Přihlaste se zdarma

Píseň písní 6

Bible, překlad 21. století

1 Kam odešel tvůj miláček, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj miláček, abychom jej s tebou hledali? 2 Můj milý sešel do své zahrady k záhonům koření, aby své stádo pásl v zahradách a sbíral lilie. 3 Já patřím svému milému a můj milý je můj, když pase v liliích. 4 Jak Tirsa jsi krásná, lásko má, jak Jeruzalém líbezná, jak hvězdné šiky úchvatná! 5 Své oči odvrať ode mě, vždyť už jsem jimi přemožen! Tvé vlasy jsou jak stádo koz, jež sbíhá z gileádských hor. 6 Tvé zuby jsou jak stádo ovcí březích, když vycházejí z koupadla: jak párky dvojčat kráčejí, ani jediné nechybí. 7 Jak plátky granátových jablek jsou pod závojem spánky tvé. 8 Byť na šedesát bylo královen, konkubín osmdesát a panen bezpočtu, 9 jediná je však holubička má, má dokonalá, své matky dcera jediná, svojí rodičkou hýčkaná! Když na ni pohlédnou, dívky jí blahořečí, královny i konkubíny chválu vzdávají: 10 Kdopak to září jako jitřenka? Jak luna překrásná, čistá jak slunce zář, jak hvězdné šiky úchvatná! 11 Do sadu ořešáků sešel jsem spatřit, co raší v údolí, zda pučí réva, pohlédnout, jabloně granátové zda rozkvetly. 12 A hle, než nadál jsem se, posadila mě do vozů knížecích! 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28

Píseň písní 6

Český ekumenický překlad



1  Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj milý? Budeme ho s tebou hledat.  2  Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým, aby v zahradách pásl a trhal lilie.  3  Já jsem svého milého a můj milý je můj, on pase v liliích.  



4  Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa, půvabná jak Jeruzalém, strašná jako vojsko pod praporci.  5  Odvrať ode mne své oči, vždyť mě uhranuly! Vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z Gileádu.  6  Zuby tvé jsou jako stádo březích ovcí, jež z brodiště vystupují a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane.  7  Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.  



8  Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu,  9  ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá z té, jež ji porodila. Spatřily ji dcery, blahoslavily ji, královny i ženiny jí vzdaly chválu.  10  „Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce, strašná jako vojsko pod praporci?“  11  Sestoupil jsem do zahrady ořechové podívat se na poupátka do údolí, podívat se, zda už pučí vinná réva, zda rozkvetly granátové stromy.  12  Sám nevím, jak jsem se dostal do Amínádíbových vozů.