1Potom jsme se obrátili a táhli jsme na poušť směrem k Rudému moři, jak mi Hospodin řekl, a dlouhou dobu jsme obcházeli pohoří Seír.2Hospodin mi řekl:3„Už jste to pohoří obcházeli dost dlouho; obraťte se na sever.4Lidu pak přikaž: Procházíte územím svých bratří, synů Ezauových, bydlících na Seíru. Budou se vás bát, ale vy si dávejte dobrý pozor.5Nebojujte s nimi, neboť vám z jejich země nedám ani šlépěj. Pohoří Seír jsem totiž dal do vlastnictví Ezauovi.6Za jídlo, které sníte, i za vodu, kterou vypijete, jim proto zaplatíte stříbrem.7Hospodin, tvůj Bůh, ti přece žehnal při veškerém tvém počínání. Zná tvé putování touto velikou pouští. Už čtyřicet let je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou a nic ti nescházelo.“8A tak jsme obešli své bratry, syny Ezauovy, bydlící na Seíru. Vyhnuli jsme se cestě přes pláň Arava, jež vede od Eilatu a Ecjon-geberu, a vydali se cestou přes moábskou poušť.9Hospodin mi řekl: „Neútoč na Moábské a nebojuj s nimi. V jejich zemi ti nedám žádné vlastnictví, neboť Ar jsem určil do vlastnictví synům Lotovým.“10(Původně tam bydleli Emejci, silný a početný lid, vysoký jako Anakovci.11Stejně jako Anakovci se i oni počítali za Refajce, ale Moábští je nazývali Emejci.12Na Seíru zase původně bydleli Chorejci, ale synové Ezauovi je vyhnali, vyhladili je a usadili se na jejich místě, jako to učinil Izrael se svou vlastní zemí, kterou jim dal Hospodin.)13Přikázal: „Vzhůru, překročte potok Zered!“ a tak jsme překročili potok Zered.14Naše putování od Kádeš-barné po překročení potoku Zered trvalo třicet osm let. Celé to pokolení bojovníků mezitím v táboře až do posledního vymřelo, jak jim Hospodin přísahal.[1]15Ruka Hospodinova byla vskutku proti nim a až do posledního je vymýtila z tábora.16Všichni bojovníci z lidu až do posledního vymřeli.17Hospodin mi řekl:18„Dnes procházíš moábským územím u města Ar19a blížíš se k Amoncům. Neútoč na ně a nebojuj s nimi. V zemi Amonců ti nedám žádné vlastnictví, neboť jsem ji určil do vlastnictví synům Lotovým.“20(I toto území bývá počítáno k zemi Refajců. Původně tam bydleli Refajci – Amonci je ovšem nazývali Zamzumci –21mohutný a početný lid, vysoký jako Anakovci. Hospodin je však před nimi vyhladil, takže je vyhnali a usadili se na jejich místě.22Totéž učinil pro syny Ezauovy bydlící na Seíru, když před nimi vyhladil Chorejce, takže je vyhnali a usadili se na jejich místě, kde jsou až dodnes.23Avijce, bydlící v osadách v okolí Gazy, zase vyhladili Kaftorští. Ti přišli z Kréty a usadili se na jejich místě.)
Porážka krále Sichona
24„Vzhůru! Jděte dál a překročte potok Arnon! Pohleď, dal jsem do tvé ruky chešbonského krále, Emorejce Sichona, i jeho zem. Začni ji obsazovat, dej se s ním do boje!25Dnes začínám na národy pode vším nebem pouštět strach a hrůzu z tebe. Až o tobě uslyší, budou se před tebou třást a chvět se úzkostí.“26Tehdy jsem z pouště Kedemot vyslal k Sichonovi, králi Chešbonu, posly s nabídkou míru:27„Chtěl bych projít tvou zemí. Půjdu jen a jen po cestě, neuchýlím se od ní napravo ani nalevo.28Potravu k jídlu i vodu k pití od tebe koupím za peníze. Chtěl bych jen pěšky projít tak,29jak mi to dovolili synové Ezauovi bydlící na Seíru i Moábští v Aru. Potom přejdu Jordán do země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh.“30Chešbonský král Sichon nás však nenechal projít svým územím. Hospodin, tvůj Bůh, totiž posílil jeho hrdost a odhodlání, aby jej pak vydal do tvé ruky, jak je tomu dodnes.31Hospodin mi řekl: „Pohleď, už to začíná! Vydávám ti Sichona i jeho zem. Začni si ji podmaňovat a obsaď ji.“32Sichon se vším svým lidem proti nám vytáhl do boje v Jahce.33Hospodin, náš Bůh, nám ho však vydal, takže jsme ho porazili i s jeho syny a se vším jeho lidem.34Tenkrát jsme dobyli všechna jeho města. Každé z nich jsme vyhladili jako proklaté[2] včetně mužů, žen i dětí. Nikoho jsme nenechali naživu.35Z dobytých měst jsme si rozebrali dobytek a kořist.36Od Aroeru na břehu potoka Arnon a od města v údolí až po Gileád nebylo tvrze, která by před námi obstála. Hospodin, náš Bůh, nám je všechny dal.37Nepřiblížil ses ale k zemi Amonců, k okolí potoka Jabok, k městům v horách a vůbec k ničemu, co Hospodin, náš Bůh, zakázal.
Deuteronomium 2
Český ekumenický překlad
— Další cesta k hranicím zaslíbené země - Mojžíš připomíná putování územím Edómců, Moábců a Amónovců.
