Báruk 4,37 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Ona je knihou Božích přikázání, zákonem, jenž trvá navěky. Všichni, kdo se jí drží, budou žít, kdo ji však opouštějí, zahynou. 2 Obrať se, Jákobe, a chop se jí, její jasné záři vyjdi naproti. 3 Nedávej svou slávu jinému a svou výsadu cizímu národu. 4 Blaze nám, Izraeli, že víme, co se Bohu líbí!

Jeruzalém těší své děti

5 Hlavu vzhůru, lide můj, vy, kdo jste připomínkou jména Izrael! 6 Byli jste prodáni národům, ale ne ke své záhubě. Byli jste vydáni svým sokům, neboť jste vzbudili Boží hněv. 7 Popudili jste svého Stvořitele, když jste místo Bohu obětovali démonům. 8 Zapomněli jste na věčného Boha, který vás vychoval. Zarmoutili jste i jeruzalémskou zem, která vás kojila. 9 Spatřila totiž Boží hněv, který na vás přišel, a řekla: „Slyšte, sousedky Sionu, Bůh mi způsobil hrozný žal. 10 Viděla jsem, co Věčný způsobil – moji synové a dcery šli do zajetí! 11 Odkojila jsem je s radostí, ale vyprovodila je s pláčem a truchlením. 12 Nikdo z vás ať nade mnou nejásá, nad vdovou opuštěnou ze všech stran. Kvůli hříchům svých dětí jsem zůstala sama, neboť se odchýlily od Božího zákona 13 a jeho ustanovení jim byla neznámá. Nešly cestami Božích přikázání a nekráčely stezkami jeho spravedlivé výchovy. 14 Přijďte, sousedky Sionu, a vzpomeňte, co Věčný způsobil – moji synové a dcery šli do zajetí! 15 Přivedl na ně národ zdaleka, národ surový, mluvící jiným jazykem, který nebral ohled na starce a neslitoval se nad dítětem.^[1] 16 Milované syny vdově odvedli, nechali ji opuštěnou, obrali ji i o dcery. 17 Jak bych vám já mohla pomoci? 18 Ten, kdo na vás dopustil toto neštěstí, on vás zachrání z nepřátelského sevření.^[2] 19 Jděte, děti, jenom jděte, já musím zůstat samotná. 20 Vysvlékla jsem si roucho pokoje, oblékla pytlovinu úpěnlivých proseb, a dokud budu žít, budu křičet k Věčnému. 21 Hlavu vzhůru, děti, volejte k Bohu a on vás zachrání z útlaku nepřátel a z jejich sevření. 22 Spolehla jsem na Věčného, že vás zachrání, a Svatý mě naplnil radostí – váš věčný Spasitel vás brzy navštíví svým milosrdenstvím! 23 Vyprovodila jsem vás s pláčem a truchlením, Bůh mi vás ale navždy vrátí s radostí a veselím. 24 Jako teď sousedky Sionu vidí vaše zajetí, tak brzy uvidí záchranu od vašeho Boha, která k vám přijde s velikou slávou a s nádherou Věčného. 25 Děti, sneste trpělivě tento hněv, jenž na vás přišel od Boha. Tvůj protivník tě dostihl, brzy však uvidíš jeho záhubu a stoupneš mu nohou na šíji.^[3] 26 Moji miláčci odešli hrbolatými cestami, byli odvedeni, jako když nájezdníci stádo uloupí. 27 Hlavu vzhůru, děti, volejte k Bohu! Ten, který na vás to vše dopustil, si na vás vzpomene. 28 Tak jako jste se rozhodli Boha opustit, nyní se k němu vraťte a hledejte ho s desetinásobným úsilím. 29 Vždyť Ten, kdo na vás dopustil toto neštěstí, vás zachrání a naplní vás věčnou radostí!“

Útěcha Jeruzaléma

30 Hlavu vzhůru, Jeruzaléme, Ten, který ti dal jméno, tě utěší! 31 Běda těm, kdo ti ublížili, kdo se radovali nad tvým zničením! 32 Běda městům, v kterých tvé děti otročily! Běda městu, které věznilo tvé syny! 33 Jako se radovalo nad tvým zničením, jako jásalo nad tvými troskami, tak se zarmoutí nad vlastním zpustošením. 34 Zbavím to město halasu zástupů a jeho zpupnost se změní v žal. 35 Věčný je zachvátí ohněm na dlouhé dny a na dlouhý čas se v něm usadí démoni. 36 Vzhlédni k východu, Jeruzaléme, a pohleď na radost, jež k tobě přichází od Boha. 37 Hle – přicházejí tví synové, které jsi musel nechat odejít! Přicházejí na rozkaz Svatého, shromážděni od východu až po západ, a radují se v Boží slávě.

