2Jak dlouho mám, Hospodine, volat, a ty neslyšíš? Křičím k tobě: „Násilí!“ a ty nezachráníš?3Proč mě necháváš vidět neštěstí? Proč bezpráví jen přihlížíš? Přede mnou jen zkáza a násilí, rostou hádky a rozpory.4Zákon se zdá být bezmocný a právo nelze prosadit. Spravedlivý obklíčen je ničemy, a tak se právo převrací.
Já konám
5„Jen se rozhlédněte po národech, užasněte a divte se! Já konám dílo ve vašich dnech, o kterém neuvěříte, i kdyby vám to někdo vyprávěl.6Hle – probouzím Babyloňany, národ krutý a prchlivý, který se rozejde širou zemí, aby obsadil území, jež jim nepatří.7Jsou strašliví a úděsní, právo a čest si sami určují.8Jejich koně jsou rychlejší než leopard, divočejší než vlci zvečera. Jejich jízda uhání střemhlav, jejich jezdci se ženou zdaleka, letí jak orel, jako když kořist napadá.9Každý přichází páchat násilí, kupředu míří každý z nich, zajatců jak písku sbírají.10Králům se jen vysmívají, k smíchu jsou jim vladaři. Každé pevnosti se smějí, navrší násep a dobudou ji.11Pak ale jako vítr přeletí a budou pryč – kdo má svou sílu za boha, se provinil!“
Jak můžeš přihlížet?
12Copak tu nejsi, Hospodine, od věků? Ty neumíráš,[1] svatý Bože můj. Ty jsi jim, Hospodine, svěřil soud, poslal jsi je, Skálo má, zjednat nápravu.13Ty máš však čisté oči, nemůžeš přihlížet trápení a dívat se na neštěstí. Proč tedy snášíš proradníky? Proč mlčíš, když darebák požírá spravedlivějšího, než je sám?14Učinil jsi lidi jak ryby v moři, jak drobnou havěť bez vůdce?15Nepřátelé ale všechny loví udicí, tahají čeřenem, chytají do sítí. Proto se radují a jásají,16proto své síti obětují a svému čeřeni pálí oběti. Vždyť si díky nim užívají do sytosti ty nejvydatnější pokrmy.17To budou pořád vyprazdňovat svou síť a bez lítosti vraždit národy?
Abakuk 1
Český ekumenický překlad
HŘÍCH LIDU A BOŽÍ SOUD - — Prorokův nářek - Abakuk volá k Hospodinu, který nezasahuje.
1 Výnos, který přijal ve vidění prorok Abakuk. 2 Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ. 3 Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry. 4 Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.
— Nástroj Božího soudu - Hospodin povolává Kaldejce, aby jimi ztrestal svévolníka.
5 Pohleďte na pronárody, popatřte! Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů. Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat. 6 Já totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý, jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří. 7 Je příšerný a hrozný, vyhlašuje vlastní svrchované právo. 8 Jeho koně jsou hbitější než levharti, dravější než vlci za večera; jeho jezdci uhánějí tryskem, jeho jízda se zdaleka žene, letí jako orlice, jež spěchá za kořistí. 9 Každý z nich se žene za násilím, dychtivě míří vpřed. Sebral zajatců jak písku. 10 Z králů si tropí žerty, hodnostáři jsou mu k smíchu, každé pevnosti se směje, nahrne prach a dobude ji. 11 Potom přelétne jak vítr a táhne dál obtížen vinou, za boha má vlastní sílu.
12 Cožpak nejsi od pradávna, Hospodine, svatý Bože můj? My nezemřeme. Hospodine, pověřil jsi ho soudem, Skálo, uložil jsi mu, aby trestal. 13 Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení. Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího? 14 Což jsi učinil lidstvo jako mořské ryby, jako havěť, nad níž nevládne nikdo? 15 On udicí vytahuje všechny a lapá je do své sítě, do svého nevodu je chytá. Proto se raduje a jásá. 16 Proto obětuje své síti a svému nevodu pálí kadidlo; neboť skrze ně se mu dostává výborného podílu a nejtučnějšího pokrmu. 17 Což bude svou síť vyprazdňovat bez přestání, bez soucitu vraždit pronárody?