1Proč vzbouřily se národy a lidé vymýšlejí marnosti?2Králové světa povstali, vládcové strojí spiknutí proti Hospodinu a jeho Pomazanému:3„Pojďme rozlámat jejich okovy, shoďme ze sebe jejich provazy!“4Směje se Ten, jenž trůní v nebesích, vysmívá se jim Hospodin.5Jednou k nim ale v hněvu promluví, ve svém rozlícení je vyděsí:6„Já sám jsem ustanovil svého krále na Sionu – své svaté hoře!“7Povím, co prohlásil Hospodin. Řekl mi: „Jsi můj syn, já jsem ode dneška Otcem tvým!8Požádej mě a já učiním národy země tvým dědictvím, nejzazší končiny tvým vlastnictvím.9Železnou holí je rozdrtíš, roztříštíš je jak hliněné nádoby.“10Proto, králové, buďte rozumní, soudcové země, nechte se poučit.11Služte Hospodinu s posvátnou bázní a veselte se s třesením.12Líbejte „syna“! Kdyby se rozlítil, na cestě byste zhynuli – jeho hněv může vzplanout ve chvíli! Blaze všem, kdo v něho doufají.