1„Slyšte slovo, které k vám promlouvá Hospodin, dome izraelský.2Tak praví Hospodin: Pohanským způsobům se neučte a nebeských znamení se neděste, ačkoli se jich děsí pohané.3To, čím se řídí národy, jsou pouhé nesmysly: dřevo pokácené v lese, výtvor otesaný truhlářem,4ozdobený stříbrem a zlatem, zpevněný hřeby a kladivem, aby se nekácel.5Ty modly jsou jako strašáci v okurkovém poli. Neumějí mluvit a musejí se nosit, protože nechodí. Nebojte se jich, nedokážou nijak ublížit ani pomoci.“6Nikdo není, Hospodine, jako ty! Jsi veliký a velikou mocí jsi pověstný.7Kdo by se tě nebál, Králi národů? Jen ty zasloužíš úctu! Mezi mudrci všech národů a ve všech jejich královstvích není nikdo jako ty.8Do jednoho jsou to nechápaví tupci a jejich nauky jsou pouhé nesmysly: dřevo,9tepané stříbro ze zámoří a zlato dovezené z dálné ciziny. Ten výtvor truhláře a kovotepce pak oblékají purpurem a šarlatem – všechno je to dílo zručného umělce.10Ale Hospodin je pravý Bůh, je živý Bůh a věčný Král! Země se třese před jeho zlobou, národy neobstojí, když se rozhněvá.11Řekněte jim tohle: „Bohové, kteří nestvořili nebe a zemi, takoví ze země i zpod nebe vymizí!“[1]12On ale svou silou stvořil zem, svou moudrostí vybudoval svět, nebe rozepjal svým rozumem!13Svým hlasem rozezvučí vody na nebi, od obzoru nechá stoupat oblaky; k lijáku připojuje blesky, vypouští vítr ze svých pokladnic.[2]14Všichni ti tupci ničemu nerozumí, všichni kovotepci budou zklamáni svými modlami, protože jejich odlitky jsou podvod a ducha v sobě nemají.15Jsou to jen nesmysly, směšné výtvory; až na ně přijde čas zúčtování, budou zničeny.16Úděl Jákobův však není jako oni, neboť je všeho Stvořitel; kmen Izraele má za své dědictví, Hospodin zástupů se jmenuje.
Blížící se vřava
17Lide žijící v obleženém městě, seber si ranec, půjdeš ze země!18Neboť toto praví Hospodin: „Hle, tentokrát vymrštím obyvatele této země jako z praku a dopustím na ně soužení, aby byli zajati.“19Běda mi, má rána bolí, mé zranění se nehojí! Říkal jsem si: Tuhle bolest jistě vydržím.20Teď ale je můj stan zničen, zpřetrhány všechny provazy. Děti mě opustily a jsou pryč, už není, kdo by můj stan vztyčil, kdo by postavil mé přístřeší.21Pastýři, ti tupci, se Hospodina neptali, a proto se jim nedaří – celé stádo se jim rozuteklo pryč.[3]22Slyš, už přichází zpráva: Ze severní země se blíží vřava! Judská města se obrátí v trosky, kde žijí jen šakali.23Hospodine, vím, že nikdo nemá svou cestu v moci a že člověk po ní jdoucí své kroky neřídí.24Trestej mě, Hospodine, ale spravedlivě, ne ve svém rozhněvání, ať mě nezdrtíš.25Vylij svou zuřivost raději na národy, které se k tobě neznají, vylij ji na kmeny, které se k tvému jménu nehlásí. Vždyť právě oni Jákoba spolykali, pohltili, zhltali, jeho domovinu zničili!
Jeremjáš 10
Český ekumenický překlad
— Co jsou modly před Hospodinem? - Nikdo se nevyrovná Hospodinu. Jen tupci mohou uctívat modly.
1 Dome izraelský, slyšte slovo, které proti vám promluvil Hospodin.2 Toto praví Hospodin: „Neučte se cestě pronárodů a neděste se nebeských znamení, i když se jich děsí pronárody. 3 To, čím se řídí národy, je pouhý přelud, dřevo poražené v lese, výrobek přitesaný řemeslnou rukou. 4 Krášlí jej stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy upevňují, aby to nebylo vratké. 5 Jsou jako strašák v okurkovém poli. Nemluví, musí se nosit, sami neudělají ani krok. Nebojte se jich, nemohou udělat nic zlého ani dobrého.“ 6 Nikdo není jako ty, Hospodine, jsi veliký a veliké je tvé jméno pro tvou bohatýrskou sílu. 7 Kdo by se tě nebál, Králi pronárodů? Úcta patří jenom tobě! Ze všech mudrců pronárodů a ze všech království není nikdo jako ty. 8 Jsou tupí a hloupí do jednoho, dají se vodit přeludy, pouhým dřevem, 9 tepaným stříbrem dovezeným z Taršíše a zlatem z Úfazu, výrobkem řemeslníka a rukou zlatníkových; je oděno purpurem a nachem, ale vše je výrobek dovedných řemeslníků. 10 Avšak Hospodin je Bůh pravý. On je Bůh živý a Král věčný. Před jeho rozlícením se chvěje země, pronárody neobstojí před jeho hrozným hněvem. 11 Řekněte jim toto: „Bohové, kteří neudělali nebe ani zemi, zmizí ze země i zpod nebes.“ 12 On svou silou učinil zemi, svou moudrostí upevnil svět, svým rozumem napjal nebesa. 13 Když vydá hlas, shlukují se na nebi vody, přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr. 14 Každý člověk je tupec, neví-li, že se každý zlatník pro své modly dočká hanby. Vždyť jeho lité modly jsou klam, ducha v nich není. 15 Jsou přelud, podvodný výtvor. V čase, kdy je budu trestat, zhynou. 16 Díl Jákobův není jako oni, vždyť všechno vytvořil on. Izrael je dědičným kmenem toho, jehož jméno je Hospodin zástupů.
— Marný nářek lidu - Země bude pro nevěru lidu zpustošena. Jeremjáš se modlí za spravedlivý trest i nad zpupným nepřítelem.
17 Seber ze země svůj uzlík, ty, která sídlíš v obležení. 18 Toto praví Hospodin: „Hle, tentokrát začnu metat z praku obyvatele země a budu je soužit, aby to pocítili.“ 19 Běda mi pro mou těžkou ránu, jsem proboden, raněn. Řekl jsem: Je to nemoc, kterou musím snášet. 20 Můj stan je zpustošen a všechna má stanová lana zpřetrhána. Moji synové ode mne odešli, nejsou tu. Není tu nikdo, kdo by ještě postavil můj stan a napjal mé stanové houně. 21 Pastýři jsou tupí, nedotazují se Hospodina. Nejsou prozíraví, všechna jejich stáda jsou rozprášena. 22 Slyš, zpráva! Hle, přichází: „Velké dunění ze severní země učiní z judských měst zpustošený kraj, domov šakalů.“ 23 Je mi známo, Hospodine, že cesta nezávisí na člověku ani jistota kroku na tom, kdo jde. 24 Potrestej mě, Hospodine, podle práva, ale ne ve hněvu, abys mě nezničil. 25 Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jež neznají se k tobě, na čeledi, které nevzývají tvoje jméno, vždyť pozřely Jákoba, pozřely ho zcela, zpustošily jeho nivy.