1 Potom jsme se obrátili a táhli dál do pouště cestou k Rákosovému moři, jak Hospodin ke mně mluvil. Po mnoho dní jsme obcházeli pohoří Seír. 2 Tu mi Hospodin řekl:3 „Už dosti dlouho obcházíte toto pohoří. Obraťte se na sever.4 Lidu přikaž: Procházíte územím svých bratří Ezauovců, sídlících v Seíru. Budou se vás bát, ale mějte se napozoru.5 Nedrážděte je, neboť z jejich země vám nedám ani šlépěj půdy. Pohoří Seír jsem dal do vlastnictví Ezauovi.6 Za stříbro si od nich budete kupovat pokrm, abyste měli co jíst, za stříbro si od nich budete opatřovat vodu, abyste měli co pít.7 Hospodin, tvůj Bůh, ti při veškeré práci tvých rukou žehnal; znal tvé putování touto velikou pouští. Už po čtyřicet let je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou; v ničem jsi nestrádal.“8 Přešli jsme tedy mimo území svých bratří Ezauovců, sídlících v Seíru, stranou cesty vedoucí pustinou od Élatu a Esjón-geberu. Tam jsme se obrátili a pokračovali směrem na Moábskou step.9 Tu mi Hospodin řekl: „Nedotírej na Moába a nedráždi ho k válce, neboť z jeho země ti nedám do vlastnictví nic. Ar jsem dal do vlastnictví synům Lotovým.“ (10 Předtím v něm sídlili Emejci, veliký a početný lid, vysoký jako Anákovci;11 ti byli stejně jako Anákovci pokládáni za Refájce, Moábci je však nazývali Emejci.12 V Seíru zase předtím sídlili Chorejci, ale Ezauovci si je podrobili; vyhladili je před sebou a usadili se na jejich místě, jako učinil Izrael se svou vlastní zemí, kterou jim dal Hospodin.)13 „Nuže vzhůru, přejděte potok Zered.“ I přešli jsme potok Zered.14 Doba, po kterou jsme putovali z Kádeš-barneje, až jsme překročili potok Zered, činila třicet osm let, dokud z tábora nevyhynulo do jednoho celé pokolení bojovníků, jak jim přísahal Hospodin.15 To právě Hospodinova ruka byla proti nim a uváděla je ve zmatek, dokud z tábora nevyhynuli do jednoho. 16 Když pak všichni bojovníci z lidu do jednoho vymřeli,17 Hospodin ke mně promluvil:18 „Dnes procházíš moábským územím, městem Arem,19 a přibližuješ se k Amónovcům. Nedotírej na ně a nedráždi je, neboť ze země Amónovců ti nedám do vlastnictví nic. Dal jsem ji do vlastnictví synům Lotovým.“ (20 Také ona byla pokládána za zemi Refájců; předtím v ní sídlili Refájci, Amónovci je však nazývali Zamzumci.21 Byl to veliký a početný lid, vysoký jako Anákovci. Hospodin je před nimi vyhladil, takže si je podrobili a usadili se na jejich místě,22 jak to učinil pro Ezauovce sídlící v Seíru. Vyhladil před nimi Chorejce, takže si je podrobili a usadili se na jejich místě, a zde jsou až dosud.23 Avejce, sídlící ve dvorcích až do Gázy, vyhladili zase Kaftórci, kteří vytáhli z Kaftóru a usadili se na jejich místě.)24 „Vzhůru, táhněte dál a přejděte potok Arnón. Hleď, vydal jsem ti do rukou chešbónského krále Síchona, Emorejce, a jeho zemi. Začni ji obsazovat a vydráždi je tak k válce.25 Dnešním dnem začínám nahánět strach a bázeň z tebe národům pod celým nebem. Až o tobě uslyší zprávu, budou se před tebou třást a chvět úzkostí.“26 Tehdy jsem poslal posly z pouště Kedemótu k chešbónskému králi Síchonovi s pokojným vzkazem:27 „Rád bych prošel tvou zemí. Půjdu jenom po cestě, neodbočím napravo ani nalevo.28 Za stříbro mi prodáš pokrm, abych měl co jíst, a za stříbro mi dáš vodu, abych měl co pít. Chci pouze pěšky projít,29 jak mi to dovolili Ezauovci sídlící v Seíru a Moábci sídlící v Aru, jen co přejdu přes Jordán do země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh.“30 Ale chešbónský král Síchon nesvolil, abychom jí prošli, neboť Hospodin, tvůj Bůh, zatvrdil jeho ducha a dal mu srdce zpupné, aby ti ho vydal do rukou, jak se dnešního dne stalo.
— Boje v Zajordání - Mojžíš připomíná vítězství nad chešbónským králem Síchonem a nad bášanským králem Ógem a přidělení zajordánské oblasti půl třetímu pokolení.
31 Tu mi Hospodin řekl: „Hleď, už ti vydávám Síchona a jeho zemi. Začni jeho zemi obsazovat.“32 Síchon vytrhl proti nám do Jahsy k boji s veškerým svým lidem.33 A Hospodin, náš Bůh, nám ho vydal. Porazili jsme ho i jeho syny a všechen jeho lid.34 V oné době jsme dobyli všechna jeho města, vyhubili jsme každé jeho město jako klaté, muže, ženy i děti; nenechali jsme nikoho vyváznout.35 Jen dobytek a kořist z měst, která jsme dobyli, jsme si ponechali jako lup.36 Od Aróeru, který je na břehu potoka Arnónu, a od města, které je tam v úvalu, až do Gileádu nebyla pro nás žádná tvrz nedobytná; to vše nám vydal Hospodin, náš Bůh.37 Jen k zemi Amónovců ses nepřiblížil, k celému pásmu při potoku Jaboku, ani k městům v pohoří a vůbec nikam, kam nám Hospodin, náš Bůh, zakázal.