Jan 5 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Vstaň a choď

1 Potom byl další židovský svátek, a tak se Ježíš vydal do Jeruzaléma. 2 V Jeruzalémě je u Ovčí brány nádrž hebrejsky zvaná Bethesda,^[1] u něhož je pět sloupořadí. 3 [4] Ležela tam spousta nemocných, slepých, chromých a ochrnutých.^[2] 5 Byl mezi nimi jeden člověk, nemocný už třicet osm let. 6 Ježíš viděl, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen. „Chceš být uzdraven?“ zeptal se ho. 7 „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do nádrže, když se zvíří voda,“ odpověděl mu nemocný. „Když tam zamířím, někdo mě předstihne.“ 8 „Vstaň, vezmi si lehátko a choď!“ řekl mu Ježíš. 9 A ten člověk byl ihned uzdraven, vzal své lehátko a začal chodit. Ten den však byla sobota. 10 Židovští představení tedy uzdraveného napomínali: „Je sobota, nesmíš nosit lehátko!“ 11 On jim však odpověděl: „Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: ‚Vezmi si lehátko a choď.‘“ 12 „Kdo ti mohl říci: ‚Vezmi si lehátko a choď‘?!“ ptali se ho. 13 To ovšem ten uzdravený nevěděl; Ježíš se totiž vmísil do okolního davu. 14 Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: „Pohleď, jsi uzdraven. Už nehřeš, ať se ti nepřihodí něco horšího.“ 15 Ten člověk pak odešel a oznámil židovským představeným, že ho uzdravil Ježíš.

Syn dělá to, co Otec

16 Židovští představení tedy začali Ježíše pronásledovat, protože to udělal v sobotu. 17 Ježíš jim odpověděl: „Můj Otec pracuje i dnes; proto pracuji i já.“ 18 A kvůli tomu ho chtěli zabít ještě více, neboť nejenom rušil sobotu, ale ještě nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se dělal rovným Bohu. 19 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn. 20 Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže mu ještě větší skutky, abyste jen žasli. 21 Neboť jako Otec křísí mrtvé a dává život, tak i Syn dává život těm, kterým chce. 22 Otec nikoho nesoudí, ale svěřil veškerý soud Synu, 23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal. 24 Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života. 25 Amen, amen, říkám vám: Přichází chvíle, a už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít. 26 Jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě, 27 a dal mu také pravomoc konat soud, protože je Syn člověka. 28 Nedivte se tomu; přichází totiž chvíle, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas 29 a vyjdou – ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu. 30 Sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal. 31 Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé. 32 Svědčí však o mně někdo jiný a vím, že jeho svědectví o mně je pravdivé. 33 Poslali jste k Janovi a ten vydal svědectví pravdě. 34 Já ovšem nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám pro vaši záchranu. 35 On byl hořící a zářící lampou, vy jste se však chtěli v jeho světle poradovat jen na čas. 36 Mám ale větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Samotné skutky, které dělám, o mně svědčí, že mě poslal Otec. 37 A sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. Vy jste ale nikdy neslyšeli jeho hlas a neviděli jeho tvář. 38 Jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu, kterého on poslal. 39 Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ta svědčí o mně. 40 Nechcete ale ke mně přijít, abyste měli život. 41 Nepřijímám chválu od lidí, 42 ale poznal jsem, že v sobě nemáte Boží lásku. 43 Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby jiný přišel ve svém vlastním jménu, toho přijmete. 44 Jak byste vůbec mohli uvěřit? Přijímáte chválu jedni od druhých, ale chválu, která je od samotného Boha, nehledáte. 45 Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož doufáte. 46 Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. 47 Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?“

Český ekumenický překlad

— Uzdravení u rybníka Bethesda

1 Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma. 2 V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí. 3 V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody. 4 Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, a trpěl kteroukoli nemocí. 5 Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let. 6 Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“ 7 Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“ 8 Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“ 9 A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota. 10 Židé řekli tomu uzdravenému: „Je sobota, a proto nesmíš nosit lože.“ 11 Odpověděl jim: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“ 12 Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?“ 13 Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl. 14 Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“ 15 Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil. 16 A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu. 17 On však jim odpověděl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“ 18 To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha vlastním Otcem, a tak se mu stavěl naroveň.

— O Synovu poslání

19 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn. 20 Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete. 21 Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu ty, které chce. 22 Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi, 23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal. 24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. 25 Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. 26 Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě. 27 A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. 28 Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas 29 a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. 30 Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“

— Ježíšovo svědectví

31 „Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není pravé. 32 Je však jiný, který o mně svědčí, a já vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravé. 33 Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě. 34 Já nepotřebuji svědectví od člověka – ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni. 35 Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle. 36 Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal. 37 A sám Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář 38 a jeho slovo ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal. 39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. 40 Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život. 41 Nečekám slávu od lidí. 42 Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu. 43 Přišel jsem ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete. 44 Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte! 45 Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději. 46 Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. 47 Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?“