Přihlaste se zdarma

Tóbijáš 14

Bible, překlad 21. století

1 Zde končí Tobitův chvalozpěv. 



2 Tobit zemřel v pokoji ve sto dvanácti letech[1] a byl slavnostně pohřben v Ninive. Když přišel o zrak, bylo mu šedesát dva let. Potom, co znovu prohlédl, žil v dostatku, dával almužny a nepřestával velebit Boha a oslavovat jeho velikost. 3 Když umíral, zavolal svého syna Tobiáše a přikázal mu: „Chlapče, vezmi své děti 4 a uteč do Médie. Věřím totiž, že se splní Boží výrok proti Ninive, který vyřkl Nahum.[2] Věřím, že se to všechno Ašuru a Ninive stane a splní – že se splní všechno, co řekli izraelští proroci, které poslal Bůh. A také, že se žádný z těch výroků určitě nezmírní, ale všechno se to stane ve svůj čas. V Médii bude bezpečněji než v Asýrii a Babylonu. Jsem si jist a věřím, že všechno, co řekl Bůh, se naplní a stane. Ani jediné z těch slov jistě nezapadne. Také všichni naši bratři, kteří ještě zůstali v izraelské zemi, budou rozptýleni a odvedeni z té krásné země do zajetí. Celá země Izrael zůstane pustá. Zpustne Samaří i Jeruzalém a Boží chrám bude na čas vypálen a zpustošen.[3] 5 Bůh se však nad nimi znovu smiluje a přivede je zpět do izraelské země. Znovu budou stavět Boží chrám, avšak ne jako ten první, dokud se nenaplní stanovený čas. Potom se vrátí ze zajetí i všichni ostatní a velkolepě vystavějí Jeruzalém a bude v něm vybudován Boží chrám, jak o tom mluvili izraelští proroci. 6 Všechny národy na celé zemi, všichni se obrátí a budou opravdově ctít Boha. Všichni opustí své modly, které je zavádějí do lži a bludu, a budou spravedlivě velebit Boha věků. 7 Všichni synové Izraele, kteří budou v těch dnech ušetřeni, budou opravdově pamatovat na Boha. Shromáždí se a přijdou do Jeruzaléma a budou navěky žít v bezpečí v zemi Abrahamově, která jim připadne do vlastnictví. Ti, kdo opravdově milují Boha, se budou radovat, ale ti, kdo páchají hřích a bezpráví, takoví z celé té země zmizí. 8 Děti, přikazuji vám teď toto: Služte Bohu opravdově a dělejte, co se mu líbí. Také svým dětem uložte, aby jednaly spravedlivě a dávaly almužny. Ať vždy pamatují na Boha a velebí jeho jméno opravdově a z celé své síly. 9 A ty teď, chlapče, poslyš: Odejdi z Ninive a nezůstávej tu. V den, kdy vedle mě pohřbíš svou matku, v tentýž den už nenocuj uvnitř města. Vidím totiž, že se v něm děje spousta bezpráví a spousta podvodů a nikdo se ani nestydí. 10 Jen se, chlapče, podívej, co všechno provedl Nádab svému pěstounu Achikarovi. Vždyť ho málem zaživa pohřbil! Bůh mu ale to zneuctění oplatil, a tak se Achikar vrátil na světlo, kdežto Nádab odešel do věčné temnoty za to, že se pokoušel Achikara zabít. Ten díky svým almužnám unikl ze smrtelné léčky, kterou mu Nádab nastražil, a do té smrtelné léčky padl Nádab, a tak zahynul. 11 Jen se, děti, podívejte, k čemu vedou almužny a k čemu vede bezpráví. Bezpráví zabíjí. – A hle, má duše už odchází.“ Uložili ho na lůžko a on zemřel a byl slavnostně pohřben. 12 Když pak zemřela i matka, Tobiáš ji pohřbil vedle otce. On i jeho žena poté odešli do Médie a usadili se v médských Ekbatanech u jeho tchána Raguela. 13 Tobiáš o tchána i tchyni v jejich stáří s úctou pečoval a potom je v médských Ekbatanech pohřbil. Zdědil dům Raguelův i dům svého otce Tobita 14 a nakonec zemřel ve ctihodném věku sto sedmnácti let.[4] 15 Než zemřel, doslechl se o zkáze Ninive a viděl, jak z něj do Médie odvádějí zajatce, které tam zajal médský král Kyaxares[5]. Tobiáš velebil Boha za vše, co udělal synům Ninive a Asýrie. Ještě před smrtí se mohl zaradovat nad osudem Ninive a velebil Hospodina Boha na věky věků. 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28

