Přihlaste se zdarma

Žalm 119

Bible, překlad 21. století



1 [1] Blaze těm, kdo žijí bezúhonně, těm, kdo se řídí Hospodinovým zákonem! 2 Blaze těm, kdo jeho svědectví se drží, těm, kdo jej celým srdcem hledají, 3 těm, kdo se bezpráví nedopouštějí, neboť po jeho cestách kráčejí! 4 Ty jsi vydal svá pravidla, aby se svědomitě plnila. 5 Kéž jsou mé cesty zpevněny, abych dodržoval tvé zákony! 6 Budu-li dbát všech jeho příkazů, zahanben nikdy nebudu. 7 Chválit tě budu se srdcem upřímným, tvým spravedlivým soudům když se naučím. 



8 Tvé zákony chci dodržet – jen prosím neopouštěj mě! 9 Jak mladík svou stezku udrží v čistotě? Tak, že tvým slovem řídí se! 10 Celým svým srdcem hledám tě, od tvých příkazů zbloudit nenech mě! 11 V srdci si ukládám tvé výroky, abych proti tobě nehřešil. 12 Požehnaný jsi, Hospodine, svým zákonům prosím nauč mě! 13 Stále opakuji svými rty vše, co jsi nařídil. 14 Raduji se z cesty tvých svědectví jako z největšího bohatství. 15 O tvých pravidlech přemítám, abych na tvoje stezky dbal. 



16 Tvé zákony jsou mi rozkoší – tvé slovo neztrácím z paměti! 17 Dopřej svému služebníku, abych žil, tvé slovo abych naplnil! 18 Mé oči otevři, abych uviděl úžasné věci ve tvém Zákoně. 19 Na zemi jsem jen cizincem, své příkazy mi neskrývej! 20 Mou duši stále stravuje touha po tvých pokynech. 21 Okřikuješ pyšné – jsou proklatí, od tvých přikázání zbloudili! 22 Zbav mě zahanbení a potupy, vždyť držím se tvých svědectví! 23 Vládcové zasedají a pomlouvají mě, tvůj služebník zatím přemýšlí o tvých zákonech. 



24 Tvá svědectví jsou mi rozkoší – jsou to mí rádci nejbližší! 25 Má duše v prachu krčí se, svým slovem prosím obživ mě! 26 Vylíčil jsem ti cesty své a tys mě vyslyšel; o svých zákonech pouč mě. 27 Dej mi rozumět cestě svých pravidel, o tvých zázracích abych přemýšlel. 28 Má duše smutkem hroutí se, svým slovem prosím zvedni mě! 29 Cestu proradnosti odvrať ode mne a obdař mě svým Zákonem. 30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, tvé pokyny mám stále na mysli. 31 Tvých svědectví, Hospodine, držím se, nedej, abych byl zahanben! 



32 Poběžím cestou tvých příkazů – do srdce dals mi svobodu! 33 Ukaž mi, Hospodine, cestu svých zákonů, abych je střežil jako svou odplatu. 34 Dej mi rozum, abych tvůj Zákon dodržel, ať jsem mu celým srdcem poslušen. 35 Veď mě po stezce přikázaní svých, tu jsem si přece oblíbil. 36 Nakloň mé srdce ke svým svědectvím namísto lakomství. 37 Odvrať mé oči, ať nehledí k marnostem, na své cestě prosím obživ mě! 38 Svému služebníku potvrď sliby své, tak, aby lidé ctili tě. 39 Zbav mě potupy, z níž mám strach – jak dobrá jsou nařízení tvá! 



40 Jak toužím po tvých pravidlech – svou spravedlností obživ mě! 41 Kéž na mě, Hospodine, tvá láska sestoupí a tvoje spása, jak jsi zaslíbil! 42 Ať mám co odpovědět těm, kdo mě urážejí, vždyť ve tvém slově skládám naději. 43 Nikdy mi neber z úst slova věrnosti, spoléhám přece na tvé pokyny. 44 Tvůj Zákon stále plnit chci, navždy a navěky! 45 Svobodně budu žít stále dál, neboť jsem vyhledal tvá pravidla. 46 Hovořit budu o tvých svědectvích, nebudu zahanben ani před králi. 47 Tvá přikázání jsou mi rozkoší – vždyť je miluji! 



