámu 28 „Od koho máš pověření k takovým činům? Kdo tě k tomu zmocnil?“ 29 „Já se vás také zeptám na jednu věc,“ opáčil Ježíš. „Když mi odpovíte, řeknu i já, od koho mám tu moc. 30 Povězte mi: Byl Jan Křtitel skutečně poslán od Boha, nebo si to vymyslel?“ 31 Dali hlavy dohromady: „Odpovíme-li, že od Boha, pak nám řekne, proč jsme mu tedy neuvěřili. 32 A před lidmi zase nemůžeme Jana prohlásit za obyčejného fanatika. Vždyť jsou všichni přesvědčeni, že to byl Boží prorok.“ 33 A tak odpověděli Ježíšovi: „Nevíme!“ „Ani já vám tedy nepovím, od koho mám pověření,“ odtušil Ježíš.