1Ach, jak jsi krásná, lásko má, ach, jak jsi krásná! Tvé oči pod závojem jsou jako holubičky, tvé vlasy jako stádo koz, jež sbíhá z gileádských hor.2Tvé zuby jsou jak stádo ovcí skvoucích, když vycházejí z koupadla: jak párky dvojčat kráčejí, ani jediné nechybí.3Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, tvá ústa tolik líbezná! Jak plátky granátových jablek jsou pod závojem spánky tvé.4Jako věž Davidova je tvoje šíje, jak zbrojnice se tyčící; na tisíc štítů je na ní zavěšeno, pavézy všech mužů udatných.5Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je, srnčí dvojčátka, jež pasou se v liliích.6Ještě než s vánkem přijde den a rozprchnou se stíny, na horu myrhy vyjdu si, na pahorek vonných koření.7Celá jsi krásná, lásko má, jsi dokonalá, bez vady!8Se mnou z Libanonu, nevěsto má, se mnou z Libanonu kéž bys šla! Z vrcholku Amany by ses rozhlédla, z vrcholku Seníru, z Hermonu, z doupat lvů, z těch leopardích hor.9Srdce mé zajalas, má drahá nevěsto, srdce mé zajalas jediným pohledem, jediným řetízkem na hrdle svém.10Ach, jak jsou krásná milování tvá, má drahá nevěsto! Nad víno lahodnější jsou milování tvá, vůně tvých olejů nad všechny balzámy.11Tvé rty, má nevěsto, kanou nektarem, mléko a med máš pod jazykem, libanonská vůně jak šatem halí tě.12Zahrada zamčená jsi, má drahá nevěsto, studnice zamčená, pramen zapečetěný.13Tvé údy jsou sadem jabloní granátových s rozkošným ovocem, s henou a nardem,14s nardem a šafránem, s puškvorcem a skořicí, se všelijakým kořením, s myrhou a aloí a nejlepšími balzámy.15Jsi pramen zahradní, studnice živých vod, bystřina proudící z libanonských hor!16Zvedni se, větříku severní, ach, jižní vánku, přijď! Prožeň se mojí zahradou, její balzámy ať zavanou. Můj milý ať přijde do své zahrady, její rozkošné ovoce ať okusí!
Píseň písní 4
Český ekumenický překlad
SPOLEČENSTVÍ LÁSKY - — Krása milé
1 Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod závojem, vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu. 2 Zuby tvé jsou jako stádo ovcí před střiháním, jež z brodiště vystupují, a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane. 3 Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, ústa tvá půvabu plná. Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem. 4 Tvé hrdlo je jak Davidova věž z vrstev kamene zbudovaná, tisíc na ní zavěšeno štítů, samých pavéz bohatýrů. 5 Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se v liliích pasou. 6 Než zavane den a stíny dají se v běh, vydám se k myrhové hoře, k pahorku kadidlovému. 7 Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není.
— Půvaby nevěsty
8 Se mnou z Libanónu, nevěsto má, se mnou z Libanónu půjdeš. Rozhlédneš se z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů. 9 Učarovala jsi mi, sestro má, nevěsto, učarovala jsi mi jediným pohledem svých očí, jediným článkem svého náhrdelníku. 10 Oč krásnější je tvé laskání, sestro má, nevěsto, oč lepší je tvé laskání než víno. Vůně tvých olejů nad všechny balzámy. 11 Ze rtů ti kane strdí, má nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko, a vůně tvých šatů je jak vůně Libanónu.
— Vůně lásky
12 Zahrada uzavřená jsi, sestro má, nevěsto, uzavřený val, zapečetěný pramen. 13 Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou i nardem, 14 s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí, se vším kadidlovým stromovím, myrhou a aloe, se všemi balzámy nejlepšími. 15 Jsi pramen zahradní, studna vody živé, bystřina z Libanónu. 16 Probuď se, vánku severní, přijď, vánku jižní, ať voní moje zahrádka, ať její balzámy proudí jak bystřiny, ať přijde do své zahrady můj milý a jí výtečné ovoce její.