48 K milovaným tvým příkazům ruce vztahuji, zatímco přemýšlím nad tvými zákony. 49 Na slovo svému služebníku vzpomeň si, vždyť jsi mi daroval naději. 50 To je mi útěchou v mém trápení, že mě oživuješ svými výroky. 51 Pyšní mě zasypali svými posměšky, od tvého Zákona se však nevzdálím. 52 V paměti chovám tvé věčné pokyny, těmi se, Hospodine, vždycky utěším. 53 Zuřivost mě jímá nad ničemy, kteří tvůj Zákon odmítli. 54 Tvé zákony jsou mými písněmi, kdekoli putuji. 55 Na tvé jméno vzpomínám po nocích, tvůj Zákon, Hospodine, toužím naplnit. 



56 Tento úkol mi náleží – abych se řídil tvými pravidly! 57 Ty, Hospodine, jsi mým údělem, tvé slovo plnit slíbil jsem. 58 O milost prosím tě celým srdcem svým, smiluj se nade mnou, jak jsi zaslíbil! 59 Když jsem přemýšlel nad svými cestami, kroky jsem obrátil ke tvým svědectvím. 60 Pospíchám, abych se nezpozdil dodržet chci tvé příkazy. 61 I když jsem obklopen léčkami ničemů, nezapomínám na Zákon tvůj. 62 O půlnoci vstávám a chválím tě za spravedlivé soudy tvé. 63 Všem, kdo tě ctí, jsem přítelem, těm, kdo se drží tvých pravidel. 



64 Tvé lásky, Hospodine, je plná zem – pouč mě prosím o svých zákonech! 65 Svému služebníku jsi dobro prokázal, dle slova, jež jsi, Hospodine, dal. 66 Uč mě rozumu a dej mi poznání, vždyť věřím přikázáním tvým! 67 Než jsem byl pokořen, bloudil jsem, tvých výroků teď ale držím se. 68 Dobrý jsi a dobro působíš, nauč mě prosím své zákony. 69 I když mě pyšní špiní svojí lží, celým srdcem se řídím tvými pravidly. 70 Srdce jim otupěla, jsou samý tuk, mou rozkoší je ale Zákon tvůj. 71 Prospělo mi to, že jsem byl pokořen – poučil jsem se o tvých zákonech. 



72 Zákon tvých úst je pro mě vzácnější než tisíce zlatých a stříbrných! 73 Tvé ruce mě učinily a uhnětly, dej mi rozum, ať pochopím tvé příkazy. 74 Tví ctitelé se zaradují, až mě uvidí, tvé slovo je mou nadějí. 75 Tvé soudy jsou spravedlivé, to, Hospodine, vím, ve své věrnosti jsi mě pokořil. 76 Kéž mě tvá láska prosím potěší, jak jsi to svému služebníku zaslíbil. 77 Kéž mě tvůj soucit navštíví, abych žil, tvůj Zákon je mi přece rozkoší! 78 Kéž jsou zahanbeni pyšní, že zrádně křivdí mi, zatímco přemýšlím nad tvými příkazy. 79 Kéž se tví ctitelé ke mně navrátí, aby poznali tvá svědectví. 



80 Kéž je mé srdce tvým zákonům oddané – tehdy nebudu nikdy zahanben! 81 Umírám touhou po tvém spasení, tvé slovo je mou nadějí. 82 Oči mi slábnou, tvé sliby vyhlížím, ptám se: „Kdy už mě potěšíš?“ 83 I když jsem jako měch dýmem svraštělý, nezapomínám na tvé zákony. 84 Jak dlouho bude žít tvůj služebník? Kdy už mé pronásledovatele odsoudíš? 85 Pyšní mi jámy kopají, ti na tvůj Zákon vůbec nehledí. 86 Věrné jsou všechny tvé příkazy; zrádci mě pronásledují, pomoz mi! 87 Skoro mě vyhladili ze země, nepustil jsem se však tvých pravidel. 



