Přihlaste se zdarma

Jób 41

Bible, překlad 21. století

1 Nikdo proti němu nemá žádnou naději, pouhý pohled na něj člověka porazí. 2 Nikdo se neosmělí, aby ho vydráždil – kdo by se tedy proti mně postavil? 3 Kdo mě chce vyzvat, ať mu zaplatím? Všechno pod nebem je mým vlastnictvím! 4 Nechci pomlčet o jeho údech, o jeho síle a skvělé postavě: 5 Kdo ho z jeho pláště vysvlékne? Kdo pronikne jeho dvojité pancíře?[1] 6 Vrata jeho tlamy kdopak rozevře? Jeho zuby všude kolem šíří děs! 7 Řady šupin si nese na hřbetě, jako pečetí jsou pevně spojené. 8 Jedna přiléhá ke druhé, ani vzduch mezi nimi neprojde. 9 Jsou k sobě navzájem těsně semknuté, drží pohromadě, nic nerozdělí je. 10 Když si odfrkne, jako když třeskne blesk, úsvit se rozzáří pod jeho pohledem. 11 Z jeho tlamy září pochodeň, roj jisker létá kolem něj. 12 Dým se mu valí od nozder, jako když rákos hoří pod kotlem. 13 Svým dechem rozžhaví uhlí řeřavé, jeho tlama šlehá plamenem! 14 Síly je plná jeho šíje a předchází ho děs. 15 Svaly mu pevně drží na těle, tvrdé jak slitina – nezachvějí se. 16 Srdce má tvrdé na kámen, jak spodní žernov tvrdé je. 17 Když se zvedne, bojí se i bohové, když sebou trhne, jsou strachy bez sebe. 18 Zasáhnout ho mečem je zcela zbytečné, stejně tak kopím, šípem či oštěpem. 19 Železo je pro něj slámě podobné, bronz považuje za dřevo trouchnivé. 20 Šípy ho nezaženou na útěk, kamenů z praku si všímá jako plev. 21 Za stébla slámy považuje kyje, mávání šavlí směje se. 22 Ostré střepy mu rostou na břiše, stopu nechává jak brány blátem vláčené. 23 Hlubina kvůli němu jako v kotli vře, moře pění jak voňavkářův kelímek. 24 Ve vodě za ním brázda třpytí se, jako by šediny narostly hlubině. 25 Nikdo na zemi mu není podoben – je stvořen zcela bez bázně.[2] 26 Na všechno povýšené svrchu dívá se, všem pyšným šelmám kraluje!“ 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28

Jób 41

Český ekumenický překlad

1  Hle, čekat na něho je ošidné, při pohledu na něho se člověk hroutí.  2  Není odvážlivce, který by ho dráždil. Kdo potom obstojí přede mnou?  3  Kdo mi napřed něco dal, abych mu to splatil? Pod celým nebem všechno je mé.  4  Nemohu mlčet o jeho údech, nemluvit o jeho bohatýrské síle a jeho výborné stavbě těla.  5  Kdo odkryl jeho oděv a přistoupil k němu s udidly dvojitými?  6  Kdo otevřel vrata jeho tlamy? Strach jde z jeho zubů.  7  Jeho hřbet je jako řady štítů těsně uzavřených pod pečetí,  8  dotýkají se jedny druhých, vítr mezi ně nevnikne;  9  jeden přiléhá k druhému, jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit.  10  Jeho kýcháním se rozžehává světlo, jeho oči jsou jak řasy jitřenky,  11  z úst mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry,  12  z nozder mu vystupuje kouř jak z hrnce nad ohněm z rákosí rozdmýchaným,  13  jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen,  14  v jeho šíji dříme síla, před ním se každý zkroušeně chvěje,  15  laloky mu přiléhají k tělu jak ulité, netřesou se,  16  jeho srdce je slité, tvrdé jako kámen, slité jako spodní žernov.  17  Když se zvedne, sami bohové se leknou, při tom hrozném třesku jsou bez sebe strachy,  18  meč, jenž by ho zasáhl, tu ránu nevydrží, ani kopí, vržená střela či hrot šípu.  19  Železo má za slámu, bronz za trouchnivé dřevo,  20  šíp z luku ho nezažene na útěk, kameny z praku se před ním mění v stébla slámy,  21  kyj má jen za slaměné stéblo, posmívá se, když přiletí chvějící se oštěp.  22  Vespod má ostny podobné střepům, vleče se blátem jako smyk na obilí,  23  způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci, moře je pro něj jak kelímek na masti,  24  nechává za sebou světélkující dráhu, až se zdá, že propastná tůň zšedivěla.  25  Na prachu země mu není podobného, kdo by byl prost všeho děsu.  26  Na všechno vysoké pohlíží svrchu, nad všemi šelmami je králem.“