1Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových.2Na vlastní uši jsme, Bože, slyšeli, co nám vyprávěli naši otcové – o tom, cos konal v jejich dnech, v těch starodávných dnech.3Svou vlastní rukou jsi vyhnal pohany, a je jsi usadil; rozdrtils národy, a je jsi rozplodil.4Svým vlastním mečem tu zemi neovládli, ve vlastní paži neměli vítězství; tvá pravice to byla, paže tvá, tvář tvá jim zářila – měls je rád!5Jenom ty, Bože, jsi můj Král, ty nech vítězit Jákoba!6S tebou jsme nepřátele drtili, tvým jménem po útočnících šlapali.7Ve vlastní luk jsem nevěřil, nebyl to můj meč, kdo dal mi vítězství!8Tys nám dal nad nepřáteli vítězit, naše protivníky jsi vždy zahanbil.9Chlubili jsme se Bohem každý den, stále jsme slavili jméno tvé! séla10Teď jsi nás ale zahnal a zahanbil, nevytáhl jsi s vojsky našimi.11Zahnals nás na útěk před našimi nepřáteli, naši protivníci nás obrali!12Jak ovce na jatka jsi nás nechal jít, rozehnal jsi nás mezi pohany.13Za pakatel jsi svůj lid prodal, o jejich cenu jsi nesmlouval!14U našich sousedů vydals nás potupě, všem okolo jsme k smíchu a zábavě.15Udělal jsi z nás pořekadlo mezi národy, aby nad námi lidé třásli hlavami.16Denně je přede mnou moje ostuda, moji tvář hanba pokrývá,17když slyším urážky a nadávky, když se mi nepřátelé mstí!18Když se nám to všechno dělo, nezapomněli jsme na tebe, nezradili jsme smlouvu tvou.19Naše srdce se jinam neodvrátilo, z tvé stezky nesešel náš krok.20Ty jsi nás ale drtil v kraji šakalů, halil jsi nás šerou temnotou!21Jak bychom na jméno svého Boha zapomněli, jak bychom k cizímu bohu ruce zvedali?22Cožpak by na to znalec tajemství srdce, cožpak by na to Bůh nepřišel?23Pro tebe jsme zabíjeni v kteroukoli chvíli, mají nás za ovce k zabití!24Probuď se, Pane, proč ještě spíš? Procitni, nezaháněj nás navěky!25Proč ukrýváš svoji tvář, nedbáš na naši bídu, na útlak náš?26Do prachu naše duše klesají, naše těla leží na zemi.27Povstaň a pomoz nám – ať nás vykoupí láska tvá!