Tóbijáš 14

Český ekumenický překlad



1 Slova Tóbitova dobrořečení skončila. 2 Zemřel v pokoji stár sto dvanáct let a byl slavně pohřben v Ninive. Dvaašedesát let mu bylo, když pozbyl zraku. Když ho znovu nabyl, žil v dobrých poměrech a prokazoval milosrdenství. A nepřestával dobrořečit Bohu a vzdávat chválu jeho velikosti. 3 Když umíral, zavolal svého syna Tóbijáše a přikázal mu: „Synu, odveď své děti 4 a spěchej do Médie. Věřím výroku Božímu proti Ninive, který pronesl Nahum, že se to vše stane a dopadne na Ašúr a na Ninive. I vše, co mluvili jiní izraelští proroci, které poslal Bůh, se dostaví. Nic nebude ubráno z těch výroků, ale všechno se stane časem svým. V Médii bude spíše záchrana než v Asýrii a v Babylónu. Vždyť vím a věřím, že všechno, co řekl Bůh, se uskuteční a nastane. Jistě nevypadne ani slovíčko z těch slov. Všichni naši bratří, kteří bydlí v izraelské zemi, budou rozptýleni a odvedeni do zajetí z té dobré země. Všechna země izraelská bude pustá, i Samaří a Jeruzalém budou pusté a dům Boží bude ve smutku. Bude na určitou dobu spáleništěm. 5 Ale Bůh se opět nad nimi smiluje a navrátí je opět do země izraelské. Opět vybudují dům Boží, i když ne takový jako první, až do té doby, kdy se naplní stanovený čas. Potom se navrátí všichni ze svého zajetí a nádherně vybudují Jeruzalém. Také Boží dům v něm bude vybudován, jak o něm mluvili izraelští proroci. 6 Všechny národy na celé zemi, všichni lidé se obrátí a budou se bát Boha vpravdě. Všichni opustí své modly, které svými svody svádějí ke lži, a budou dobrořečit věčnému Bohu ve spravedlnosti. 7 Všichni izraelští synové, zachránění v těch dnech a připomínající Boha vpravdě, budou shromážděni a přijdou do Jeruzaléma. Budou v bezpečí bydlet navěky v zemi Abrahamově. Bude jim předána do vlastnictví. Ti, kdo vpravdě milují Boha, se budou radovat, ale ti, kdo páchají hřích a nepravost, zmizí z celé země. 8 Hle, dítky, toto vám přikazuji: 9 Služte Bohu vpravdě, čiňte, co se mu líbí. Vašim dětem ať je uloženo činit spravedlnost a prokazovat milosrdenství, ať jsou pamětlivy Boha a dobrořečí jeho jménu v každém čase vpravdě a celou svou silou. Ty pak, synu, vyjdi z Ninive a nezůstávej zde. Toho dne, kdy pohřbíš svou matku se mnou, nepřebývej déle na jeho území. Vidím, že je v něm mnoho nepravosti a děje se v něm mnoho podvodů, a lidé se nic nestydí. 10 Hle, synu, co učinil Nádab Achíkarovi, který jej vychoval. Zdali jej zaživa neuvrhl pod zem. Bůh mu však odplatil za ten potupný skutek před jeho tváří: Achíkar vyšel na světlo a Nádab vešel do věčné tmy, protože chtěl Achíkara usmrtit. Ten, protože prokazoval milosrdenství, unikl z osidla smrti, které mu nastražil Nádab, ale Nádab padl do osidla smrti, a to jej zahubilo. 11 Vizte, mé děti, co způsobuje milosrdenství a co nepravost, ta usmrcuje. – Avšak hle, má duše mě už opouští.“ Položili ho na lůžko a zemřel. A byl slavně pohřben.  



12 Když zemřela jeho matka, pohřbil ji Tóbijáš vedle svého otce. Pak odešel, on i jeho žena, do Médie a usídlil se v Ekbatanech u svého tchána Reúela. 13 S úctou pečoval o rodiče ve stáří a pohřbil je v médských Ekbatanech. Zdědil dům Reúelův i svého otce Tóbita. 14 Zemřel ve věku sto sedmnácti let v slávě. 15 Dříve než zemřel, dozvěděl se a uslyšel o zničení Ninive a viděl, jak zajatci, které v něm zajal médský král Kyaxarés, byli odvedeni do Médie, a dobrořečil Bohu za vše, co učinil se syny Ninive a Ašúru. Zaradoval se nad Ninivem, dříve než zemřel, a dobrořečil Hospodinu, Bohu, na věky věků.