88 Ve své lásce prosím obživ mě – svědectví tvých úst chci dodržet! 89 Tvé slovo, Hospodine, navěky ukotveno je v nebesích. 90 Po všechna pokolení trvá věrnost tvá, zemi jsi založil, a tak zůstává. 91 Vše je tu dodnes, jak jsi nařídil, vždyť všechny věci slouží ti. 92 Kdyby tvůj Zákon nebyl mou rozkoší, dávno bych zahynul ve svém trápení. 93 Tvá pravidla nikdy neztratím z paměti, vždyť právě jimi jsi mě obživil! 94 Patřím jen tobě, buď spása má, vždyť vyhledávám tvá pravidla. 95 Ničemové na mě číhají, aby mě zabili, zatímco přemýšlím o tvých svědectvích. 



96 Vidím, že vše dokonalé má své hranice – ve tvém přikázání je však svoboda bez konce! 97 Jak velmi tvůj Zákon miluji – celý den o něm přemýšlím! 98 Tvé přikázání stále se mnou je, moudřejším nad mé nepřátele činí mě. 99 Nad všechny své učitele jsem nabyl moudrosti, protože přemýšlím o tvých svědectvích. 100 Rozumnější jsem dokonce nad starce, neboť se držím tvých pravidel. 101 Od každé zlé cesty své kroky zdržuji, abych se řídil slovem tvým. 102 Od tvých pokynů neodvracím se, vždyť ty sám jsi můj učitel. 103 Jak sladce mi chutnají tvé výroky – sladší než med jsou ústům mým! 



104 Z tvých pravidel jsem se rozumu naučil, a proto nenávidím každou cestu lži. 105 Svíce mým krokům je slovo tvé, svítí mi na cestě. 106 Co jsem odpřisáhl, to také splním, tvé spravedlivé soudy dodržím. 107 Přespříliš jsem byl pokořen, svým slovem, Hospodine, obživ mě! 108 Přijmi, Hospodine, vděčné oběti mých rtů a vyuč mě svým pokynům. 109 I když můj život stále visí na vlásku, nezapomínám na Zákon tvůj. 110 I když mi ničemové nastražili past, neopustil jsem tvá pravidla. 111 Tvá svědectví jsou mi věčným dědictvím, naplňují přece mé srdce radostí. 



112 Rozhodl jsem se plnit tvé zákony – v tom je odplata navěky! 113 Nesnáším ty, kdo jsou vrtkaví, tvůj Zákon ale miluji. 114 Ty jsi má skrýše a můj štít, tvé slovo je mou nadějí. 115 Odstupte ode mě, bídáci, příkazy svého Boha plnit chci! 116 Podpírej mě, jak jsi zaslíbil, abych žil, nedej, abych byl zklamán ve své naději! 117 Podpoř mě, abych byl zachráněn, k tvým zákonům abych stále hledět směl. 118 Odmítáš všechny, kdo opouštějí tvé zákony, vždyť jejich bludy jsou pouhé lži! 119 Jak smetí zavrhuješ všechny ničemy na zemi, a proto miluji tvá svědectví. 



120 Tělo se mi chvěje hrůzou před tebou – v úžasu hledím na tvůj soud! 121 Právem a spravedlností řídím se, nevydej mě těm, kdo vydírají mě! 122 Zaruč se ve prospěch svého služebníka, ať už mě pyšní přestanou vydírat. 123 Oči mi slábnou, tvou spásu vyhlížím a tvou spravedlnost, kterou jsi zaslíbil. 124 Se svým služebníkem nalož laskavě, pouč mě prosím o svých zákonech! 125 Dej mi rozum, vždyť jsem tvůj služebník, abych rozuměl tvým svědectvím. 126 Čas jednat, Hospodine, už je tu – lidé porušují Zákon tvůj! 127 Protože miluji tvé příkazy, jsou mi nad zlato, i to nejčistší. 



