1Chceš-li však někoho soudit, člověče, věz, že sám nemáš výmluvu, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe – vždyť sám děláš to, co soudíš!2Víme, že Boží soud nad pachateli těch věcí se zakládá na pravdě.3Myslíš si snad, člověče, že unikneš Božímu soudu, když soudíš druhé, ale sám děláš totéž?4To si nevážíš jeho štědré laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nechápeš, že tě Boží dobrota vede k pokání?5Ty si ale svou tvrdostí a nekajícím srdcem proti sobě hromadíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu.6On „odplatí každému podle jeho skutků“[1] –7těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem;8těm, kdo ve svém sobectví odmítají pravdu a řídí se nepravostí, však odplatí zuřivým hněvem.9Soužení a úzkost čeká duši každého člověka, který koná zlo, předně Žida, ale i Řeka.10Každého, kdo koná dobro, předně Žida, ale i Řeka, pak čeká sláva, čest a pokoj.11Bůh totiž nestraní nikomu.12Všichni, kdo hřešili bez Zákona, bez Zákona také zahynou; všichni, kdo hřešili pod Zákonem, budou souzeni Zákonem.13Před Bohem totiž nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ti, kdo Zákon plní.14Pohané nemají Zákon, ale když sami přirozeně dělají, co Zákon žádá, pak jsou Zákonem sami sobě. Nemají sice Zákon,15ale prokazují působení Zákona zapsaného v jejich srdcích. Dosvědčuje to i jejich svědomí: jejich vlastní myšlenky je někdy obviňují a jindy obhajují.16Takto bude podle mého evangelia v onen den Bůh soudit lidská tajemství skrze Krista Ježíše.
Má Žid výhodu?
17Ty si ovšem říkáš Žid, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem.18Znáš jeho vůli a víš, co je správné, neboť se učíš ze Zákona.19Pokládáš se za vůdce slepých a světlo zatemněných,20vychovatele nevědomých a učitele nedospělých, neboť máš Zákon za ztělesnění poznání a pravdy.21Když poučuješ druhého, proč se nepoučíš sám? Kážeš: „Nekraď,“[2] a přitom sám kradeš?22Říkáš: „Necizolož,“[3] a sám cizoložíš? Štítíš se model, a přitom pácháš svatokrádež?23Chlubíš se Zákonem, a přitom zneuctíváš Boha porušováním Zákona?24Jak je psáno, „Pohané pohrdají Božím jménem kvůli vám“.[4]25Obřízka má totiž cenu, jen pokud dodržuješ Zákon. Pokud Zákon porušuješ, z tvé obřízky nic nezbylo.26Kdyby neobřezaný člověk dodržoval ustanovení Zákona, nebude se mu to počítat za obřízku?27Není tělesně obřezán, ale plní Zákon, a tak odsoudí tebe, který i s literou a obřízkou Zákon porušuješ.28Pravý Žid totiž není ten, kdo je jím zjevně, a pravá obřízka není ta zjevná na těle.29Skutečným Židem je ten, kdo je jím v nitru a má srdce obřezané Duchem, ne literou. Takový dojde chvály, nikoli od lidí, ale od Boha.
Římanům 2
Slovo na cestu
Boží odsouzení hříchu
1-2„Dobře jim tak,“ říkáš si, „mají, co si zasloužili.“ Ale pozor! Myslíš, že sám jsi na tom lépe? Chceš snad tvrdit, že ses nikdy ničeho špatného nedopustil?3Druhé soudíš a doufáš, že sám soudu ujdeš, přestože děláš totéž?4Nepohrdáš tak i ty Boží laskavostí, trpělivostí a shovívavostí? Uvědom si, že právě Boží laskavost vede člověka k tomu, aby se zastyděl a začal nový život!5Kdo však setrvává v tvrdošíjném odporu proti Bohu, na toho dopadne Boží hněv v den soudu.6V ten den Bůh spravedlivě odplatí každému po zásluze:7věčný život dá těm, kdo usilují o nepomíjející hodnoty neúnavným konáním dobra;8ty však, kteří prosazují sami sebe, odporují pravdě a dopouštějí se bezpráví, stihne spravedlivý trest.9Zlo se jako bumerang vrátí na každého, kdo je páchá, ať je to nevěrec nebo pobožnůstkář – na toho tím spíš!10Věčná sláva, čest a pokoj budou však odměnou všech, kdo konají dobro: věřících především, ale stejně tak i nekřesťanů.11U Boha neplatí žádná protekce.12Každý, kdo hřeší proti Božím přikázáním, musí zahynout, ať už je zná či nikoliv.13Aby byl člověk uznán za bezúhonného, k tomu nestačí zákon pouze znát; je nutno také jej plnit.14Jestliže nevěrci, přestože Boží zákon neznají, jednají podle svého svědomí tak, že je to v souladu s Božími příkazy,15dokazují tím, že Boží zákon skrytě existuje v jejich svědomí. Ono je jejich zákonem, který je buď obviňuje nebo obhajuje,16a to se ukáže i v den soudu, kdy Bůh odhalí hlubiny lidského nitra.
Domýšlivost – nebezpečí pro věřící
17Ty jsi věřící, spoléháš na příslušnost k církvi, oháníš se Bohem,18znalostí jeho vůle, poučen Biblí umíš věci správně hodnotit.19-20Domníváš se, že ostatní jsou slepí, nevzdělaní a nevychovaní a ty že jsi jejich vůdce, učitel a vychovatel, poněvadž z Bible čerpáš pravé vědění a poznání.21Jak je tedy možné, když druhé poučuješ, že si sám poučení nebereš? Kážeš, že krást je hřích, ale to ti nebrání, aby sis přivlastňoval cizí majetek?22Druhým cizoložství zakazuješ, sobě ne? Modláře zatracuješ, jejich peníze jsou ti však dobré?23Na všechno máš pohotově biblický citát, ale Boha urážíš tím, že ho neposloucháš.24Jaký div, že se nevěrci Bohu posmívají, když u věřících vidí takové jednání!25Na svém vyznání si může zakládat jen ten, kdo podle něj žije.26Jestliže se věřící člověk ve svém jednání rozchází s učením Bible, není víc než pohan a nevěrec.27Spíše má právo počítat se mezi lidi ten, kdo Boha sice nezná, ale žije v souladu s Božími požadavky. Takový člověk, který zásady tvé víry nepoznal – ač třeba jiného náboženství nebo ateista, pokud žije podle biblických zásad, plným právem zahanbí tebe se vším tvým náboženstvím, jehož zákony přestupuješ.28Pravým židem rozhodně není ten, kdo tak navenek vypadá nebo se může vykázat židovským původem. To snad udělá dojem na lidi.29Před Bohem však je rozhodující čistota srdce.