Český ekumenický překlad

1 Moudrost, to je kniha Božích nařízení, zákon trvající navěky. Všichni, kdo se jí drží, dojdou života, kdo ji opustí, zemřou.

Výzva Jákobovi k obrácení

2 Obrať se, Jákobe, a chop se jí, jdi za září jejího světla. 3 Svou slávu nedávej jinému, a cizímu národu své výsady. 4 Blaze nám, Izraeli, že je nám známo, co se líbí Bohu.

Lid si Boží trest zasloužil

5 Buď dobré mysli, můj lide, připomínko Izraele! 6 Byli jste prodáni pronárodům, ale ne k záhubě; protože jste rozhněvali Boha, byli jste vydáni protivníkům. 7 Rozhořčili jste toho, který vás učinil, tím, že jste obětovali běsům, a ne Bohu. 8 Zapomněli jste na věčného Boha, který vás odkojil, zarmoutili jste Jeruzalém, který vás vychoval.

Napomenutí a výzva k pokání

9 Dcera jeruzalémská viděla Boží hněv, který na vás dopadl, a řekla: „Slyšte vy, kdo bydlíte okolo Sijónu, Bůh na mne přivedl velký zármutek. 10 Musím se dívat na zajetí svých synů a dcer, které na ně dopustil Věčný. 11 S radostí jsem je vychovala a propustila je s pláčem a nářkem. 12 Nikdo ať se nade mnou neraduje, vdovou od mnohých opuštěnou! Byla jsem zpustošena pro hříchy svých dětí, protože se uchýlily od Božího zákona, 13 neuznávaly jeho ustanovení, nešly cestami Božích přikázání, nekráčely po stezkách výchovy k spravedlnosti. 14 Ať přijdou, kdo bydlí okolo Sijónu; pamatujte na zajetí mých synů a dcer, které na ně dopustil Věčný! 15 Přivedl na ně pronárod zdaleka, pronárod krutý a cizího jazyka, který se nezastyděl před starci ani se neslitoval nad dětmi. 16 Odvedli vdově milované syny, i dcery jí uloupili, až zůstala sama. 17 Jak bych já vám mohla pomoci? 18 Jen ten, který ty zlé věci na vás přivedl, vytrhne vás z rukou vašich nepřátel. 19 Jděte, děti, jděte, já zůstanu opuštěná! 20 Odložila jsem šat pro pokojné dny, oblékla se v kajícné roucho proseb a budu volat k Věčnému, dokud budu živa. 21 Buďte dobré mysli, děti, volejte k Bohu! On vás vytrhne z nadvlády a z rukou nepřátel. 22 Vložila jsem naději ve Věčného, že vás zachrání, a Svatý mne naplnil radostí, že k vám brzy dojde milosrdenství od Věčného, vašeho Spasitele. 23 Musela jsem vás propustit s pláčem a nářkem, ale Bůh mi vás zase vrátí s potěšením a radostí navěky. 24 Jako nyní vidí ti, kdo bydlí okolo Sijónu, vaše zajetí, tak uvidí brzy spásu od vašeho Boha, která k vám přijde s velkou slávou a jasem od Věčného. 25 Děti, snášejte trpělivě hněv, který na vás přišel od Boha. Tvůj nepřítel tě pronásledoval, ale brzy uvidíš jeho záhubu a stoupneš mu na šíji. 26 Mí synové, které jsem hýčkala, museli jít po neschůdných cestách, byli odvlečeni jako stádo uloupené od nepřátel. 27 Buďte dobré mysli, děti, a volejte k Bohu; on, který to dopustil, se na vás rozpomene. 28 Jako jste ve svém smýšlení dříve bloudili pryč od Boha, tak se nyní obraťte a desetkrát více ho hledejte. 29 Ten, který na vás dopustil ty zlé věci, vás zachrání a dá vám věčnou radost.“

Naděje pro Jeruzalém

30 Buď dobré mysli, Jeruzaléme, potěší tě ten, kdo tě povolal jménem. 31 Běda těm, kdo se vůči tobě dopouštěli zlého, kdo se radovali z tvého pádu, 32 běda městům, kterým tvé děti musely otročit, běda tomu městu, které vzalo do zajetí tvé syny! 33 Jako se totiž radovalo nad tvým pádem a jásalo nad tvou porážkou, tak bude bědovat nad svým vlastním zpustošením. 34 Způsobím, že už v něm nebudou jásat zástupy a veselí se mu změní v žalost. 35 Věčný na ně sešle oheň na mnoho dnů, běsi v něm budou bydlet po dlouhou dobu. 36 Ohlédni se na východ, Jeruzaléme, pohlédni, jaké potěšení ti přichází od Boha! 37 Pohleď, přicházejí tvoji synové, které jsi musel propustit, přicházejí, shromážděni od východu až na západ slovem Svatého, a radují se z Boží slávy.