128 Všech tvých pravidel cením si, a proto nenávidím každou cestu lži! 129 Tvá svědectví jsou úžasná, to proto je chci zachovat! 130 Tvé slovo s sebou světlo přináší, prostým dodává moudrosti. 131 S ústy otevřenými vzdychám dychtivě, protože toužím po tvých příkazech! 132 Pohlédni na mě, prosím smiluj se dle práva těch, kdo milují jméno tvé. 133 Upevni mé kroky ve svých výrocích, ať mě neovládne žádný hřích! 134 Vysvoboď mě z lidského bezpráví, abych se řídil tvými pravidly. 135 Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým, nauč mě prosím svoje zákony. 



136 Z očí mi slzy proudí potokem – lidé se neřídí tvým Zákonem! 137 Spravedlivý jsi, Hospodine, a soudy tvé jsou poctivé. 138 Svědectví, která jsi svěřil nám, spravedlivá jsou a zcela pravdivá. 139 Až se zalykám samým horlením, že moji protivníci na tvé slovo nedbají. 140 Tvé výroky jsou zcela ryzí, já, tvůj služebník, je miluji! 141 I když jsem nepatrný, i když jsem pohrdán, nezapomínám na tvá pravidla. 142 Tvá spravedlnost navždy obstojí, tvůj Zákon je zcela pravdivý. 143 Doléhá na mě úzkost a trápení, tvá přikázání však jsou mi rozkoší. 



144 Navěky spravedlivá jsou tvá svědectví – dej mi porozumění, abych žil! 145 Celým srdcem volám, Hospodine, slyš: Chci zachovávat tvé zákony! 146 Volám k tobě, prosím zachraň mě, abych tvá svědectví mohl dodržet! 147 Před svítáním vstávám s voláním, na tvé slovo čekám s nadějí. 148 Oka nezamhouřím, celé noci bdím, abych přemýšlel o tvých výrocích. 149 Prosím vyslyš mě v lásce své, dle svého práva, Hospodine, obživ mě! 150 Blíží se ti, kdo běží za zvrhlostí, od tvého Zákona se ale vzdalují. 151 Ty, Hospodine, blízký jsi; spolehlivé jsou všechny tvé příkazy. 



152 Odedávna vím o tvých svědectvích, že jsi je potvrdil navěky. 153 Hleď na mé trápení a dej mi záchranu, nezapomínám přece na Zákon tvůj. 154 Veď moji při a buď mi Zastáncem; jak jsi zaslíbil, prosím obživ mě! 155 Ničemové jsou daleko od spásy, neboť se neptají na tvé zákony. 156 Veliké je, Hospodine, slitování tvé, dle svého práva prosím obživ mě! 157 Mnozí mě pronásledují a sužují, nevzdálím se však od tvých svědectví. 158 Pohled na zrádce hnusím si, neboť nedbají na tvé výroky. 159 Jak miluji tvá pravidla, Hospodine, hleď, ve své lásce prosím obživ mě! 



160 Úhrnem tvého slova pravda je, navěky spravedlivé jsou všechny soudy tvé. 161 I když mě bezdůvodně honí vládcové, před tvým slovem v srdci chvěji se. 162 Ze tvých výroků mám tolik radosti, jako bych našel poklad nejdražší. 163 Lež se mi hnusí, nenávidím ji, tvůj Zákon ale miluji! 164 Sedmkrát za den chválím tě za spravedlivé soudy tvé. 165 Kdo milují tvůj Zákon, mají hojný mír, žádné překážky je nesrazí! 166 Čekám, Hospodine, na tvé spasení a plním tvé příkazy. 167 V duši opatruji tvá svědectví – jak velice je miluji! 



