1Své brány, Libanone, otevři – tvé cedry oheň pohltí!2Kvílejte, cypřiše – cedry padly, velikáni jsou zničeni! Kvílejte, duby bášanské – ten hustý les je vykácen!3Slyš, to kvílejí pastýři – jejich skvělé louky zničeny! Slyš, to řvou mladí lvi – jordánské houštiny zničeny!
Ovce a pastýři
4Toto mi řekl Hospodin, můj Bůh: „Pas ovce určené na porážku.5Ti, kdo je kupují, je zabíjejí bez výčitek svědomí. Ti, kdo je prodávají, říkají: ‚Sláva Hospodinu, to jsem bohatý!‘ Jejich vlastní pastýři je nešetří.6Proto ani já už nebudu šetřit obyvatele této země, praví Hospodin. Hle, vydám lidi napospas jejich bližním a napospas jejich králi. Rozbijí tu zemi na kusy, ale já je nevysvobodím.“7Pásl jsem tedy ovce určené na porážku pro ty, kdo s nimi kupčili. Vzal jsem si dvě hole; jednu jsem nazval Náklonnost a druhou Jednota.[1] Začal jsem pást ty ovce8a za jediný měsíc jsem vyhnal tři pastýře. Pak mi ale s nimi došla trpělivost a také ovce už mě měly dost.9Proto jsem řekl: „Nebudu vás pást. Co je na umření, ať umře; co se ztratilo, ať je ztraceno; a ty zbývající ať se spolu třeba požerou!“10Vzal jsem hůl jménem Náklonnost a zlámal ji, abych zrušil smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy.11Toho dne byla zrušena. Obchodníci s ovcemi, kteří mě pozorovali, tehdy poznali, že to je slovo od Hospodina.12Řekl jsem jim: „Jestli chcete, vyplaťte mi mzdu. A jestli ne, nevadí.“ Vyplatili mi tedy mzdu – třicet stříbrných.13Tehdy mi Hospodin řekl: „Hoď to hrnčířovi – tu úžasnou cenu, kterou mě ocenili!“ Vzal jsem tedy těch třicet stříbrných a hodil je hrnčířovi u Hospodinova chrámu.14Potom jsem zlámal druhou hůl jménem Jednota, abych zrušil bratrství mezi Judou a Izraelem.15Tehdy mi Hospodin řekl: „Převlékni se ještě za ztřeštěného pastýře.16Hle, vzbudím totiž v zemi pastýře, který se nebude starat o ztracené, nebude hledat maličké, nebude hojit zraněné, ba ani zdravé krmit nebude. Ty vypasené však bude jíst; bude je rvát i s kopýtky.[2]17Běda mému ničemnému pastýři, který opouští stádo! Meč na jeho paži, na jeho pravé oko! Ať mu ta paže úplně ochrne, ať mu to pravé oko oslepne!“
Zacharjáš 11
Český ekumenický překlad
— Pastýř dobrý a zlý - Hospodin ruší svou smlouvu a falešnou jednotu lidu.
1 Otevři svá vrata, Libanóne, ať tvé cedry pozře oheň. 2 Kvílej, cypřiši, že padl cedr, že vznešené stromy propadly záhubě. Kvílejte, bášanské duby, že padl neprostupný hvozd. 3 Slyš, jak pastýři kvílejí, že jejich vznešené nivy propadly záhubě. Slyš, jak lvíčata řvou, že pýcha Jordánu propadla záhubě. 4 Toto praví Hospodin, můj Bůh: „Pas ovce určené k zabití.5 Ti, kdo je kupují, zabíjejí je a za vinu nepykají; kdo je prodávají, říkají: ‚Požehnán buď Hospodin, to jsem se obohatil‘; a žádný z jejich pastýřů nemá s nimi soucit.6 Ani já už nebudu mít soucit s obyvateli země, je výrok Hospodinův. Hle, dopustím, aby člověk padl do rukou člověka, do rukou svého krále. Na kusy rozbijí zemi a já ji z jejich rukou nevytrhnu.“7 Pásl jsem tedy ovce určené k zabití, totiž ty nejutištěnější ze stáda. Vzal jsem si dvě hole; jednu jsem nazval „Vlídnost“ a druhou jsem nazval „Pouto“ a pásl jsem ovce.8 V jediném měsíci jsem vyhnal tři pastýře, neboť jsem s nimi ztratil trpělivost a také oni o mě nestáli.9 Řekl jsem: „Nebudu vás pást. Co má umřít, ať umře; co má být zahnáno, ať je zahnáno; a které zůstanou, ať se požerou navzájem.“10 Vzal jsem svou hůl Vlídnost a zlomil jsem ji na znamení, že ruším svou smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy.11 I byla onoho dne zrušena a ty nejutištěnější ze stáda, které se mě držely, poznaly, že to je slovo Hospodinovo.12 Řekl jsem tedy: „Pokládáte-li to za dobré, vyplaťte mi mzdu; ne-li, nechte být.“ Tu mi odvážili jako mzdu třicet šekelů stříbra.13 Nato mi Hospodin řekl: „Hoď to tavičovi, tu nádhernou cenu, jíž mě ocenili.“ I vzal jsem těch třicet šekelů stříbra a hodil jsem je v Hospodinově domě tavičovi.14 Pak jsem zlomil druhou hůl, Pouto, na znamení, že ruším bratrství mezi Judou a Izraelem. 15 Ale Hospodin mi řekl: „Znovu si vezmi výstroj pošetilého pastýře,16 neboť dám povstat v zemi pastýři, jenž zahnané nevyhledá, nebude pátrat po ztraceném, polámanou nebude léčit, o vyčerpanou se nepostará. Bude se krmit masem těch nejtučnějších, strhne jim paznehty. 17 Běda pastýři ničemnému, který opouští stádo! Meč proti jeho paži a proti jeho pravému oku! Paže ať mu nadobro uschne a pravé oko úplně vyhasne.“