List Jakubův 2 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Víra a předpojatost

1 Bratři moji, nespojujte víru našeho slavného Pána Ježíše Krista s předpojatostí. 2 Co když do vašeho shromáždění přijde člověk v nádherných šatech a se zlatým prstenem a za ním chudák ve špinavých hadrech? 3 Budete-li se věnovat tomu nádherně oblečenému a řeknete mu: „Posaď se prosím sem,“ ale tomu chudákovi řeknete: „Někde si stoupni nebo si sedni na zem“ – 4 copak tím mezi sebou neděláte rozdíly? Neposuzujete lidi špatným měřítkem? 5 Poslouchejte, milovaní bratři: Copak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře? Nemají právě oni zdědit království, které Bůh zaslíbil těm, kdo jej milují? 6 Vy ale chudého klidně ponížíte! Nejsou to přitom právě bohatí, kdo vás utiskuje a vláčí po soudech? 7 Nerouhají se právě oni tomu vzácnému jménu, kterým jste označeni? 8 Pokud opravdu plníte královský zákon, jak praví Písmo: „Miluj svého bližního jako sám sebe,“^[1] dobře děláte. 9 Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako viníky. 10 Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech. 11 Tentýž, kdo řekl: „Necizolož,“ řekl také: „Nezabíjej.“^[2] Pokud tedy necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ Zákon. 12 Proto mluvte a jednejte jako lidé, kteří mají být souzeni podle zákona svobody. 13 Toho, kdo nebyl milosrdný, čeká nemilosrdný soud. Milosrdenství však nad soudem vítězí.

Víra a skutky

14 K čemu to je, bratři moji, když někdo tvrdí, že má víru, ale neprojevuje se to skutky? Copak ho taková víra zachrání? 15 Co když bratr nebo sestra nebudou mít co jíst anebo co na sebe? 16 Když jim řeknete: „Jděte v pokoji, ať je vám teplo a dobře se najezte,“ ale nedáte jim, co potřebují k životu, k čemu to bude? 17 Právě tak víra bez skutků, víra sama o sobě, je mrtvá. 18 Někdo na to řekne: „Jeden má víru, druhý zase skutky.“ Nuže, ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích. 19 Ty věříš, že je jediný Bůh?^[3] Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni – a třesou se! 20 Kdy už pochopíš, ty blázne, že víra bez skutků je jalová?^[4] 21 Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků, když přinesl svého syna Izáka na oltář? 22 Vidíš? Víra podporovala jeho skutky a díky těm skutkům jeho víra došla naplnění! 23 Tak se stalo, co říká Písmo: „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost“^[5] a byl označen za Božího přítele.^[6] 24 Vidíte? Člověk je ospravedlňován díky skutkům, a ne jen díky víře. 25 Nebyla podobně na základě skutků ospravedlněna také nevěstka Rachab, když přijala ony špehy a potom je poslala pryč jinudy? 26 Takže: jako je tělo bez ducha mrtvé, stejně tak je mrtvá i víra bez skutků.

Slovo na cestu

Pravá víra

1 Bratři, jestliže věříte v Ježíše Krista, který je slavným Pánem všech, nemůžete měřit lidi podle kabátu. 2 Představte si, že do vašeho shromáždění přijde bohatě oblečený host se zlatým prstenem na ruce a hned za ním obyčejný člověk v obnošených šatech. 3 K prvnímu budete samá pozornost a uvedete ho na pěkné místo, zatímco druhého si ani nevšimnete a necháte ho někde stát. 4 Čeho jste se dopustili? Udělali jste rozdíl mezi lidmi, a navíc podle zvrácených měřítek. 5 Nezapomeňte, že Bůh si často z bezvýznamných lidí vírou dělá osobnosti a otevírá dveře do svého království těm, kdo ho milují, ne těm, kdo na to mají. 6 A vy byste s takovým člověkem pohrdli! Copak vás právě vlivní lidé nepronásledují a nevláčejí po soudech? 7 Vždyť právě oni se tak často posmívají jménu toho, který je pro vás vším! 8 Korunou Božích přikázání je láska. Jednáte správně, posloucháte-li příkaz Písma: „Miluj svého bližního právě tak, jako miluješ sebe!“ 9 Nadržovat jednomu a přehlížet druhého je podle tohoto zákona hřích. 10 Člověk, který chce přísně dodržovat Boží zákon, ale v jedné věci se od něho odchyluje, je vinen právě tak jako ten, kdo porušuje celý zákon. 11 Bůh, který řekl „Nezabiješ!“ řekl také „Nezcizoložíš!“. A tak i když jsi nikoho nezabil, ale porušil jsi nevěrou manželství, stejně jsi porušil zákon. 12 Každý z vás bude souzen podle toho, zda se ve svém životě řídil či neřídil Božím zákonem lásky. Proto dávejte pozor na to, co říkáte a jak jednáte. 13 Kdo jedná nemilosrdně, hrozí mu přísný soud. Milosrdenství však soud převažuje. 14 Co by vám byla platná víra, bratři, kdybyste podle ní nežili? Myslíte, že vás taková víra spasí? 15 Řekněme, že někdo z vašich přátel bude hladovět a nebude mít co na sebe. 16 Řeknete-li mu: „Tak se měj dobře, ať nenachladneš a nemáš hlad!“ a sami mu nedáte ani jídlo ani oblečení, jakou to má cenu? 17 Víra, která se neprojevuje činy, je sama o sobě mrtvá a bezcenná. 18 Máte-li jen takovou víru, pak vám může někdo namítnout: „Ty mluvíš o své víře. Dokaž ji svými činy. A o mně říkáš, že víru nemám. O mé víře svědčí činy.“ 19 Věříš, že je Bůh. To je dobře. Ale nezapomeň, že v Boha věří i ďábel, ale nic mu to nepomůže. Chvěje se před Božím soudem. 20 Vy bláhoví, ještě chcete, abych vás přesvědčoval o bezcennosti víry, která není dokázána skutky? 21 Čím projevil Abraham svou víru? Tím, že byl ochoten i k takovému činu, jako obětovat Bohu svého syna Izáka. 22 U něho šla víra ruku v ruce s činem a dozrála poslušností. 23 O takovou víru jde v Písmu, když čteme: „Abraham uvěřil Bohu, Bůh se k němu přiznal a nazval ho svým přítelem.“ 24 Vidíte, že Bůh může přijmout člověka jen tehdy, když svou víru dokazuje skutky. 25 Poslušný čin víry zachránil i prostitutku Rachab, když ukryla izraelské zvědy a umožnila jim útěk. 26 Víra bez činů je jako tělo bez duše.