1Job na to řekl:2„Dobře poslouchejte, co tu vypovím – můžete mě utěšit právě tím.3Vydržte, když teď budu mluvit já, potom se zase smíte posmívat.4Copak si stěžuji na člověka? Ztrácím trpělivost jenom tak?5Pohleďte na mě a zděste se, ruku na ústa si položte!6Vždyť i já, když na to pomyslím, celý se třesu zděšením.7Jak to, že ničemové užívají života? Zatímco stárnou, jejich moc narůstá.8Jejich potomkům se daří kolem nich, své ratolesti mají na očích.9V jejich domech je pokoj bez obav, Boží hůl na ně nijak nepadá.10Jejich býk je plodný, nikdy neselže, jejich kráva rodí, o tele nepřijde.11Jejich mladí mají volnost jako beránci, jejich maličcí kolem skotačí.12Zpívají při hře tamburíny a citery, za zvuku píšťaly se veselí.13Ve štěstí tráví svoje dny, do hrobu odcházejí v pokoji.14Bohu však říkají: ‚Nech nás být! O tvých cestách nechceme vědět nic!15Kdo je to ten Všemohoucí? Proč bychom mu sloužili? K čemu by nám asi byly nějaké modlitby?‘16(Oni však to své štěstí v moci nemají. Myšlenky ničemů mě míjejí!)17Jak často ale ‚svíce darebáků zhasíná‘?[1] Přichází na ně pohroma? Naděluje jim bolesti rozhněvaný Bůh?18Bývají jako sláma ve větru, jako plevy, jež vichr odnesl?19Řeknete: ‚Bůh jeho trest odkládá pro děti.‘[2] – Ať raději odplatí jemu, aby se poučil!20Ať vidí svou zkázu vlastníma očima, hněvání Všemohoucího ať vypije si sám!21Bude mu snad potom záležet na rodině, až jeho měsíce dojdou do konce?22Chce tu snad někdo Boha poučit? On přece soudí všechno na nebi!23Jeden umírá v plné síle, v klidu a zcela spokojen,24stehna obalená tukem a kosti morkem nasáklé.25Jiný zas umírá plný hořkosti, aniž kdy okusil, co je blahobyt.26Do prachu však ulehnou jeden jak druhý, oba dva stejně přikryjí červi.27Víte, já znám ty vaše myšlenky – hledáte způsoby, jak mi ublížit.28Říkáte: ‚Kam se poděly ty jejich paláce? Stanům darebáků kde konec je?‘[3]29– To jste se nikdy neptali pocestných? Nepřijímáte jejich svědectví?30Vždyť v čase neštěstí je zlosyn ušetřen, v den rozhněvání vyvázne.31Kdo mu jeho způsoby vytkne do očí? Za to, co prováděl, kdo mu odplatí?32Ještě mu pohřeb vystrojí, nad jeho hrobem budou bdít.33Lehká mu bude země pohřební, vždyť za ním kráčí celé procesí a předcházejí ho nesčetní.34Jak mě chcete těšit těmi nesmysly? Vaše odpovědi jsou samé lži!“
Jób 21
Český ekumenický překlad
DRUHÁ ODPOVĚĎ JÓBOVA SÓFAROVI - — Úspěchy svévolníků
1 Jób na to odpověděl: 2 „Poslouchejte dobře mou řeč, potěšíte mě tím. 3 Strpte, abych též promluvil; až domluvím, posmívej se. 4 Týká se mé lkání jen člověka? Což nemám důvod být netrpělivý? 5 Obraťte se ke mně, užasnete; dejte si na ústa ruku: 6 Když se rozpomínám, jsem naplněn hrůzou, mého těla se zmocňuje zděšení. 7 Proč naživu zůstávají svévolníci? Dožijí se vysokého věku, rozmohou se, kupí statky, 8 své potomstvo mají pevně kolem sebe, své potomky mají před očima, 9 v jejich domech je pokoj beze strachu, Boží hůl na ně nedopadá. 10 Jejich býk nebývá připouštěn nadarmo, jejich kráva se otelí a nezmetá. 11 Vypouštějí jako stádo své nezvedence a jejich děti skotačí. 12 Hulákají při bubínku a citeře a radují se za zvuku flétny. 13 Tráví své dny v pohodě a do podsvětí sestupují v mžiku. 14 Bohu říkají: ‚Jdi pryč od nás, nechcem o tvých cestách vědět. 15 Kdo je Všemocný, že mu máme sloužit, co nám prospěje obracet se na něj?‘ 16 Avšak svůj blahobyt nemají v svých rukou. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků. 17 Jak náhle hasne kahan svévolníků a přicházejí na ně bědy! Bůh jim dá za úděl útrapy v svém hněvu, 18 jsou jak sláma ve větru a jako plevy uchvácené vichrem.
— Různý úděl lidský
19 Bůh prý uchovává jejich ničemnosti jejich synům. Kéž splatí přímo jemu, aby to poznal! 20 Kéž na vlastní oči spatří svou bídu, vypije si kalich rozhořčení Všemocného. 21 Zajímá ho, co se stane s jeho domem po něm, když je počet jeho měsíců odměřen? 22 Bude někdo učit Boha vědomostem? On soudí přece i vysoko postavené. 23 Jeden zemře v plném květu, zcela bezstarostný, klidný, 24 jeho dížka je plná mléka a jeho kosti jsou prosáklé morkem. 25 Druhý zemře s hořkou duší, aniž okusil co dobrého. 26 Společně ulehnou do prachu a pokryjí je červi. 27 Hle, já vím, co zamýšlíte, vaším záměrem je způsobit mi příkoří. 28 Říkáte zajisté: ‚Kde je dům urozeného? Kde je stan, v němž přebývali svévolníci?‘ 29 Což jste se neptali mimojdoucích, neporozuměli jste jejich znamením? 30 V den běd bude zlý ušetřen, bude odnesen v den hrozné prchlivosti. 31 Kdo mu vytkne jeho cestu, kdo mu odplatí za to, co napáchal? 32 Až bude odnesen do hrobky, nad jeho rovem se bude bdít. 33 Hroudy v jámě budou mu lehké; potáhnou se za ním všichni lidé, bude jich před ním bezpočet. 34 Jak mě chcete těšit takovými přeludy? Vaše odpovědi – samá věrolomnost.“