168 Tvých pravidel a svědectví držím se, ty přece vidíš všechny cesty mé. 169 Kéž se mé volání k tobě, Hospodine, přiblíží, dle svého slova rozum daruj mi! 170 Kéž má modlitba k tobě dorazí, vysvoboď mě, jak jsi zaslíbil! 171 Kéž chvála přetéká z mých rtů – vždyť ty mě učíš svým zákonům. 172 Kéž jazyk můj zpívá o tvých výrocích, neboť jsou spravedlivé všechny tvé příkazy. 173 Kéž mi pomáhá ruka tvá, vždyť jsem si zvolil tvá pravidla. 174 Toužím, Hospodine, po tvém spasení, tvůj Zákon je mi rozkoší! 175 Kéž mohu žít, abych tě oslavil, kéž jsou mi pomocí tvé pokyny. 176 Jak ovce ztracená jsem zabloudil, hledej mě – jsem tvůj služebník, nezapomínám na tvé příkazy! 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28

Žalm 119

Český ekumenický překlad



1  Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.  2  Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem.  3  Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.  4  Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala.  5  Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení.  6  Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání.  7  Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům.  8  Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj! (Bét)  9  Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.  10  Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.  11  Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.  12  Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.  13  Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.  14  Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.  15  O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.  16  Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo. (Gimel)  17  Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova.  18  Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.  19  Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání.  20  V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době.  21  Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání.  22  Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám.  23  I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních,  24  tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci. (Dálet)  25  Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova.  26  Vyprávěl jsem o svých cestách – tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.  27  Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech.  28  Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova.  29  Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj.  30  Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy.  31  Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben!  32  Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost. (Hé)  33  Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat.  34  Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem.  35  Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.  36  Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti.  37  Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život.  38  Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni.  39  Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé.  40  Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život. (Vav)  41  Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl,  42  a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo.  43  Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud.  44  Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy.  45  Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji.  46  O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben.  47  Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval.  48  Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních. (Zajin)  49  Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil.  50  Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život.  51  Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím.  52  Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu.  53  Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon.  54  Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem.  55  V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím.  56  Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat. (Chet)  57  Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov.  58  O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl.  59  Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.  60  Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat.  61  Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon.  62  Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy.  63  Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.  64  Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. (Tet)  65  Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine.  66  Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím.  67  Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl.  68  Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.  69  Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem.  70  Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením.  71  Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.  72  Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra. (Jod)  73  Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním.  74  Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo.  75  Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou.  76  Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl.  77  Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením.  78  Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím.  79  Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají.  80  Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben. (Kaf)  81  Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo.  82  Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš?  83  Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl.  84  Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud?  85  Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon.  86  Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz!  87  Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím.  88  Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet. (Lámed)  89  Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.  90  Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.  91  Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci.  92  Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul.  93  Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život.  94  Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji.  95  Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím.  96  Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor. (Mém)  97  Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.  98  Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje.  99  Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích.  100  Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.  101  Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova.  102  Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu.  103  Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa.  104  Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. (Nún) 105  Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.  106 Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů.  107 Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.  108 Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům.  109 Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon.  110 Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil.  111 Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce.  112  V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků. (Sámek) 113 Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon.  114  Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo.  115  Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha.  116  Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.  117  Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení.  118  Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou.  119  Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví.  120  Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů. (Ajin) 121  Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují.  122  Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali.  123  Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti.  124  Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.  125  Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví.  126  Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje.  127  Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí.  128  Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu. (Pé) 129  Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává.  130  Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.  131  Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních.  132  Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno.  133  Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.  134  Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet.  135  Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.  136  Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon. (Çáde) 137  Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech.  138  Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda.  139  Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova.  140  Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval.  141  Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl.  142  Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda.  143  Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením.  144  Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít. (Kóf) 145  Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat.  146  Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet.  147  Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo.  148  Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl.  149  Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život.  150  Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého.  151  Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda.  152  Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ. (Réš)  153  Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám.  154  Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl.  155  Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení.  156  Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život.  157  Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím.  158  Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl.  159  Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život.  160  To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný. (Šín) 161  Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova.  162  Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.  163  Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon.  164  Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy.  165  Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.  166  S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním.  167  Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval.  168  Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty. (Táv) 169  Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova.  170  Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl.  171  Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš.  172  Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.  173  Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil.  174  Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.  175  Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.  176  Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!