ERF Bibleserver – Prozkoumejte svou bibli

Bible, překlad 21. století

Juditin chvalozpěv

1 Judita zpívala: „Zahrajte mému Bohu na tamburíny, zpívejte Hospodinu s činely! Zanotujte mu novou píseň, jeho jméno vyvyšujte a vzývejte! 2 Hospodin je Bůh, který maří války, uprostřed svého lidu táboří, vytrhl mě z rukou těch, kdo mě napadli. 3 Asyřan přitáhl z hor na severu, přitáhl se svou nespočetnou armádou. Jeho mužstvo ucpalo říční koryta, jeho jízda všechny kopce pokryla. 4 Prohlásili, že vypálí mé území, že mečem pobijí mé mladíky, že mé kojence na zem pohodí, že mé děti vezmou za kořist, že mé panny uloupí. 5 Všemohoucí Hospodin je ale přelstil – rukou ženy! 6 Jejich vladař nepadl rukou mladíků, nesrazili ho synové Titánů, nepřepadli ho pyšní Giganti, ale Judita, dcera Merariho, svou krásou ho zbavila všech sil. 7 Odložila své vdovské šaty, aby pozvedla trpící v Izraeli. Tvář si potřela vonnou mastí, 8 čelenkou vlasy sepnula, oblékla jemné lněné šaty, aby ho svedla. 9 Oči mu omámila svými střevíci, duši mu svou krásou ovládla – a krk mu šavle přeťala! 10 Peršané strnuli nad její odvahou, Médové se zhrozili její smělosti. 11 Můj ponížený lid tehdy spustil křik a nepřítel se vyděsil. Moji zesláblí vykřikli a nepřátelé se zachvěli, jakmile jen začali křičet, obrátili je na útěk. 12 Synové otrokyň je probodali, jako děti zběhů je pobili, před šiky mého Pána byli zničeni! 13 Zazpívám svému Bohu novou píseň: Veliký jsi, Hospodine, a slavný, podivuhodný v síle a nepřemožitelný. 14 Ať ti slouží celé tvé stvoření, vždyť jsi jen promluvil, a ono vzniklo; poslal jsi svého ducha a ten je vytvořil, vždyť tvému hlasu se nevzepře nikdo! 15 Základy hor se otřesou i s vodami, skály jak vosk před tvou tváří roztají, k těm, kdo tě uctívají, však budeš milosrdný. 16 Vždyť všechny vonné oběti neznamenají skoro nic a všechen tuk celopalů ještě míň, ale ten, kdo Hospodina ctí, bude navěky významný. 17 Běda národům, jež se staví proti mému lidu; v soudný den je ztrestá Všemohoucí Hospodin! Jejich tělo vydá ohni a červům a budou navěky plakat bolestí.“

Juditina sláva

18 Tak dorazili do Jeruzaléma. Klaněli se Bohu, a jakmile se lid očistil, obětovali své celopaly, dobrovolné oběti a dary. 19 Judita Bohu s přísahou zasvětila všechny Holofernovy věci, které dostala od lidu, i onen závěs, který si sama vzala z jeho ložnice. 20 Tři měsíce pak lid oslavoval před jeruzalémskou svatyní a Judita s nimi. 21 Potom se všichni rozešli domů. Také Judita se vrátila do Betulie, aby žila na svém statku. Po zbytek svého života byla slavná po celé zemi. 22 Mnozí po ní toužili, ale ona se neoddala žádnému muži ode dne, kdy zemřel její manžel Manases a byl připojen ke svému lidu, až do konce svého života. 23 Její pověst stále rostla. V domě svého muže se dožila stáří sto pěti let. Své služebné darovala svobodu, a když pak v Betulii zemřela, pochovali ji v hrobce jejího muže Manasese 24 a dům Izraele ji oplakával po sedm dní. Svůj majetek ještě před smrtí rozdělila mezi příbuzné svého muže Manasese a své vlastní příbuzné. 25 Za Juditiných dnů a ještě dlouho po její smrti už nikdo synům Izraele nenaháněl strach.

