1Bože pomsty, Hospodine, Bože pomsty, zaskvěj se.2Soudce vší země, povstaň již, dej pyšným, co si zaslouží!3Jak dlouho, Hospodine, ničemní, jak dlouho ničemní budou vítězit?4Chrlí jen pýchu, kdykoli promluví, všichni ti zločinci se honosí.5Tvůj lid, Hospodine, deptají, utlačují tvé dědictví.6Mordují vdovy a příchozí, vraždí sirotky!7Říkají: „Hospodin to přece nevidí, Bůh Jákobův se to nedozví!“8Pochopte to, vy tupci největší, kdy rozum dostanete, hlupáci?9Ten, který stvořil ucho – copak neslyší? Ten, který zformoval oko – copak nevidí?10Ten, který trestá národy – copak nesoudí? Učiteli lidstva snad chybí vědění?11Hospodin zná lidské úmysly – neznamenají vůbec nic!12Blaze člověku, jehož, Hospodine, káráš, člověku, jehož učíš ze svého Zákona.13Dáváš mu odpočinout od zlých dnů, než bude vykopána jáma ničemům.14Hospodin přece nenechá svůj lid, nikdy neopustí své dědictví!15Ke spravedlivým se právo navrátí, všichni poctiví dojdou odplaty.16Kdo se mě zastane proti bídákům? Kdo se mnou postaví se proti zlosynům?17Kdyby mi býval nepomohl Hospodin, zakrátko bydlel bych v říši mlčení!18Už jsem si řekl: „Má noha poklesá,“ tvá láska, Hospodine, mě ale držela!19Když nitro měl jsem plné úzkostí, tvé utěšení mi bylo rozkoší!20Spojí se s tebou vládci zločinní? Ti, kteří proti právu plodí trápení?21Takoví spravedlivého berou útokem, na smrt odsuzují nevinné!22Hospodin je však mou pevností, můj Bůh je skálou, v níž se ukryji.23On jejich zvrácenost na ně obrátí, jejich vlastní špatností je vyhladí, Hospodin, náš Bůh, je vyhladí!
Žalm 94
Český ekumenický překlad
BOŽE MSTITELI, HOSPODINE
1 Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se! 2 Povznes se výše, ty soudce země, dej odplatu pyšným. 3 Dlouho ještě svévolníci, Hospodine, dlouho ještě svévolníci budou jásat? 4 Chrlí drzé řeči, chvástají se všichni pachatelé ničemností 5 a deptají tvůj lid, Hospodine, činí příkoří dědictví tvému, 6 vraždí vdovu a bezdomovce, sirotky zabíjejí. 7 Říkají: „Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to nepostřehne.“ 8 Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy? 9 Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko? 10 Neumí snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět? 11 Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek. 12 Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ: 13 Dopřeješ mu klidu ve zlých dnech, zatímco se bude kopat jáma svévolníku. 14 Vždyť Hospodin lid svůj neodvrhne, své dědictví neopustí. 15 Na soudu opět zavládne spravedlnost, půjdou za ní všichni, kteří mají přímé srdce. 16 Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti pachatelům ničemností? 17 Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha. 18 Řeknu-li: „Už ujíždí mi noha,“ podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine. 19 Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením. 20 Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí? 21 Napadají duši spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole. 22 Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála. 23 Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš!