Jób 15 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Ohrožuješ zbožnost!

1 Elifaz Temanský mu na to řekl: 2 „Má mudrc hlásat jalové názory, v nitru se nadouvat větrem východním? 3 Má se hádat slovy bez smyslu a řečmi bez užitku? 4 Ty ale ohrožuješ zbožnost a bráníš rozjímání před Bohem! 5 Tvá ústa totiž vede špatnost a rozhodl ses mluvit prohnaně. 6 Tvá ústa – ne já – tě odsoudí, usvědčují tě vlastní rty! 7 Copak ses narodil jako první člověk? Přišel jsi na svět před horami? 8 To jsi naslouchal Boží tajné radě? Veškerá moudrost patří ti? 9 Copak víš něco, co my nevíme? Čemu rozumíš, a my ne? 10 Na naší straně jsou kmeti šediví, i tvého otce předčí věkem svým. 11 To ti nestačí ta Boží útěcha, nelíbí se ti slova laskavá? 12 Čím ses tak nechal unést v srdci, co ti tak zatemnilo oči, 13 že proti Bohu obracíš svůj hněv a z úst vypouštíš takovouto řeč? 14 Co je člověk? Může snad být čistý? Může být v právu, kdo je z ženy zrozený? 15 Ani na své anděly se Bůh nespoléhá, ani nebe není ryzí před jeho očima. 16 Co potom člověk zlý a zkažený, jenž hřeší, jako by vodu pil! 17 Něco ti povím, poslouchej, to, co jsem viděl, ti budu vyprávět, 18 to, co hlásají mudrci, když netají, co od svých předků přijali 19 (země byla dána jenom jim, nikdo cizí k nim tenkrát nepatřil): 20 Darebák trpí bolestí po všechny své dny, roky tyrana jsou spočteny. 21 Děsí se toho, co mu v uších zní, když má klid, napadá ho útočník. 22 Nevěří, že by unikl temnotě, neustále nad ním visí meč. 23 Bloudí tu jako potrava pro supy, ví, že ho očekává den temnoty. 24 Úzkost ho svírá, tíseň děsí ho, je jako král, jenž čeká na útok. 25 To proto, že proti Bohu vztáhl ruku, proti Všemohoucímu se postavil, 26 tvrdošíjně se vrhl proti němu obrněn svým štítem mohutným. 27 Svou tvář sice nechal zarůst tukem, sádlem si pokryl slabiny, 28 bude však bydlet ve zbořených městech, v domech, v kterých se nebydlí, které se rozpadají v sutiny. 29 Bohatý nezůstane, jeho moc neobstojí, jeho vliv nebude se šířit po zemi. 30 Takový neunikne temnotě, jeho výhonek plamen sežehne, dech Božích úst ho odvane. 31 Ať nikdo marně nespoléhá na marnost – prázdnota bude jeho odplatou! 32 Uschne, než přijde jeho čas, jeho větve se nebudou zelenat. 33 Bude jak réva, jež ztrácí hrozny nezralé, jako oliva, jež setřásá svůj květ. 34 Spolek bezbožných je neplodný, stany úplatkářů pohltí plameny. 35 Počnou trápení a zlo porodí, v jejich nitru se líhnou lsti!“

Český ekumenický překlad

DRUHÁ ŘEČ ELÍFAZOVA - — Výtka nadutosti

1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy: 2 „Může moudrý člověk hlásat tak naduté vědomosti, naplnit si břicho větrem od východu? 3 Obhajovat se slovem, jež k ničemu není, řečmi, které neprospějí? 4 Ty sám porušuješ bázeň Boží, rozjímat před Bohem znemožňuješ. 5 Tvá ústa jsou zajedno s tvou nepravostí, jazyk chytrácký jsi zvolil. 6 Ne já, nýbrž tvá ústa tě usvědčují ze svévole, tvoje rty vypovídají proti tobě. 7 Jsi snad zrozen jako první z lidí, přišels na svět dříve než pahorky? 8 Vyslechls důvěrný rozhovor Boží, že strhuješ jen na sebe moudrost? 9 Co víš, abychom to nevěděli, čemu rozumíš, a nám to není známé ? 10 Šedivý i kmet jsou mezi námi, věkem ctihodnější než tvůj otec. 11 Boží útěchy jsou tobě málo, když láskyplně s tebou mluví? 12 Co tě připravuje o rozum? Proč blýskáš očima? 13 Svým duchem se stavíš proti Bohu, vypouštíš z úst nehorázná slova. 14 Co je člověk? Je snad bez poskvrny? Což může být spravedlivý, kdo se zrodil z ženy? 15 Hle, on ani na své svaté nedá a nebesa nejsou v jeho očích bez poskvrny, 16 což teprve ohavný a zvrhlý člověk, který pije podlost jako vodu?

— Svévolníci žijí ve strachu

17 Poslouchej mě, co ti sdělím. Budu ti vyprávět, co jsem uzřel, 18 co hlásali moudří, co jim netajili jejich otcové, 19 ti, jimž jediným byla dána země, takže cizák mezi nimi nepřecházel: 20 Svévolník se úzkostlivě chvěje po všechny dny, hrůzovládci počet jeho let je ukryt. 21 Jeho uši slyší zvuk strašlivých zvěstí, v čas pokoje přijde na něj zhoubce. 22 Nevěří, že by se z temnot vrátil – je vyhlédnut pro meč. 23 Poplašeně bloudí, že není chléb, ví, že je mu připraven den temnot. 24 Soužení a úzkosti ho přepadají, dotírají na něho jako král k útoku připravený, 25 neboť vztáhl ruku proti Bohu, počínal si vyzývavě proti Všemocnému, 26 rozběhl se proti němu se skloněnou šíjí, pod hustým krunýřem svých štítů. 27 Svoji tvář zahalil tukem, ztučněl na slabinách. 28 Usadil se ve zničených městech, v neobývatelných domech, hrozících zřícením. 29 Nezůstane bohatý a jeho statek neobstojí, jeho majetek se na zemi nerozmůže. 30 Nevyjde z temnot, jeho výhonek sežehne plamen; sám zajde dechem svých úst. 31 Ač nevěří v šalebnost, bude jí zaveden, výměnou sklidí zase jen faleš. 32 Než vyprší jeho den, plné odměny se dočká, jeho ratolest se nebude zelenat, 33 bude jako vinná réva, když shazuje nedozrálé hrozny, nebo jak oliva shazující květy. 34 Spolek rouhačů zůstane neplodný, oheň zhltá stany úplatkářů; 35 plodí trápení a rodí ničemnosti, jejich lůno připravuje lest.“