1Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte,[1] jeho činy rozhlašujte mezi národy!2Zpívejte mu, hrajte mu, rozvažujte o všech jeho zázracích!3Jeho svatým jménem chlubte se, ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají!4Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle, jeho tvář vždycky hledejte.5Pamatujte, jaké divy provedl, jaké zázraky a co rozhodl.6Vy, símě Abrahama, jeho služebníka, jste jeho vyvolení, děti Jákoba.7On je Hospodin, Bůh náš, celá zem jeho soudu podléhá!8Na svoji smlouvu pamatuje věčně, na slovo tisíci pokolení svěřené,9na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem, na přísahu, již složil před Izákem.10Jákobovi ten výrok potvrdil za věčnou smlouvu pro Izrael:11„Tobě dám kanaánskou zem, bude tvým dědičným údělem!“[2]12Přitom jich tenkrát bylo jen trochu, byli jenom hrstkou cizinců.13Z národu do národu když bloudili, od jednoho k jinému království,14nikoho nenechal, aby jim ublížil. I krále kvůli nim varoval:15„Mé pomazané nechte být! Mým prorokům nepůsobte žal!“ II.16Když potom přivolal na zem hlad a odřízl je od chleba,17poslal před nimi jistého Josefa, jehož prodali jako otroka.18Nohy měl sevřené v okovech, hrdlo uvězněné v železech.19Když se pak splnila jeho předpověď, když jej protříbila Hospodinova řeč,20král ho pak nechal propustit z okovů, vládce národů dal mu svobodu.21Správcem svého paláce jej učinil – vládl nade vším jeho bohatstvím!22Jeho dvořanům poroučel[3] podle libosti, jeho poradce vedl k moudrosti.23Do Egypta tenkrát přišel Izrael, Jákob byl hostem v zemi Chámově.24Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil, bylo jich víc, než jejich protivníci unesli!25Nechal je nenávidět jeho lid, na jeho služebníky aby vymýšleli lsti. III.26Poslal k nim svého služebníka Mojžíše se svým vyvoleným, Áronem.27Ti jim předváděli jeho znamení, v Chámově zemi konali zázraky!28Poslal tmu a přišlo zatmění, jeho příkazům se totiž vzepřeli.[4]29Jejich vody ve krev obrátil, zahubil všechny ryby v nich.30Jejich země se hemžila žabami – byly i v královských ložnicích!31Na jeho rozkaz mouchy přilétly, po celé říši byli komáři.32Místo deště je zasypal kroupami, nad jejich zemí se blesky míhaly.33Potloukl jejich révu i jejich fíkoví, po celé jejich říši stromy roztříštil!34Na jeho rozkaz přilétly kobylky, nemožné bylo spočítat housenky!35Sežraly jim v zemi všechny rostliny, pohltily vše, co půda urodí.36Všechno prvorozené pak v té zemi bil, všechen výkvět mládí jim zahubil.37Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem, v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel!38Z jejich odchodu měli radost v Egyptě, strach z Izraele totiž svíral je! IV.39Rozestřel oblak, aby jim dal stín, noc jim svým ohněm prozářil.40Na jejich žádost dal jim křepelky, sytil je svým chlebem nebeským.41Otevřel skálu, vody vytryskly, proudem se valily po poušti!42Pamatoval na to, co svatě zaslíbil svému služebníku Abrahamovi.[5]43Svůj lid tehdy vyvedl s veselím, svoje vyvolené s jásáním!44Potom jim daroval země pohanů, dědičně získali úsilí národů,45aby se řídili jeho pravidly a dodržovali jeho zákony. Haleluja!