1Neraduj se, Izraeli, nejásej jako jiné národy! Smilně jsi svého Boha opustil a zamiloval sis mzdu nevěstky všude tam, kde se mlátí obilí.2Mlat ani lis je však neuživí, úroda vína přinese zklamání.3Nezůstanou už v Hospodinově zemi – zpátky do Egypta půjde Efraim, v Asýrii budou jíst nečisté pokrmy!4Nebudou už Hospodinu přinášet úlitby, nepotěší ho svými oběťmi. Jejich oběti budou jako chléb truchlících – všichni, kdo ho jedí, se poskvrní. Takový chléb jim krky nasytí, do Hospodinova domu však nepatří.5Co si počnete v den sváteční, v den Hospodinovy slavnosti?6I kdyby zkáze utekli, Egypt je polapí, Memfis jim pohřeb vystrojí. Jejich stříbrné poklady si vezme trní, v jejich příbytcích bude bodláčí.7Přišly dny zúčtování, přišly dny odplaty. Izrael ale vykřikuje:[1] „Prorok je blázen! ‚Muž ducha‘ zešílel!“ To proto, že jste tak zkažení, máte tak velkou nenávist.8Prorok je Efraimovi strážným společně s Bohem svým, na všech cestách mu ale nastražili pasti, v domě jeho Boha je nenávist.9Hluboko tonou ve své zvrácenosti tak jako tehdy v Gibeji;[2] Bůh si však vzpomene na jejich viny a ztrestá jejich hřích.10Když jsem nalezl Izrael, byli jako hrozny v pustině. Když jsem vaše otce uviděl, byli jak na fíkovníku první ovoce. Potom však odešli za Baal-peorem a zasvětili se té obludě.[3] Stali se stejně ohavnými jako ten jejich miláček!11Efraimova sláva jako pták uletí – žádné porody, těhotenství ani početí!12A i kdyby děti odchovali, o každé z nich je připravím. Ach, běda jim, až se od nich odvrátím!13Vídal jsem Efraima jako Týr – zasazený byl mezi loukami, teď však Efraim odvádí své děti k vrahovi.14Dej jim, Hospodine – co jim dáš? Dej jim lůno neplodné a prsy bez mléka!15V Gilgalu začaly všechny jejich zločiny – tam jsem k nim tehdy pojal nenávist.[4] Kvůli zlu, které páchali, je ze svého domu vypudím. Nechci je milovat nikdy víc[5] – jejich vůdcové jsou vzbouřenci!16Efraim bude bit, takže mu uschnou kořeny, aby nerodil. I kdyby ale děti zplodili, ty jejich drahoušky pobiji.17Můj Bůh je zavrhne, neboť ho neposlouchali; budou z nich tuláci mezi pohany.
Ozeáš 9
Český ekumenický překlad
— Konec jásotu - Prorok vyhlašuje konec modlářských slavností a je proto nenáviděn.
1 Neraduj se, Izraeli, rozpustilým jásotem jako národy! Smilstvem se odvracíš od svého Boha, miluješ nevěstčí mzdu na každém obilním humně. 2 Humno ani lis jim obživu nedá, mošt v zemi selže. 3 Nebudou sídlit v Hospodinově zemi. Efrajim se vrátí do Egypta, v Asýrii budou jíst poskvrněné věci. 4 Už nepřinesou Hospodinu úlitbu vína, nebudou mu příjemné jejich obětní hody. Stanou se jim chlebem zármutku. Všichni, kdo ho jedí, se poskvrní. Kdo se živí jejich chlebem, nesmí vstoupit do Hospodinova domu. 5 Co chcete připravit pro slavnostní den, pro sváteční den Hospodinův? 6 Neboť i když vyjdou ze zhouby, sebere je Egypt, Memfis je pohřbí. Jejich převzácné stříbro podědí bodláčí, v jejich stanech se rozroste trní. 7 Přišly dny navštívení, přišly dny odvety, Izrael to pozná! Je prorok pošetilý? Muž ducha je potřeštěnec? To pro tvou velkou nepravost, pro velkou nevraživost. 8 Ten, kdo spolu s mým Bohem hlídá Efrajima, je prorok. Na všech jeho cestách je čihařské osidlo, v domě jeho Boha nevraživost. 9 Zabředli hluboko, propadli zkáze jako za dnů Gibeje. Na jejich nepravost Bůh pamatuje, ztrestá je za jejich hříchy.
— Zavržení lidu - Na Boží lásku odpovídá lid nevěrností, a proto jej Bůh potrestá.
10 Jak hrozny na poušti našel jsem Izraele, jak první plody fíkovníku, ty nejranější, spatřil jsem vaše otce. Oni však odešli za Baal-peórem, zasvětili se té ohavě a stali se ohyzdami jako jejich miláček. 11 Efrajimova sláva odlétne jako ptáče. Nebudou plodit ani rodit, ani neotěhotní. 12 I kdyby své syny odchovali, připravím je o ně, žádný nezůstane. Běda i jim, běda, až od nich odstoupím. 13 Efrajim, jak jsem viděl, tíhne k Týru ležícímu nad nivami; teď však Efrajim bude muset vyvést před toho vraha své syny. 14 Dej jim, Hospodine! Co jim dáš? Neplodné lůno a vyschlé prsy jim dej! 15 V Gilgálu je zdroj všech jejich zlořádů, proto jsem je tam začal nenávidět. Pro jejich zlé skutky je vypudím ze svého domu. Lásku jim už znovu neprokážu. Všichni jejich velmoži jsou umíněnci. 16 Efrajim bude pobit, jejich kořen uschne, žádné ovoce neponesou. I kdyby něco zplodili, usmrtím to nejvzácnější, plody jejich lůna. – 17 Můj Bůh je zavrhne; protože ho neposlouchali, stanou se psanci mezi pronárody.