1Žalm Asafův. Pohané vtrhli, Bože, do tvého dědictví, poskvrnili chrám tvé svatosti, Jeruzalém obrátili v sutiny!2Mrtvoly tvých služebníků nechali ptákům, těla tvých věrných dali šelmám žrát.3Jejich krev po Jeruzalémě lili jak vodu, nebylo nikoho, kdo by je pochoval.4Potupě vydáni jsme u svých sousedů, pro smích a zábavu jsme všem dokola!5Jak dlouho ještě, Hospodine? Budeš navěky rozzloben? Bude tvé horlení hořet plamenem?6Vylij svůj hněv raději na pohany, kteří tě uznat nechtějí, vylij ho na ta království, jež jméno tvé nevzývají –7za to, že Jákoba zhltali, že zpustošili jeho obydlí!8Nevzpomínej na naše staré viny, pospěš k nám se svým soucitem – ach, jak hluboko klesli jsme!9Pomoz nám, Bože naší spásy pro slavné jméno své, vysvoboď nás a odpusť naše hříchy pro jméno své!10Proč mají říkat pohané: „Jejich Bůh? Kde je?“ Ukaž pohanům před našima očima, že krev tvých služebníků bude pomstěna!11Nářek zajatých kéž k tobě dospěje – odsouzené k smrti svou mocnou paží zachovej!12Našim sousedům sedmkrát naplň klín urážkami, jimiž ti, Pane, spílali!13My pak, tvůj lid, ovce, jež paseš, navždy tě oslavovat budeme. Na věky věků, stále dál tvé chvály chceme zvěstovat!