Júdit 9 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Juditina modlitba

1 Judita padla na tvář, hlavu posypanou popelem, obnažená až na pytlovinu na holém těle. Právě ve chvíli, kdy se v Božím chrámě v Jeruzalémě přinášela večerní kadidlová oběť, začala Judita hlasitě volat k Hospodinu: 2 „Hospodine, Bože mého praotce Šimeona! Ty jsi mu vložil do ruky meč, aby ztrestal cizince, kteří rozvázali panně pás, aby ji poskvrnili.^[1] Obnažili její stehna, aby ji zhanobili. Poskvrnili její lůno, aby ji potupili. Ty jsi řekl: „To se nesmí,“ ale oni to udělali! 3 Za to jsi nechal povraždit jejich vůdce; jejich lůžko, zahanbené jejich svodem, bylo zbroceno krví, když byli sami svedeni. Pobil jsi otroky i s pány a pány i s jejich trůny. 4 Jejich ženy jsi vydal za kořist a jejich dcery do zajetí. Všechnu kořist jsi nechal rozdělit svým milovaným synům, kteří horlili tvou horlivostí. Nemohli snést poskvrnění své rodné krve, a tak volali o pomoc k tobě. Ach Bože, Bože můj, vyslyš také mne, vdovu! 5 Ty jsi vykonal tyto věci i ty před nimi i ty po nich. Tys určil přítomnost i budoucnost. Co sis usmyslel, se stalo. 6 Věci, o nichž jsi rozhodl, nastoupily a ohlásily se: „Zde jsme.“ Všechny tvé cesty jsou připraveny a tvůj soud je předem stanoven. 7 Nuže pohleď – jsou tu Asyřané se svou obrovskou armádou. Chlubí se svými koňmi a jezdci, pyšní se silou své pěchoty a spoléhají na štíty a kopí, na luky a praky. Nevědí, že ty jsi Hospodin, který maří války. 8 Tvé jméno je Hospodin. Rozdrť jejich sílu svou mocí, rozbij svým hněvem jejich panství! Vždyť chtějí znesvětit tvoji svatyni, poskvrnit stánek, kde přebývá tvé slavné jméno, čepelí urazit rohy na tvém oltáři. 9 Pohleď na jejich pýchu, sešli svůj hněv na jejich hlavy a vlož do mé vdovské ruky sílu vykonat, co zamýšlím. 10 Skrze mé svůdné rty znič otroka i s velitelem a velitele i s jeho pomocníkem – rozdrť jejich pýchu rukou ženy! 11 Tvá síla přece není v množství a nevládneš díky silným. Ty jsi Bůh ponížených, pomocník nepatrných, zastánce slabých, obhájce zavržených a zachránce zoufalých. 12 Ano, Bože mého otce, Bože Izraelova dědictví, Panovníku nebe a země, Stvořiteli vší vody, Králi veškerého svého stvoření, vyslyš prosím moji modlitbu! 13 Dej, abych svými svůdnými slovy zasáhla a zranila ty, kdo se krutě spikli proti tvé smlouvě, proti tvému svatému chrámu, proti hoře Sion a proti domovu tvých synů. 14 Dej, ať celý tvůj národ a každý kmen pozná a porozumí, že ty jsi Bůh, Bůh vší moci a síly – že jsi jediný, kdo zaštiťuje izraelský lid.“

Český ekumenický překlad

Júditina modlitba

1 Júdit pak padla na tvář, posypala si hlavu popelem a svlékla žíněné roucho, do něhož byla oblečena. Bylo to právě ve chvíli, kdy v Jeruzalémě v domě Božím byla přinášena večerní oběť kadidla. Júdit volala hlasitě k Hospodinu: 2 „Hospodine, Bože mého otce Šimeóna! Tys mu dal do ruky meč, aby potrestal cizince, kteří porušili lůno panny a poskvrnili ji, obnažili její klín a zhanobili ji, zneuctili její lůno a potupili ji. Učinili to přesto, že jsi řekl: ‚Nesmí se to!‘ 3 Proto jsi vydal jejich předáky k zabití a jejich lůžko, které se studem vidělo jejich klam, aby bylo svědkem krve prolité za ten klam. Ty jsi pobil otroky s velmoži a velmože s jejich trůny, 4 jejich ženy jsi dal za kořist a jejich dcery do zajetí a všechen jejich majetek jsi dal uchvátit svým milovaným synům, kteří se rovněž rozhorlili tvým rozhorlením, zošklivili si poskvrnění své krve a vzývali tě o pomoc. Bože, Bože můj, vyslyš i mne, vdovu! 5 Vždyť ty jsi učinil ty věci, co byly dříve nežli tyto, i toto a to, co nastalo potom, a měl jsi v mysli jak nynější věci, tak to, co přijde. Co jsi uložil v mysli, to se stalo. 6 Věci, o kterých jsi rozhodl, nastaly a ohlásily se: ‚Zde jsme!‘ Všechny tvé cesty jsou připravené; tvůj soud je předzvěděn. 7 Hleď, moc Asyřanů se rozrostla! Jsou pyšní na koně a jezdce, honosí se silou pěchoty, skládají naději ve štíty, oštěpy, luky a praky a nepoznali, že ty jsi Hospodin, který činí přítrž válkám. 8 Hospodin je tvé jméno. Rozbij svou mocí jejich sílu a svým hněvem sraz jejich panství! Vždyť oni si usmysleli znesvětit tvou svatyni, poskvrnit stánek, kde spočívá sláva tvého jména, železem urazit roh tvého oltáře. 9 Pohlédni na jejich domýšlivost, sešli svůj hněv na jejich hlavy, dej mně, vdově, do rukou sílu k tomu, co zamýšlím. 10 Zabij klamem mých rtů otroka s předákem a předáka s jeho služebníkem, zlom jejich povýšenost rukou ženy! 11 Vždyť tvá síla není v množství a tvá vláda nespočívá na silných lidech, ale jsi Bůh ponížených, pomocník nejmenších, zastánce slabých, ochránce zavržených, spasitel zoufajících. 12 Ano, Bože mého otce a Bože dědictví Izraele, Panovníku nebe a země, Stvořiteli vod, Králi všeho svého stvoření, vyslyš mou modlitbu! 13 Dej, ať mé slovo a klam zasadí ránu a jizvu těm, kdo zamýšlejí hrozné věci proti tvé smlouvě a proti tvému posvěcenému domu, proti vrcholu hory Sijónu a domu, jenž je v držení tvých synů. 14 Učiň, ať celý tvůj národ a každý kmen to pozná a zví, že ty jsi Bůh, Bůh veškeré moci a síly, a že není jiného, kdo by byl štítem izraelskému pokolení, kromě tebe.“