1Všichni, kdo Boha neznali, byli od přírody bláhoví; z viditelných dobrodiní nedovedli poznat Toho, který je, a při pohledu na díla, která vytvořil, nerozpoznali umělce.2Za bohy, kteří vládnou světu, pak považovali oheň, vítr či letmý vzduch, hvězdnou oblohu, dravou vodu či světla na nebi.3Jestliže je, okouzleni tou krásou, lidé pokládali za bohy, pak ať pochopí, jak moc Pán všechny ty věci předčí – vždyť je sám stvořil: on je Původce té krásy!4Jestliže je ohromilo jejich mocné působení, ať z toho poznají, oč mocnější je Ten, kdo je utvořil.5Vždyť na vznešenosti stvoření a jeho kráse lze úsudkem vidět jeho Původce.6Tito lidé však zaslouží jen malé pokárání, vždyť možná jen zbloudili přitom, jak hledají Boha a touží jej najít.7Zabývají se jeho díly a při svém bádání spoléhají na zrak – na všechnu tu krásu, co je k vidění.8Ani oni se ale nemohou vymluvit;9jestliže totiž získali tolik znalostí, aby probádali celý svět, proč nemohli svého Pána najít rychleji?[1]
Bláhovost uctívání model
10Ubožáci vkládající naději do mrtvých věcí a dílo lidských rukou považují za bohy: zlato, stříbro a uměleckou tvorbu, obrazy živých tvorů či bezcenný kámen otesaný dávnou rukou.11Nějaký drvoštěp pokácí vhodný strom, pilně z něj oškrábe všechnu kůru, vhodně ho opracuje a vyrobí něco užitečného pro denní potřebu.12Odštěpky z té práce si pak zatopí a připraví si pokrm, jímž se nasytí.13Jen odpad, který už je úplně na nic – nějaký zkroucený a sukovitý kus – vezme a začne jej ořezávat pro zábavu, zručně ho tvaruje, aby zahnal nudu, až vytvoří lidskou podobu14nebo vyobrazí nějakou sprostou zvěř. Pak to natře hlinkou, povrch zbarví červeně, každou skvrnu na tom zamaže,15zhotoví tomu náležitý příbytek, postaví to ke zdi a ukotví železem.16Postará se, aby to nespadlo, protože ví, že si to nepomůže samo – vždyť je to jen soška, co potřebuje pomoc!17Pak se k tomu modlí za majetek, za ženu i za děti – nestydí se mluvit k věci bez duše!18O zdraví prosí chabý předmět, o život žádá mrtvou věc, o přispění snažně prosí věc úplně neschopnou, o radu na cestě žádá to, co neudělá ani krok,19o zdar, výdělek a fortel v ruce žadoní u věci, která sama rukou nepohne.[2]
Kniha Moudrosti 13
Český ekumenický překlad
Nesmyslnost modlářství
1Vskutku nicotní jsou od přírody všichni lidé, kterým nebylo dáno znát Boha. Ze všeho dobrého, co mají před očima, nedokázali poznat toho, který je, a z pohledu na dílo nerozpoznali Tvůrce. 2Ale oheň, vítr nebo rychlý mrak, hvězdný kruh, dravé vodstvo nebo nebeská světla považovali za světovládné bohy. 3Jestliže uneseni jejich krásou je pokládali za bohy, tím spíše měli poznat, oč lepší je jejich Pán, neboť on, té krásy Prapůvodce, vše stvořil. 4Jestliže žasli nad jejich mocí a působením, měli z nich pochopit, oč mocnější je ten, kdo je uspořádal. 5Neboť z velikosti a krásy tvorů může být srovnáním poznán původce jejich bytí. 6Ale ovšem, zasluhují malou výtku: zřejmě bloudí při hledání Boha a ve snaze ho nalézt. 7Zabývají se totiž jeho dílem a zkoumají je, ale spoléhají na svůj zrak, neboť je krásné, co vidí. 8Nelze je však omluvit, 9neboť jestliže dokázali tolik poznat, že byli schopni probádat svět, jak to, že nenašli hned Pána těchto věcí?
Nerozumnost uctívání výrobků lidských rukou
10Ubozí ti, kdo doufají v mrtvé věci, kdo nazývají bohem kdejaký výtvor lidských rukou, zlato a stříbro, umělecké výrobky, napodobeniny zvířat nebo neužitečný kámen, dílo rukou z dávné doby. 11Když nějaký řezbář porazí vhodný strom, oloupe obratně všechnu kůru, úhledně jej opracuje a zhotoví užitečné nářadí pro domácí potřebu; 12toho, co při práci odpadlo, použije k přípravě pokrmu, aby se nasytil. 13Ten z odřezků, který se k ničemu nehodí, dřevo zkroucené a samý suk, vezme a ve volném čase pečlivě ořeže, dovedně a důmyslně jej ztvární, až dostane obraz člověka, 14nebo vytvoří podobu nějakého obyčejného zvířete. Natře to suříkem, jeho povrch obarví na červeno a každou vadu na něm barvou zakryje. 15Připraví pro to vhodné umístění, postaví to ke stěně a připevní skobou. 16Postará se, aby to nepadlo, neboť ví, že si to samo nemůže pomoci. Vždyť je to obraz, který potřebuje, aby se mu pomáhalo. 17Modlí se k tomu za majetek, za své manželství a děti, a nestydí se mluvit k bezduché věci. Vzývá kvůli zdraví bezmocný předmět. 18Žadoní o život u něčeho, co je mrtvé, škemrá o pomoc na tom, co není ničeho schopné, o zdar cesty na něčem, co nedokáže udělat ani krok; 19o výdělek, zdar v podnikání a úspěšné dílo vlastních rukou se obrací o pomoc k tomu, jehož ruce pomoci nemohou.