1Poutní píseň. Pamatuj, Hospodine, na Davida i na všechno, co podstoupil –2na to, co Hospodinu přísahal, když Mocnému Jákobovu složil slib:3„Jistěže nevejdu do svého domu, na svoje lůžko nelehnu,4svým očím nedovolím usnout, svým víčkům nedám poklesnout,5dokud nenajdu domov Hospodinu, příbytek Jákobovu Mocnému.“6O jeho Truhle jsme v Efratě slyšeli, nalezli jsme ji v kraji Jearim.[1]7K jeho příbytku pojďme již, klaňme se u jeho podnoží!8„Povstaň, Hospodine, ke svému spočinutí, společně s Truhlou síly tvé!9Tví kněží ať jsou spravedlností oděni, tvoji věrní ať jásají!10Pro Davida, služebníka svého, neodmítej svého pomazaného!“[2]11Hospodin Davidovi věrně přísahal, co nechce nikdy odvolat: „Jeden z tvých vlastních potomků dosedne po tobě na tvůj trůn.12Když tvoji synové mou smlouvu zachovají a má svědectví, jimž je vyučím, i jejich synové na věky věků dosednou na tvůj trůn.“[3]13Hospodin si přece Sion zvolil, oblíbil si jej za svůj příbytek:14„Zde je mé spočinutí na věčné věky, zde budu přebývat, jak toužil jsem!15Štědře požehnám jeho zásoby, jeho chudé chlebem nasytím,16jeho kněží obléknu spasením, jeho věrní budou jásat radostí!17Zde nechám vyrůst roh Davidův, o svíci svého pomazaného se postarám.18Jeho nepřátele obléknu v hanbu, na jeho hlavě však zazáří koruna.“[4]
Žalm 132
Český ekumenický překlad
HOSPODINE, ROZPOMEŇ SE NA DAVIDA
1 Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči, 2 jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu: 3 „Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože, 4 očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí, 5 dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!“ 6 A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích. 7 Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou. 8 Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci! 9 Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají. 10 Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného. 11 Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost – nevezme to nazpět: „Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn. 12 Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu.“ 13 Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo: 14 „To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím. 15 Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem. 16 Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat. 17 Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo. 18 Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“