Český ekumenický překlad

Júditin chvalozpěv

1 Júdit zpívala: „Začněte chválit mého Boha při bubnech, zpívejte Hospodinu při cymbálech, zapějte mu žalm a chvalozpěv, vyvyšujte a vzývejte jeho jméno! 2 Neboť Hospodin je Bůh, který činí přítrž válkám; z rukou těch, kdo mne pronásledují, mne vytrhl a přivedl do svého tábora uprostřed lidu. 3 Přitáhl Ašúr z hor na severu, přitáhl s deseti tisíci svého vojska. Jejich množství zastavilo potoky, jejich jízda přikryla pahorky. 4 Řekl, že mé území vypálí, mé jinochy že zahubí mečem, mé kojence že hodí na zem, moje nemluvňátka že dá za kořist, že uloupí mé panny. 5 Hospodin, Všemohoucí, je však zničil rukou ženy. 6 Jejich bohatýr nepadl rukou jinochů, neubili ho synové Titánů, nepostavili se proti němu obrovití giganti, to Júdit, dcera Merarího, jej zbavila sil krásou své tváře. 7 Svlékla svůj vdovský šat pro vyvýšení trpících v Izraeli, pomazala si tvář vonnou mastí, 8 vlasy sepjala čelenkou, vzala jemný šat, aby ho oklamala. 9 Její opánky uchvátily jeho oko, její krása zaujala jeho duši – a meč pronikl jeho šíjí. 10 Peršané se třásli před její odvahou, Médové se děsili její odhodlanosti. 11 Kdysi moji pokoření kvílili, moji slabí byli zachváceni strachem a jati hrůzou; teď pozvedli svůj hlas – a nepřátelé se obrátili na útěk. 12 Synové děveček je probodali; prokláli je jako děti přeběhlíků. Zhynuli zásahem šiku mého Pána. 13 Budu zpívat svému Bohu novou píseň: Hospodine, veliký jsi a slavný, obdivuhodný v síle, nepřemožitelný! 14 Tobě ať slouží všechno tvé stvoření, protože ty jsi řekl, a stalo se, poslal jsi svého ducha a on to vybudoval. Nikdo se nemůže postavit na odpor tvému hlasu. 15 Hory i s vodami se v základech budou třást, jako vosk se rozplynou skály před tvou tváří, ale ty, kdo se tě bojí, obdaříš slitováním. 16 Příliš málo je vše, co se obětuje jako libá vůně, za bezvýznamný máš všechen tuk ze zápalné oběti, avšak kdo se bojí Hospodina, bude velký vždycky! 17 Běda pronárodům, povstanou-li proti mému pokolení! Hospodin, Všemohoucí, je potrestá v den soudu tím, že do jejich těl sešle oheň a červy. Budou úpět v bolestech na věky.“

Júditin život a smrt

18 Jakmile přišli do Jeruzaléma, poklonili se Bohu, a když se lid očistil, přinesli své zápalné a dobrovolné oběti a dary. 19 Júdit tam vystavila všechny Holofernovy předměty, které jí lid daroval; i ochranný závěs, který sama vzala z jeho ložnice, oddělila Bohu jako obětní dar. 20 Lid se veselil v Jeruzalémě před svatyní po tři měsíce a Júdit zůstala s nimi. 21 Po těch dnech odešel každý do svého dědictví a také Júdit odešla do Betúlie a zůstala při svém majetku. Byla ve své době slavná po celé zemi. 22 Mnozí po ní zatoužili, ale žádný muž ji nepoznal po všechny dny jejího života ode dne, kdy zemřel její muž Menaše a byl připojen ke svému lidu. 23 Dožila se velmi vysokého věku a dočkala se v domě svého muže stáří sto pěti let. Svou komornou propustila na svobodu. Když zemřela v Betúlii, pohřbili ji v jeskyni jejího muže Menašeho 24 a izraelský dům pro ni truchlil sedm dní. Před svou smrtí rozdělila svůj majetek všem příbuzným Menašeho, svého muže, a příbuzným svého pokolení. 25 Nikdo pak už nenaháněl strach Izraelcům ve dnech Júdity, ani dlouho po její smrti.